Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 785/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele J. S., zastoupeného JUDr. Antonínem Sanderem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 30/557, PSČ 120 00, za účasti Družstva spoluvlastníků domu v Praze 4, Daškova 3076,družstva, se sídlem v Praze 4, Daškova 3076, identifikační číslo 63 08 10 32, zastoupeného Mgr. Marií Jandovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, K Lesu 756, PSČ 142 00, o neplatnost vyloučení z družstva, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. října 2007, č. j. -94, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Navrhovatel je povinen zaplatit Družstvu spoluvlastníků domu v Praze 4, Daškova 3076, družstvu na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně.

O d ů v o d n ě n í :

Přípustnost dovolání dovolatel opírá o ustanovení (dále též jen „“) a důvodnost o ustanovení

Dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, podle něhož družstvo prokázalo, že navrhovateli byla dána před vyloučením z družstva písemně výstraha v souladu s ustanovením § 231 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) v dopise ze 6. března 2002, odeslaném doporučeně podle evidence družstva 7. února 2002. Namítá, že doručení přípisu bylo prokázáno pouze tvrzením družstva o nevrácení odeslané zásilky a záznamem družstva o odeslané poště. Těmito skutečnostmi nemůže být prokázáno doručení, ale jen odeslání zásilky. Přitom interní doklady družstva o odeslání zásilky a způsob jejich zpracování nelze bez možných pochyb ověřit. Posouzení otázky, zda pro splnění účelu doručení je postačující tvrzení družstva, že se mu doporučená zásilka nevrátila, nebyl-li předložen ani podací lístek potvrzený poštovním úřadem, a důkaz vlastní evidencí odeslané pošty považuje za zásadní pro závěr, zda bylo prokázáno, že navrhovateli byla doručena písemná výstraha před vyloučením z družstva.

Odvolacímu soudu dále vytýká, že se nezabýval otázkou časové návaznosti mezi udělenou výstrahou (6. března 2002) a rozhodnutím o vyloučení navrhovatele z družstva (23. února 2004). Zdůrazňuje, že výstraha je varováním, které by mělo být aktuální, když „vyloučení má v podstatě sankční podobu a je s ním spojen značný majetkový postih pro vylučovaného“. V žádné další korespondenci mezi účastníky již nebyla výstraha před vyloučením sdělována. Namítá, že značná časová prodleva mezi udělenou výstrahou a vyloučením způsobuje neúčinnost vyloučení. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán( věta první ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Dovolacími námitkami, jimiž je vytýkáno nesprávné právní posouzení, dovolatel ve skutečnosti - posuzováno podle obsahu dovolání - vyjadřuje nesouhlas se skutkovým závěrem soudů obou stupňů o tom, že dovolateli byla dána před vyloučením z družstva výstraha přípisem ze 6. března 2002. Tyto výhrady jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani prostřednictvím námitky, že odvolací soud se nezabýval otázkou časové návaznosti mezi udělenou výstrahou a rozhodnutím o vyloučení navrhovatele z družstva. Tuto výhradu totiž dovolatel vznesl až v dovolání, nebyla uplatněna v žalobě ani v odvolání (jak tvrdí dovolatel), proto se jí odvolací soud nezabýval, a tudíž se jí nemohl zabývat ani dovolací soud.

Podle ustanovení tedy dovolání přípustné není. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a navrhovateli vznikla povinnost nahradit družstvu náklady dovolacího řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3.750,- Kč podle ustanovení , , , a , z náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 810,- Kč a celkem činí 4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. března 2010

JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

předsedkyně senátu