Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1571/2009

22Cdo 1571/2009

ROZSUDEK

a) J.

M.

,

b) M. M.

,

c) V. S.

, zastoupených Mgr. Mariánem Šťastným, advokátem se sídlem v Olomouci, Krapkova 38, a

d)

K. S.

, proti žalovaným:

1) A.

K.

,

2) V. K.

,

a 3) MUDr. E. K.

, zastoupeným JUDr. Igorem Kouteckým, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, o nahrazení projevu vůle žalovaných rozhodnutím soudu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) až c) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 27. dubna 2006, č. j. -184, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc ze dne 27. dubna 2006, č. j. -184,

se ruší

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobci se domáhali vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil souhlas žalovaných se změnou užívání objektů bydlení a společných částí domů tak, že v nich budou zřízeny nebytové prostory (prodejna, kancelář). Stavební úřad vydání stavebního povolení k úpravě objektů podmínil souhlasem žalovaných, kteří jej odmítli, a proto žalobci postupovali podle , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorám (dále „ “).

Okresní soud v Olomouci („soud prvního stupně“) rozsudkem z 20. 7. 2004, č. j. -156, výrokem pod bodem I. nahradil „projev vůle žalovaných následujícího znění: Já, A. K., r. č. V. K., r. č., MUDr. E. K., r. č. , ve smyslu ustanovení souhlasím se zřízením vstupních dveří dle projektové dokumentace do nebytových prostor z ulice Sokolská v O. vzniknuvších z bytu č. 585/4 J. a M. M. a z bytu č. 585/6 K. S. a V. S. umístěných v prvním nadzemním podlažím domu na ulici Sokolská 9 v O. a dále souhlasím se změnou účelu užívání bytu č. 585/4 J. a M. M. a bytu č. 585/6 K. S. a V. S. umístěných v prvním nadzemním podlaží domu na ulici Sokolská 9 v O., a to z bytových na nebytové prostory, jak je vše zapsáno na LV č. 962 u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště O., pro katastrální území O., obec O. a s provedením souvisejících stavebních úprav“, a výrokem pod bodem II. rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit společně a nerozdílně žalobcům náklady řízení; rozhodnutí opřel zejména o a 5 zákona o vlastnictví bytů v platném znění.

V odvolání podaném proti rozsudku soudu prvního stupně žalovaní namítali, že jako fyzické osoby a vlastníci jednotlivých bytových jednotek nebyli ve sporu pasivně legitimováni. Účastníkem na straně žalované mělo být toliko „Společenství vlastníků jednotek, Sokolská čp. 585, č. orientační 9 se sídlem O., Sokolská 9“. Poukázali na prekluzívní šestiměsíční lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení u soudu. V daném případě však žádné rozhodnutí ve smyslu stanov společenství vlastníků nebylo vydáno, resp. nikdo z žalovaných o tom nebyl vyrozuměn. Nebylo tudíž postupováno v souladu se stanovami, neboť nebyl naplněn bod 3, 4, 5 stanov společenství vlastníků tak, jak je popsáno v čl. III stanov. Protože pasivně legitimováni v daném sporu nebyli, považovali žalovaní za nadbytečné zabývat se důkazy, které byly před soudem prvního stupně prováděny. Žalobci se k podanému odvolání nevyjádřili.

Krajský soud v Ostravě – pobočka Olomouc jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem z 27. 4. 2006, č. j. -184, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I. tak, že žalobu zamítl, pod bodem II. tak, že žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovaným náklady řízení, a dále rozhodl o jejich povinnosti zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení.

Odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými; neztotožnil se s ním pokud jde o otázku osob pasivně legitimovaných. Poukázal na „zjištění soudu prvního stupně“ z něhož plyne, že účastníci sporu, stejně jako další subjekty, jsou vlastníky bytových jednotek, na něž byl dům čp. 585 nacházející se na stavební parcele č. 3/1, jak je veden na listu vlastnictví č. 962 v tamním katastru nemovitostí, převeden, když prohlášením vlastníka budovy pod č. V 9 6194/1997 z 15. 12. 1997 došlo k vyčlenění jednotek s právními účinky vkladu k 17. 12. 1997. Podle § 9 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů v domě s nejméně pěti bytovými jednotkami, z nichž alespoň tři jsou ve vlastnictví tří různých vlastníků, vzniká společenství vlastníků jednotek; k tomu odvolací soud citoval ustanovení uvedeného zákona upravující činnost a funkci orgánů společenství. Odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu v nálezu pod sp. zn. . Uzavřel, že v daném případě vzniklo společenství vlastníků jednotek v uvedeném domě, jak to vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, a to na základě prohlášení vlastníka budovy z 15. 12. 1997, s právními účinky vkladu k 17. 12. 1997. Bylo proto na žalobcích, aby žalovali společenství vlastníků, nikoliv vlastníky jednotek. Žalovaní proto nejsou ve věci pasivně legitimováni.

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání směřující „proti všem výrokům“ a uplatňují dovolací důvody uvedené v , odst. 3 („ “). Uvádějí, že odvolací soud dovodil, že společenství vlastníků jednotek vzniklo 17. 12. 1997, vzápětí cituje zákona o vlastnictví bytů a používá znění, jež bylo do zákona „začleněno“ až novelou provedenou s účinností od 1. 7. 2000. Odkazují na uvedeného zákona, dále na „osvědčení o převzetí y vydané Katastrálním úřadem v Olomouci 18. 11. 2002“ a na aktuální výpis z obchodního rejstříku o vzniku společenství vlastníků. Namítají, že nelze s ohledem na znění zákona o vlastnictví bytů platného k 17. 12. 1997 ani k 1. 9. 1999 tvrdit, že společenství vlastníků jednotek vzniklo podle tohoto zákona, když právnická osoba podle zákona o vlastnictví bytů platného k 17. 12. 1997 ani k 1. 9. 1999 vlastníky jednotek aktivně založena nebyla a tohoto zákona pouze konstatuje, že vlastníci jednotek tvoří společenství vlastníků, ale správce ani vlastníci neučinili úkony podle tohoto zákona v tehdy platném znění. Dovolatelé dále uvádějí, že odvolací soud nevzal v úvahu, že první schůze společenství vlastníků jednotek se konala 18. 11. 2002 a na této schůzi byly schváleny stanovy společenství a byly zvoleny jeho orgány. Do této doby muselo být společenství vlastníků jednotek, pokud by se předpokládal jeho vznik ke dni účinnosti , tedy k 1. 7. 2000, zastupováno podle zákonem vymezených pravidel, a to podle buď vlastníkem, který má podíl na nemovitosti více než 50% nebo vlastníky jednotek, kteří se stali členy společenství v den jeho vzniku. Domnívají se, že v době podání žaloby nebylo možno žalovat společenství vlastníků jednotek, neboť by je zastupovali mimo jiné i žalobci; s ohledem na konání první schůze až 18. 11. 2002 je otázkou, jak by bylo možné v den podání žaloby uvedené společenství identifikovat, když k „zápisu do OR“ došlo až k 1. 4. 2003. Uzavřeli, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když v uvedeném typu sporu je dána výlučná pasivní legitimace jednotlivých vlastníků jednotek, a to zejména pro zachování plného rozsahu jejich vlastnického práva chráněného zákonem. Společné a navíc i „nucené“ společenství vlastníků jednotek nemůže být subjektem nahrazujícím vůli jednotlivých členů, neboť by tím byl překročen zákonný rámec pravomoci a rozsahu práv a povinností společenství vlastníků uvedený v zákona o vlastnictví bytů ve znění platném k 1. 7. 2000. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle , a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.

V dané věci soudy vyšly z toho, že uplatněný nárok se opírá § 11 zákona o vlastnictví bytů.

Při hlasování (konaném na shromáždění vlastníků jednotek) je rozhodující velikost spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech domu; spoluvlastníci jednotky mají postavení vlastníka jednotky (jeden hlas). Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se potřebné většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoli vlastníka jednotky soud. Jde-li o důležitou záležitost, může přehlasovaný vlastník jednotky požádat soud, aby o ní rozhodl. Právo je nutno uplatnit u soudu do 6 měsíců ode dne přijetí rozhodnutí, jinak právo zanikne (viz § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů v platném znění).

„Hlasování vlastníků jednotek podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů je projevem vzájemného vztahu mezi spoluvlastníky. Existuje-li společenství vlastníků jednotek v podobě právnické osoby, je rozhodování vlastníků jednotek současně projevem tvorby vůle této právnické osoby. Přijaté rozhodnutí zavazuje nejen spoluvlastníky budovy, ale také společenství vlastníků jednotek, protože jde o rozhodnutí jeho nejvyššího orgánu - shromáždění vlastníků jednotek. V konečném důsledku se tak vytvořila vůle společenství (plurality spoluvlastníků budovy) a podle toho, zda má či nemá právní subjektivitu, je dána i pasivní legitimace v případném sporu podle § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů. Nemá-li společenství vlastníků právní subjektivitu, jsou pasivně legitimováni spoluvlastníci jednotek, vzniklo-li společenství v podobě právnické osoby, je pasivně legitimováno toto společenství vlastníků jednotek“ (nález Ústavního soudu České republiky ze dne 8. března 2005, sp. zn. ).

Již z citovaného nálezu Ústavního soudu se podává, že společenství vlastníků mohlo v té době vzniknout buď jako osoba s právní subjektivitou, nebo jako společenství bez právní subjektivity. Jen v případě, že v době, kdy došlo na shromáždění vlastníků ke hlasování, při kterém byli žalobci přehlasováni, bylo společenství vlastníků jednotek právnickou osobou, bylo toto společenství také pasivně legitimováno v žalobě podle ; pokud sdružení v době hlasování právní subjektivitu nemělo, byli legitimováni ostatní vlastníci jednotek.

Odvolací soud konstatoval, že „ze skutkových závěrů okresního soudu jednoznačně vyplývá, že ze zákona vzniklo společenství vlastníků jednotek v domě čp. 585, jak vyplývá z výpisu z katastru nemovitostí, a to na základě prohlášení vlastníka budovy ze dne 15. 12. 1997 s právními účinky vkladu ke dni 17. 12. 1997“. Avšak soud prvního stupně se otázkou právní subjektivity společenství vlastníků vůbec nezabýval a neučinil to ani odvolací soud; z odůvodnění jeho rozsudku nevyplývá, kdy došlo ke hlasování (pokud k němu došlo, viz dovolací námitky) a zda v této době, která je rozhodná pro určení právního režimu, ve kterém zákon poskytuje ochranu přehlasovaným vlastníkům jednotek (vzhledem k řadě novelizací zákona o vlastnictví bytů), mělo již společenství vlastníků právní subjektivitu či nikoliv. Za této situace je rozhodnutí odvolacího soudu pro nedostatek odůvodnění nepřezkoumatelné a je tak dána vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ].

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení ( , 3 ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. března 2010 JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu