Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 325/2008

U S N E S E N Í

Ing. L. M

Z. Š.,

zastoupenému JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Soudní 1293/14, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 14. března 2007, č. j. -321, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 9.486,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet JUDr. Ivo Bubrjaka, advokáta se sídlem v Kroměříži, Soudní 1293/14.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozsudkem ze dne 14. 3. 2007, č. j. -321, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 22. 9. 2005, č. j. -281, jímž Okresní soud v Kroměříži zamítl žalobu na zaplacení 135.972,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení (stalo se tak poté, co předchozí rozsudky soudu prvního stupně ze dne 11. 4. 1997, č. j. -156, a ze dne 29. 1. 2001, č. j. -216, jimiž byla žaloba vždy zamítnuta, byly zrušeny usneseními odvolacího soudu ze dne 20. 6. 2000, č. j. -182, a ze dne 25. 6. 2004, č. j. -230). Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud dovodil, že mezi účastníky nevznikl závazkový právní vztah, proto žalovaný neodpovídá podle § 421 obč. zák. za škodu způsobenou odcizením vozidla nezjištěnou osobou, a nejsou splněny ani podmínky odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., neboť žalovaný neporušil povinnost generální prevence podle § 415 obč. zák. za situace, kdy převzaté vozidlo umístil v uzavřeném areálu své autoopravny, nad nímž měl vizuální kontrolu, a učinil tak vše, co za daných podmínek měl a mohl udělat k zajištění vozu proti odcizení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť odvolací soud vyřešil otázku porušení prevenční povinnosti žalovaného v rozporu s hmotným právem. Své přesvědčení, že žalobce povinnost plynoucí z obč. zák. porušil, opírá dovolatel o závěr, že z provedených důkazů vyplynulo, že vozidlo bylo umístěno mimo areál servisu, takže nebylo pod dohledem, a klíče byly uloženy v kanceláři, kde rovněž nebyly pod přímým dohledem. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť ačkoliv může jít jen o přípustnost podle , dovolání nesměřuje proti právnímu posouzení věci, nýbrž se domáhá změny posouzení provedených důkazů. Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a v souladu s úpravou plynoucí z ustanovení a obč. zák.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, přičemž jím bylo rozhodnuto shodně jako v předchozích rozhodnutích soudu prvního stupně, která byla zrušena usneseními odvolacího soudu (žaloba byla vždy zamítnuta), takže nejde o přípustnost dovolání podle ; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolatel nevymezil konkrétní právní otázku, jíž přisuzuje zásadní právní význam, a z obsahu dovolání je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, že žalovaný neporušil povinnost generální prevence, zpochybňuje nikoliv po stránce právní, nýbrž proto, že vychází z odlišného skutkového stavu ohledně umístění vozidla před jeho odcizením. Ve skutečnosti tedy uplatňuje dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) Pak ovšem z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem ; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Její výše byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (135.972,- Kč), podle a , sazba byla snížena podle a citované vyhlášky (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50% podle věty první této vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 7.605,- Kč; žalovanému kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , to vše pak s přičtením DPH ve výši 20% na celkových 9.486,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2010

JUDr. Petr Vojtek , v. r.

předseda senátu