Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 239/2010

U S N E S E N Í

A. H.,

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 29. 7. 2009 byl dovolatel uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a), f) trestního zákona (dále jen tr. zák.) ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k úhrnnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let a pro jeho výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen také trest vyhoštění na dobu neurčitou.

V předmětné věci podal A. H. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. ze dne 14. 10. 2009 a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu (dále jen tr. ř.) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že A. H. uznal vinným jednak pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1, odst. 2 písm. a), f) tr. zák. a jednak pokusem trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 8 odst. 1, § 171 odst. 2 písm. b) tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku, a odsoudil jej k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, když pro výkon takto uloženého trestu jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil také trest vyhoštění, a to na dobu neurčitou.

Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal A. H. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, pro podání dovolání zákonem vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy vymezený (popsaný) skutkový děj nekoresponduje s výsledky ve věci vedeného dokazování. Poukázal v této souvislosti, že důkaz o stopě nalezené na zápalce nábojnice, která po druhém výstřelu zůstala v nábojové komoře pistole byl proveden expertně až po čtyřech měsících, kdy nejde doložit, jak bylo se zbraní v mezidobí nakládáno včetně toho, kdo, kdy a jak vybral z pistole předmětnou nábojnici a nelze tak vyloučit, že stopa na ní vznikla až následnou manipulací se zbraní. V kritické době mu byla pistole odebrána s bicím kohoutkem v natažené poloze, což z technického hlediska vylučuje možnost, že po druhém výstřelu se pokusil o další, když svědci B. i P. by museli v takovém případě slyšet cvaknutí bicího kohoutku. Dodal, že v té chvíli mu svírali ruku uvedení svědci, jako členové eskorty, on sám nemohl vědět o jejich postavení a nemohl ani mířit na jejich hlavy a ani pistoli vlastně ovládat. V tomto směru také poukázal na svědeckou výpověď P. P., který uvedl, že po druhém výstřelu již dovolatel s pistolí nemanipuloval. Poukázal také na to, že dokazování bylo vedeno bez snahy zabývat se jeho námitkami uplatněnými v rámci obhajoby se snahou jeho postih zpřísnit. Jeho věc tak nebyla posouzena nestranně a objektivně, když má za to, že právní posouzení předmětného skutku je založeno na nesprávných a neúplně učiněných skutkových zjištěních. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal napadený (citovaný) rozsudek odvolacího soudu a poté „napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího zruší a Vrchní soud svým právním názorem zaváže, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl tak, aby jeho rozhodnutí bylo v souladu se zákonem a současně odpovídalo též kriteriím spravedlnosti“.

K podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky s tím, že uplatněné námitky z pohledu zvoleného dovolacího důvodu směřují výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů soudy a fakticky tak napadá soudy učiněná skutková zjištění. Přitom extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry v posuzované věci shledat nelze. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako dovolání podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Na tomto místě je nutno připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takový ho lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který je možno považovat za dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí. Důvod dovolání vymezený ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze spolehlivě přijmout adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

V dané věci z hlediska popisu předmětného skutku, který je obsažen v příslušném výroku rozhodnutí soudu druhého stupně, dovolatel namítl nesprávné (neúplné) hodnocení učiněných skutkových zjištění spočívající v tom, že v kritické době se nesnažil střílet na členy eskorty a vůbec se již nepokoušel je zasáhnout, když na potřetí se již nepokusil vystřelit vůbec. I v uvedeném směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí přesvědčivě (a podrobně) vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly. Vysvětlily takto, proč uvěřily výpovědím přímých svědků popsaného skutku, kterými byli členové zmíněné eskorty J. B., P. P. i R. D., když dále poukázaly i na závěry plynoucí ze znaleckého posudku z oboru balistiky a vysvětlily také, proč v tomto směru odmítly doplnění dokazování dalším znaleckým posudkem z téhož oboru a případné provedení důkazů dalších, stejně jako námitku (nijak nepodloženou) stran případné další manipulace s předmětnou zbraní jinou osobou. Stejně tak odpovídajícím způsobem poukázaly na osobu dovolatele a jeho zjevnou snahu (motiv) uvedeným způsobem z vazby uprchnout.

Jeho námitky tak ve svém celku nejsou způsobilé být dostatečným podkladem pro rozhodný úsudek spočívající v tom, že soudy obou stupňů zjevně pochybily (extrémně vybočily) při organizaci provádění dokazování a následném hodnocení jednotlivých důkazů. Učiněná skutková zjištění takto mají v provedených důkazech věcné i logické zakotvení a k závěru, že jsou s nimi naopak v extrémním rozporu tedy dospět nelze. Je tak namístě uzavřít, že učiněná skutková zjištění co do svého druhu a rozsahu umožnila soudům v předmětné věci spolehlivě přikročit i k závěrům právním s tím, že i tyto jsou v uvedeném směru přiléhavé a nepředstavují ani excesivní odklon od jejich výkladových zásad.

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo, než takto podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 10. března 2010

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka