Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 956/2008

U S N E S E N Í

Vinné sklepy Lechovice, spol. s r.o.

, se sídlem v Lechovicích, proti povinnému

J. H

., zastoupenému JUDr. Rastislavem Vlčkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Partyzánská 16, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 ENc 1/2002 o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 22. 5. 2007, č. j. -170, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 29. 11. 2005, č. j. 1 ENc 1/2002-147, okresní soud do částky 10.000,- Kč s příslušenstvím exekuci částečně zastavil (výrok I.), návrh povinného na zastavení exekuce k vymožení zbytku pohledávky oprávněné zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. – V.). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinný nabídnutými důkazy, tedy ani listinami ani výpověďmi svědků neprokázal platbu jinou než v částce 10.000,- Kč, poukázanou společnosti FLAY GROUP s.r.o. (postupníkovi oprávněné) dne 30. 10. 2000 a připsanou na její účet dne 1. 11. 2000.

K odvolání povinného krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku II., jímž byl návrh na zastavení exekuce k vymožení části zbytku pohledávky (tedy částky 369.733,20 Kč s příslušenstvím) zamítnut, potvrdil (výrok I.) a v další napadené části, „tj. vyjma výroku v odstavci 1“ (jímž byla exekuce do částky 10.000,- Kč s příslušenstvím zastavena) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci částečně zastavil ještě do částky 30.000,- Kč s příslušenstvím, a v témže odstavci rozhodl o náhradě nákladů řízení. Oproti soudu prvního stupně krajský soud uzavřel, že povinný prokázal ještě další platbu, a to částkou 30.000,- Kč provedenou dne 4. 8. 2000. Se soudem prvního stupně se pak ztotožnil v závěru, že povinný žádné další jím tvrzené platby (částkami 10.000,- Kč ve dnech 4. 9. 2000 a 5. 10. 2000 a částkou 350.000,- Kč dne 22. 12. 2000) neprokázal.

V dovolání (do potvrzujícího výroku), jehož přípustnost dovozuje patrně z ustanovení (zásadní právní význam v této části napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že řeší otázku, zda „za situace, kdy není vyrozuměn o postoupení pohledávky, je povinen platit postupníkovi, pokud mezitím plnil postupiteli“), povinný namítá, že vymáhanou pohledávku, kterou oprávněná smlouvou z 27. 4. 2000 (tedy před nařízením exekuce dne 18. 1. 2002) postoupila společnosti FLAY GROUP s. r. o., této společnosti, tedy postupníkovi, v období od srpna roku 2000 do prosince téhož roku uhradil. Samotnou smlouvu o cessi povinný neobdržel a zejména nebyl seznámen s tím, že tato smlouva byla časově omezena do 27. 7. 2000, kdy pohledávka měla být v případě neuhrazení dlužníkem vrácena zpět postupiteli, tedy oprávněné (viz bod 5.1. smlouvy na versa). O postoupení pohledávky zpět oprávněné se dověděl až v exekučním řízení zahájeném zhruba rok a půl poté, co byla pohledávka vrácena zpět, tedy opětovně postoupena firmou FLAY GROUP s. r. o. na oprávněnou. Do okamžiku, kdy se povinný dověděl o exekučním řízení, nebyl vyrozuměn o tom, že dluh má trvat i nadále a komu jej má hradit. V řízení, jež vydání napadeného usnesení předcházelo, podle povinného nebylo prokazováno, že by firma FLAY GROUP s. r. o. peníze neobdržela, nýbrž byla hodnocena pouze věrohodnost dokladů o úhradách, a to bez ohledu na zhodnocení okolností, které tyto úhrady provázely, a které v povinném mimo jiné vzbuzovaly místy velmi silné obavy o vlastní zdraví či život. Za daných okolností neměl ani pomyšlení domáhat se vystavování dokladů o úhradě dluhu. Pokud byla společensky trpěna činnost vymahačských firem popsaného typu a pokud povinnému nebyly poskytnuty příslušené informace o časové omezenosti smlouvy o postoupení pohledávky a o jejím zpětném postoupení, a pokud byla exekuce zahájena s uvedenou časovou prodlevou, pak by rizika spojená se spoluprací s uvedenými firmami neměl nést povinný, nýbrž především oprávněný. Časové omezení platnosti první cesse na firmu FLAY GROUP s. r. o. stejně jako následné zpětné postoupení pohledávky původnímu věřiteli mělo být povinnému sděleno.

Nejvyšší soud, který věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinný však jediný k založení přípustnosti dovolání podle (tedy proti potvrzujícímu výroku) způsobilý dovolací důvod neuplatnil; nenamítá totiž nesprávné právní posouzení věci, jež může spočívat v nesprávné aplikaci (užití) či interpretaci (výkladu) práva, nýbrž soudům obou stupňů vytýká, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení, „nebylo prokazování, že by firma FLAY GROUP s.r.o. peníze neobdržela,“ a že naopak „byla hodnocena pouze věrohodnost dokladů o úhradách a to bez ohledu na zhodnocení okolností ...“. Kritikou „neprovedení prokazování“ ovšem povinný jednak uplatňuje dovolací důvod podle , jenž je však k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilý, a jednak tato jeho výtka nemá oporu ve spise ani v napadeném rozhodnutí, v jehož druhém odstavci čtvrté strany (č. l. 173) odvolací soud výslovně uzavírá, že oproti zjištění okresního soudu dospívá po zhodnocení důkazů k závěru, že povinný kromě částky 10.000,- Kč zaplacené 1. 11. 2000 zaplatil také (4. 8. 2000) částku 30.000,- Kč, že však již neprokázal své tvrzení o zaplacení částek dalších, a to částek 10.000,- Kč ve dnech 4. 9. a 5. 10. 2000, a částky 350.000,- Kč dne 22. 12. 2000 (hodnocení důkazů přitom prostřednictvím žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů úspěšně napadnutelné není).

Směřovalo-li dovolání i proti měnícímu výroku, je v této části subjektivně nepřípustné, jelikož tímto výrokem, jímž krajský soud zčásti odvolání povinného vyhověl a exekuci zastavil pro další částku 30.000,- Kč, nedošlo k jeho procesní újmě (k pojmu „procesní újmy“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

V Brně dne 30. března 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu