Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4929/2009

23

Cdo 4929/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně EURO-DOMUS, s. r. o., se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 11/310, PSČ 120 00, IČ 49681834, zastoupené Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 30, proti žalované JILSKÁ, s. r. o., se sídlem v Praze 5, U Kříže č. 1/611, PSČ 158 00, IČ 63981297, zastoupené Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská, č. 2, PSČ 110 00, o zaplacení částky 5,186.906,82 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2009, č. j. -176, takto:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem pro zmeškání ze dne 7. listopadu 2006 č. j. -60, zastavil řízení ohledně částky 852.221,97 Kč s příslušenstvím (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.334.684,85 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 16. června 2009, č. j. -176, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a IV. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že z obsahu spisu je jednoznačně patrno, že soud rozhodoval o změněném návrhu, který nebyl žalované doručen ( a 2 ) Z obsahu spisu, protokolu o jednání dne 7.11.2006 odvolací soud zjistil, že žalobkyně předložila návrh na částečné zpětvzetí žaloby a na její úpravu (rozšíření) ze dne 28. 6.2006, který se ve spisu nenacházel. Soud v rámci téhož jednání usnesením připustil změnu žaloby podle uvedeného podání a poté rozsudkem pro zmeškání rozhodl o tomto změněném návrhu. Odvolací soud s odkazem na stávající judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ) nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně, že se nejednalo o změnu žaloby, ale pouze o částečné zpětvzetí žaloby. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci tak nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro změškání dané

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolání odůvodnila tím, že odvolací soud nesprávně posoudil podmínky vydání rozsudku pro zmeškání, a to zejména pokud jde o část rozsudku pro zmeškání nedotčenou právním úkonem žalobkyně v podobě částečného zpětvzetí žaloby. Dále namítala, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spočívající v postupu odvolacího soudu a způsobu jeho rozhodnutí.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání žalobkyně není v dané věci přípustné a navíc je žalovaná přesvědčena, že není ani důvodné. Navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout; resp. v případě, že by dovolací soud shledal, že dovolání je přípustné, dovolání žalobkyně zamítnout.

Podle článku II bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (16.6.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Pro určení, že rozhodnutí je měnící, však není významné to, jak je odvolací soud označil či uvedl-li v odůvodnění, že postupoval podle ustanovení nebo Podstatné je, jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil konkrétní právní vztah účastníků, resp. zda na základě odlišného posouzení rozhodných okolností stanovil odvolací soud práva a povinnosti účastníků (včetně práv a povinností vyplývajících z procesního předpisu) odlišně či nikoli.

V dané právní věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro zmeškání, protože pokládal za splněné podmínky pro jeho vydání, vyslovené v ustanovení Naproti tomu odvolací soud tím, že pokládal odvolání proti tomuto rozsudku za přípustné a důvodné , založil své rozhodnutí na závěru, že podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání naopak splněny nejsou. Tomu nemůže odpovídat - v kritické otázce uplatnitelnosti posuzované formy rozhodnutí - jiný závěr, než že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou navzájem rozdílná (diformní); rozhodnutí odvolacího soudu, třebaže pojímané jako zrušující ve smyslu ustanovení , je tedy z obsahového hlediska rozhodnutím měnícím (narozdíl od rozhodnutí soudu prvního stupně žalobci právo podle ustanovení nepřiznává). Dovolání proti němu je proto podle ustanovení přípustné, byť odvolací soud rozhodl usnesením. Pro určení, že rozhodnutí je měnící, však není významné to, jak je odvolací soud označil či uvedl-li v odůvodnění, že postupoval podle ustanovení nebo Podstatné je, jak ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně vymezil konkrétní právní vztah účastníků, resp. zda na základě odlišného posouzení rozhodných okolností stanovil odvolací soud práva a povinnosti účastníků (včetně práv a povinností vyplývajících z procesního předpisu) odlišně či nikoli ((srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.9.1997, sp. zn. , publikované pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 98).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle a opírá se o způsobilé dovolací důvody podle , b)

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání.

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v , a b) a se z obsahu spisu nepodávají a dovolatelka ani tyto vady nenamítá.

