Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5091/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně KOMFORT, a. s., se sídlem v Brně, Křenová 478/72, PSČ 602 00, IČ 25524241, zastoupené JUDr. Lenkou Štěpánkovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Křenová 478/72, proti žalované Masarykově univerzitě, se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 9, IČ 00216224, o zaplacení částky 2,359.176,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně  pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. srpna 2009, č. j. -141, takto:

I. Dovolání seodmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu,  jímž byl potvrzen  rozsudek ze dne 17. září 2007, č. j. -93, kterým Městský soud v Brně  uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2,359.176,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 23. 4. 2004 do zaplacení, není přípustné podle ustanovení  (dále též jen „o. s. ř“),  jelikož rozsudek soudu prvního stupně byl rozsudkem v pořadí prvním. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá z pohledu dovolatelkou označených právní otázek po právní stránce zásadní význam (   ).

Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) vychází ve své rozhodovací praxi z názoru, že k závěru o přípustnosti dovolání podle  ustanovení může vést též dovolací námitka vytýkající odvolacímu soudu takovou vadu řízení, jež je založena na sporu o procesní právo, takže závěr o tom, zda je řízení zatíženo vadou, závisí na výkladu procesní normy, tedy na právním posouzení (na řešení právní otázky). Obě námitky uplatněné dovolatelkou jsou takovéto povahy, ani jedna z nich však přípustnost dovolání nezakládá.  

Především je správný a konstantní judikatuře odpovídající dovoláním nepřímo zpochybněný závěr odvolacího soudu, že otázka věcné příslušnosti soudu byla v posuzované věci závazným způsobem vyřešena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. listopadu 2006, sp. zn. -83, jímž bylo rozhodnuto tak, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný okresní soud.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vychází důsledně z názoru, že rozhodnutí vrchního soudu o věcné příslušnosti soudu podle ustanovení je konečné, takže nelze proti němu podat odvolání, dovolání ani žalobu na obnovu řízení nebo žalobu pro zmatečnost, a je též závazné v tom smyslu, že otázka věcné příslušnosti je v řízení jednou provždy vyřešena a nemůže být v dalším řízení, včetně řízení odvolacího nebo dovolacího, znovu zkoumána a tedy ani přípustně nastolena (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2005, sp. zn. , ze dne 28. února 2006, sp. zn. , a ze dne 30. září 2008, sp. zn. , jež jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz). Je-li tedy v posuzované věci s konečnou platností (nezvratně) rozhodnuto, že k jejímu projednání jsou věcně příslušné okresní soudy, pak žalovaná nemůže v dovolacím řízení tento závěr zpochybňovat prostřednictvím námitky, že řízení před soudy nižších stupňů je zatíženo vadou spočívající v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud.

V souladu s právními předpisy (s příslušnými ustanoveními ) a s judikatorními závěry Nejvyššího soudu je též dovoláním zpochybněné právní posouzení odvolacího soudu, že v posuzované věci byly splněny předpoklady pro vydání výzvy podle ustanovení Odvolací soud správně dovodil, že projednávaná věc je věcí složitou jak po stránce skutkové, tak po stránce právní; sama žalovaná ostatně i v dovolání zdůrazňuje mimořádnou náročnost věci, byť v jiné souvislosti. V takovém případě byl postup soudu prvního stupně podle uvedeného ustanovení plně opodstatněn (srov. k tomu blíže závěry vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu), a to bez zřetele na to, že z listin připojených k žalobě bylo seznatelné, že žalovaná při jednání předcházejícím žalobě uplatněný nárok zpochybnila a z jakých důvodů tak učinila. Jen z procesně vyjádřených stanovisek účastníků řízení lze v rámci přípravy jednání usuzovat na to, která tvrzení účastníků jsou shodná, takže je soud může vzít za svá skutková zjištění (srov. ), a ke kterým tvrzením bude třeba provádět dokazování. Účelem výzvy podle ustanovení je též zajistit, aby měl soud již v rámci přípravy jednání k dispozici listinné důkazy a návrhy na provedení dalších důkazů.

Důvodnost nelze přiznat ani argumentaci, jejímž prostřednictvím žalovaná namítá, že soud prvního stupně měl vydat platební rozkaz. Z ustanovení vyplývá, že v případě splnění všech předpokladů pro vydání platebního rozkazu soud platební rozkaz vydat může, leč nemusí. Soud platební rozkaz nevydá, jestliže to nepovažuje vzhledem k okolnostem za vhodné, např. tehdy, je-li zřejmé, že žalovaný podá proti platebnímu rozkazu odpor.

Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolací námitka vytýkající soudům nižších stupňů, že stanovená třicetidenní lhůta k vyjádření nebyla vzhledem k povaze věci dostatečně dlouhá. Určením lhůty k vyjádření na samé její zákonem stanovené spodní hranici soud prvního stupně zákon neporušil. Pokud žalované bránily v tom, aby vyhověla výzvě v takto stanovené lhůtě, vážné důvody, pak podle ustanovení měla, tak jak byla soudem prvního stupně řádně poučena, tuto skutečnost soudu ve stanovené lhůtě sdělit. Jestliže tak neučinila, marným uplynutím stanovené lhůty nastala fikce uznání závazku upravená v tomto ustanovení bez zřetele na to, zda žalovaná zmeškala stanovenou lhůtu z vážných důvodů či nikoliv. I tuto otázku tedy dovolací soud posoudil v souladu s procesními předpisy.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (, věta první, ), dovolání žalované podle ustanovení , věty první, a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními , věty první, a Žalobkyni, která by měla právo na náhradu, v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2010

                       JUDr. Zdeněk D e s

                      předseda senátu