Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2628/2008

U S N E S E N Í

FRUCONA Košice, a.s.

B. S.

, zastoupené JUDr. Borisem Vágnerem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 19, pro 159.021,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. listopadu 2007, č. j. - 37, takto :

Dovolání

se o d m í t á

.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2007, č. j. - 19, částečně zastavil podle , odst. 4 ve spojení s exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 5. 12. 2005, č. j. - 4, a to v rozsahu vymáhané jistiny ve výši 159.021,60 Kč s 0,5 % úrokem z prodlení za každý započatý týden prodlení z částky 98.660,80 Kč od 29. 2. 1992 do zaplacení a z částky 60.360,80 Kč od 29. 9. 1992 do zaplacení, úroků z prodlení ve výši 1.207,- Kč a 1.973,- Kč, ve zbývající části, a to ohledně vymožení nákladů nalézacího řízení ve výši 14.521,- Kč a odvolacího řízení ve výši 3.528,- Kč a nákladů exekuce návrh povinné na zastavení exekuce zamítl a rozhodl o nákladech tohoto úseku exekučního řízení.

K odvolání obou účastníků Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 11. 2007, č. j. - 37, usnesení soudu prvního stupně v části napadeného výroku, kterým byla exekuce zastavena pro 0,5 % úrok z prodlení za každý započatý týden prodlení z částky 98.660,80 Kč od 29. 2. 1992 do zaplacení a téhož úroku z částky 60.360,80 Kč od 29. 9. 1992 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1.207,- Kč a 1.973,- Kč, v zamítavém výroku a ve výroku o nákladech tohoto úseku exekučního řízení potvrdil a rozhodl o nákladech tohoto úseku odvolacího řízení. Odvolací soud se s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu k výkladu § 408 obchodního zákoníku ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že povinnou vznesená námitka promlčení vymáhané jistiny a příslušenství pohledávky je důvodná a že v tomto rozsahu byly předpoklady pro částečné zastavení exekuce splněny, a nepřisvědčil námitce povinné o promlčení nároku oprávněného na náhradu nákladů nalézacího řízení v částce 14.521,- Kč a v částce 3.528,- Kč, neboť se jedná o nároky, které byly přiznány až pravomocným rozhodnutím nalézacího soudu, jež se stalo vykonatelným dne 5. 8. 2005, a nejedná se o „příslušenství jistiny, pro kterou byl spor veden“.

Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ohledně vymáhaných nákladů nalézacího řízení ve výši 14.521,- Kč a ve výši 3.528,- Kč a proti výroku o nákladech odvolacího řízení podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s , odst. 3 , a podává je z důvodu uvedeného v Namítá, že odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení , resp. obchodního zákoníku, týkající se promlčení části příslušenství - nákladů nalézacího řízení. Oproti odvolacímu soudu zastává názor, že „celé příslušenství pohledávky (specifikované v obč. zák.) sleduje osud jistiny pohledávky a ve vztahu k celému příslušenství tak je nutno vztáhnout oprávněnost námitky promlčení a nelze tak akceptovat závěry soudu o jiném datu splatnosti pro část příslušenství (náklady spojené s uplatněním pohledávky)“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání povinné ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Dovolací soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12. části první ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s a přípustné.

Podle § 121 odst. 3 obč. zák. příslušenství pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Definice příslušenství pohledávky obsažená v ustanovení v § 121 odst. 3 obč. zák. platí i pro obchodní závazkové vztahy (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14, ročník 1998).

Podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno.

V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11. 2003, č. j. - 116, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 6. 2005, č. j. - 143, jímž žalované (povinné) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 60.360,80 Kč s příslušenstvím, částku 98.660,80 Kč s příslušenstvím, částku 14.521,- Kč na nákladech řízení před soudem prvního stupně a částku 3.528,- Kč na nákladech odvolacího řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (tj. od 1. 8. 2005).

Jestliže tedy povinná měla podle exekučního titulu zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů nalézacího řízení částku 14.521,- Kč a částku 3.528,- Kč nejpozději dne 4. 8. 2005, pak nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li (shodně se soudem prvního stupně) k závěru, že k promlčení vymáhaného nároku oprávněného na náhradu nákladů nalézacího řízení podle , věty první, obč. zák. nedošlo a že tudíž předpoklady pro zastavení exekuce podle ve spojení s exekučního řádu nebyly v tomto rozsahu splněny. Na tom nemůže nic změnit ani (nesprávný) názor odvolacího soudu, že náklady soudního řízení nejsou příslušenstvím pohledávky ve smyslu obč. zák.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá v napadené části potvrzujícího výroku po právní stránce zásadní význam ve smyslu , neboť je zcela v souladu s hmotným právem i procesním právem, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s a není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné směřující proti této části potvrzujícího výroku usnesení odvolacího soudu podle věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, nepřipouští (srov. až 239 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání povinné směřující proti tomuto výroku rovněž podle věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu