Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3003/2009

U S N E S E N Í

M. V.

M. V.

, zastoupené JUDr. Petrou Olmrovou – Nykodýmovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 230, o zaplacení částky ve výši 660.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 24. 1. 2007, č.j. -146, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.380,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Petry Olmrové – Nykodýmové, Ph.D., advokátce zastupující žalovanou.

O d ů v o d n ě n í :( )

Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 4. 2002 domáhala na žalované zaplacení částky 660.000,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že spolu s žalovanou byly spoluvlastnice nemovitosti č.p. 423, postavené na pozemku parc. č. 952 v kat. území L. (dále jen „předmětná nemovitost“). Spoluvlastnictví dne 8. 4. 1997 zaniklo na základě soudního smíru schváleného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 1997, sp. zn. , a výlučnou vlastnicí předmětné nemovitosti se stala žalobkyně. Žalovaná se následně z předmětné nemovitosti odstěhovala. K úplnému vyklizení však nedošlo, neboť ji nadále užíval J. N., rozvedený manžel žalované, a to z titulu práva bydlení odvozeného od bývalého spoluvlastnického práva žalované. Vzhledem k zákonnému oprávnění J. N., který nebyl povinen předmětnou nemovitost vyklidit, dokud mu nebude zajištěn náhradní byt, a vzhledem k tomu, že žalovaná uvedenou povinnost vůči bývalému manželovi dosud nesplnila, došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení a to na úkor žalobkyně v rozsahu odpovídajícím tržnímu nájemnému za pronájem bytu obdobné velikosti a v dané lokalitě za období od 7. 4. 2000 do 8. 12. 2003.

Žalovaná ve svém vyjádření navrhovala zamítnutí žaloby. Uvedla, že v červenci 1997 předmětnou nemovitost vyklidila a klíče od předmětné nemovitosti odevzdala do soudní úschovy. Uzavřela, že v souzené věci není dána její pasivní věcná legitimace.Okresní soud v Berouně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 4. 2006, č.j. -109, žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že bezdůvodné obohacení na straně žalované z důvodu užívání předmětné nemovitosti bez právního důvodu nevzniklo, neboť žalovaná předmětnou nemovitost neužívala. Odvolací soud konstatoval, že zajištění bytové náhrady J. N. nelze chápat jako povinnost žalované, ale jako omezení výkonu již zaniklého vlastnického práva žalované k nemovitosti. Soud prvního stupně rovněž doplnil, že v souzené věci nemůže být žalobou uplatněný nárok přiznán ani z titulu náhrady škody dle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť žalovaná neporušila žádnou právní povinnost.K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 1. 2007, č.j. -146, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se přitom ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, když dospěl k závěru, že žalovaná v souzené věci není pasivně legitimována, neboť předmětnou nemovitost neužívala, a stejně tak není možné žalobkyni přiznat ani náhradu škody dle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť žalovaná neporušila žádnou právní povinnost.Dovolání žalobkyně proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 27. 4. 2006, č.j. -109, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v Dovolání však v souzené věci podle přípustné není, neboť dovolatelkou vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka prostřednictvím podaného dovolání namítala, že vyklizení předmětné nemovitosti je povinností žalované, která je také pasivně věcně legitimována, neboť předmětnou nemovitost užívala osoba, jejíž právo bydlení bylo z práva žalované odvozené. Dále uvedla, že bezdůvodné obohacení žalované lze spatřovat právě v tom, že žalovaná žádným způsobem neřešila otázku bydlení svého rozvedeného manžela J. N. a její řešení zcela ponechala na ní. Za této situace byla jako výlučná vlastnice předmětné nemovitosti rovněž nucena převzít odpovědnost žalované za zajištění bytových potřeb jejího bývalého manžela. Z uvedených důvodů je třeba na užívání předmětné nemovitosti hledět tak, jako by ji užívala sama žalovaná.Žalovaná ve svém vyjádření k podanému dovolání uvedla, že bezdůvodně obohacen je ten, kdo získává plnění bez právního důvodu. Aktivní věcná legitimace k vydání bezdůvodného obohacení se tedy váže k subjektu práva, který přímo takové plnění získává, a nelze ji přenášet na další osoby. Žalovaná dále uvedla, že zánikem jejího spoluvlastnického práva k předmětné nemovitosti vznikla povinnost ji vyklidit i osobě s odvozeným právem bydlení, přičemž aktivně legitimovanou k vynucení této povinnosti je pouze žalobkyně jako její výlučná vlastnice.Podstatou sporu je v souzené věci vyřešení otázky, zda ze soudního smíru schváleného rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 1997, č.j. -111, kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované s tím, že výlučnou vlastnicí se stala žalobkyně, která se zavázala zaplatit žalované částku 1.000.000,- Kč do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí a „částku 600.000,- Kč proti vyklizení bytu a garáže a předání klíčů,“ vyplývá pro žalovanou povinnost zajistit bytovou náhradu pro J. N. jako uživatele bytu v předmětné nemovitosti. V předeslaném směru dospěl dovolací soud k závěru, že předmětné ujednání je ujednáním obsahujícím pouze odkládací podmínku pro zaplacení částky 600.000,- Kč, které tudíž povinnost žalované zajistit bytovou náhradu pro J. N. nezakládá. Naopak dovolací soud připomíná, že zajištění bytové náhrady představuje „zákonné omezení vlastnického práva vlastníka bytu, přičemž účelem tohoto omezení je zjevně ochrana práva na bydlení“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7.9.2005, sp. zn. ). Dále v rozhodnutí ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. , dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „pokud byl rozsudkem soudu určen výlučným nájemcem bytu jeden z manželů s tím, že druhému manželu soud uložil byt vyklidit po zajištění náhradního bytu, přechází na pronajímatele v případě zániku nájemního poměru výlučného nájemce bytu bez přechodu práva nájmu bytu na jinou osobu omezení i oprávnění založená uvedeným rozsudkem.“ Uvedený právní názor lze analogicky použít i v souzené věci, v níž se žalobkyně jako výlučná vlastnice a „pronajímatelka“ dovolává soudním rozhodnutím uložené povinnosti žalované jako bývalé spoluvlastnice předmětné nemovitosti, neboť “právo rozvedeného manželav bytě bydlet do zajištění bytové náhrady nezaniká [...] ani v důsledku změn ve vlastnických vztazích k bytu“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2006, sp. zn. ). Předeslané jinými slovy znamená, že na žalobkyni v důsledku zániku spoluvlastnického práva žalované přešla práva a povinnosti vycházející z právního vztahu mezi žalovanou a J. N., byť byla předchozími soudními rozhodnutími uložena žalované. K návrhu na vydání bezdůvodného obohacení dovolací soud uvádí, že již v rozhodnutí ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. , dospěl k závěru, podle něhož se „bezdůvodně obohatil ten, kdo získal bezdůvodně majetkový prospěch, tj. v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.“ V souzené věci je nesporné, že majetkový prospěch nevznikl na straně žalované, neboť ta byt neužívala, což žalobkyně prostřednictvím podaného dovolání nerozporovala, ale na straně uživatele bytu, kterým byl J. N. (srov. též závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2008, sp. zn. ). Pokud tedy odvolací soud uzavřel, že za situace, kdy předmětnou nemovitost žalovaná neužívala, nedošlo na její straně k bezdůvodnému obohacení, je jeho právní posouzení správné. Ve světle předeslaných závěrů dovolací soud neshledal přípustnou ani námitku žalobkyně, že má právo na náhradu škody vůči žalované, neboť pokud podle hmotného práva žalobkyni svědčí pohledávka za užívání bytu J. N., nemohla jí vzniknout škoda, resp. majetková újma jako jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu podle obč. zák. (srov. Eliáš, K. a kol. . Komentář. I. svazek. Praha: Linde, 2008. s. 794).

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu je k dispozici na internetových stránkách

www.nsoud.cz

). Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. , dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 12.625,- Kč ( , ., , věta první ), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( , , 3 ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Iva Brožová, v. r.

předsedkyně senátu