Jiné vady řízení jsou způsobilým dovolacím důvodem a jsou právně relevantní při přezkumu v dovolacím řízení jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Při zjišťování existence takových vad jde o posouzení příčinné souvislosti mezi vadou řízení a nesprávností rozhodnutí, které může vyústit v závěr o nesprávnosti rozhodnutí následkem vady řízení jen tehdy, nelze-li dovodit, že by obsah výroku rozhodnutí byl stejný i za situace, kdyby k této vadě řízení vůbec nedošlo.

Vadou řízení ve smyslu je v první řadě nesprávnost zjištění skutkového stavu nikoli z pohledu výsledku hodnocení provedených důkazů, jímž může být skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, nýbrž z pohledu postupu soudu v důkazním procesu. Uvedenou vadu dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti ( ).

Uplatněné dovolací důvody po obsahové stránce směřují zejména k dovolacímu důvodu podle , jehož prostřednictvím lze vytýkat odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle , zmešká-li žalovaný kterému byly řádně doručeny do vlastních rukou ( ) žaloba a předvolání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání dané cit. ustanovením, neboť soud prvního stupně rozhodoval o jiné (změněné) žalobě oproti té, jež byla žalované doručena. Ze skutkových zjištění soudu, které dovolatelka nezpochybňuje, vyplývá, že žalobkyně podle protokolu o jednání dne 7. 11. 2006 předložila soudu návrh na částečné zpětvzetí žaloby a na její úpravu (rozšíření) ze dne 28. 6. 2006. Soud prvního stupně v rámci tohoto jednání připustil změnu žalobního petitu podle uvedeného podání žalobkyně a poté rozsudkem pro zmeškání rozhodl o tomto změněném návrhu. Změněný návrh, o kterém soud prvního stupně rozhodl však nebyl žalovanému doručen.

Dovolatelka namítá, že změna žaloby se nedotýkala zbylé části nároku 1,864.642,13 Kč a příslušenství. Nelze-li pak hodnotit částečné zpětvzetí žaloby jako změnu žaloby, odvolací soud právní úkon žalobkyně hodnotil nesprávně jako změnu žaloby s vyplývajícími důsledky.

Odvolacímu soud je třeba dát za pravdu, že soud prvního stupně vydal rozsudek pro zmeškání, ve kterém rozhodl o změněném nároku, který vylučoval vydání rozsudku pro zmeškání ( ). Žalobkyně změnila žalobu až při jednání, při kterém byl vydán rozsudek pro zmeškání. Změnou žaloby se přitom rozumí i změna spočívající v tom, že žalobce na stejném skutkovém základu požaduje jiné plnění. Tak tomu bylo i v souzené věci. Žalobkyně se podáním ze dne 28.6.2006 domáhala zcela nových nároků. Žalobou byla uplatněná částka ve výši 5,186.906,82 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět v rozsahu částky 3,322.264,69 Kč s přísl. a současně rozšířila žalobu o 2,359.374,56 Kč s příslušenstvím. Za situace, kdy soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 852.221,97 Kč s příslušenstvím a dále rozhodoval o nároku žalobce ve výši 4,334.684,85 Kč s příslušenstvím, rozhodoval o jiném, změněném nároku, než byl uplatněn žalobou a nelze dospět k závěru, že částka ve výši 1,864.642,13Kč byla změnou žaloby nedotčena. Odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu České republiky ( usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.9.2002, sp. zn. , publikované pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003) dospěl ke správnému závěru, že jestliže žalobkyně při prvním jednání, které ve věci proběhlo, požadovala, aby jí bylo přiznáno jiné plnění než které uplatnila žalobou, šlo o změnu žaloby ( ), která vylučovala vydání rozsudku pro zmeškání.V postupu odvolacího soudu tak nelze shledat vadu řízení, kterou dovolatelka namítá.

Nezbývá než uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích důvodů je rozhodnutí odvolacího soudu správné. Nejvyšší soud České republiky proto, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), dovolání žalobkyně směřující proti tomuto rozhodnutí zamítl ( , věta před středníkem, ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu