Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1570/2009

26

Cdo 1570/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

N. T.

, správce konkurzní podstaty úpadce V. K.,proti žalované

HOPI s.r.o.

, IČ: 46887695, se sídlem v Klášterci nad Ohří, Pražská 673, zastoupené JUDr. Vítězslavem Macháčkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská 4, o zaplacení 1.984.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. září 2008, č. j. -122, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. září 2008, č. j. -122,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Původní žalobce V. K. se žalobou ze dne 4. 12. 2001 domáhal zaplacení níže specifikované částky jako dlužného nájemného z nebytových prostor za dobu od 1. 7. 1999 do 31. 3. 2000.

Okresní soud v Chomutově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2006, č. j. -86, uložil žalované povinnost „zaplatit žalobci částku 1.984.500,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11% z částky 630.000,- Kč od 16. 7. 1999 do zaplacení, spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% z částky 630.000,- Kč od 16. 10. 1999 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% z částky 630.000,- Kč od 16. 1. 2000 do zaplacení“, a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli 31. 8. 1998 smlouvu o nájmu „nebytových prostor případně plochy v M., ul. J. E. P. 274, které jsou na pozemku č. parc. 4318 v k. ú. Most zapsané na LV 3768 o výměře 1400 m2, jakož i 60 stání pro osobní vozy k užívání pro zákazníky a pracovníky nájemce včetně příjezdové komunikace“. Ve smlouvě bylo uvedeno, že parkovací plochy a komunikace jsou ve vlastnictví Nemocnice s poliklinikou v Mostě a žalobci byly dány k bezplatnému užívání a že vymezení pronajatých ploch (v budově i na pozemku) vyplývá ze situačního plánu, jenž je přílohou smlouvy. Nájem byl uzavřen za účelem provozování maloobchodu s potravinami a zbožím denní potřeby na dobu určitou pěti let počínaje 1. 9. 1998. Měsíční nájemné bylo stanoveno na 210.000,- Kč plus 5% DPH se splatností k 15. dni prvního měsíce příslušného čtvrtletí. K žádosti žalobce z 18. 8. 1998 vyslovil Městský úřad v Mostě s uzavřením nájemní smlouvy dne 31. 8. 1998 souhlas, rozhodnutí odeslal žalobci 1. 9. 1998 poštou a 2. 9. 1998 faxem, který byl přijat. Účastníci požádali 12. 2. 1998 o dodatečné udělení souhlasu. Žalovaná dala žalobci 21. 5. 1999 výpověď z nájmu, k 1. 7. 1999 předmětné prostory opustila a přestala platit nájemné. Žalobce získal nového nájemce 31. 3. 2000.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že nájemní smlouva ze dne 31. 8. 1998 je platným právním úkonem, neboť obsahuje všechny podstatné náležitosti vyžadované § 3 odst. 3 zákona č. 116/1190 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném do 3. 12. 1999 (dále jen „“). V souladu s tohoto zákona jejímu uzavření předcházel souhlas příslušného správního orgánu, který byl vydán 31. 8. 1998, přičemž není podstatné, kdy bylo rozhodnutí účastníkům doručeno. Mezi žalobcem V. K. a žalovanou tak vznikl dne 1. 9. 1998 nájemní poměr k předmětným nebytovým prostorám, který trval i ve vymezeném období od 1. 7. 1999 do 31. 3. 2000 (výpověď žalované z nájemní smlouvy z 21. 5. 1999 nepovažoval soud prvního stupně za platnou)

.

Vycházel z toho, že samotným opuštěním nebytových prostor nezanikla žalované povinnost platit žalobci sjednané nájemné. Proto žalované uložil, aby dlužné nájemné ve výši 1.954.500,- Kč s úrokem z prodlení žalobci zaplatila.

K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. září 2008, č. j. -122, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud konstatoval, že v průběhu řízení byl usnesením téhož soudu z 10. 9. 2007, č. j. -479, prohlášen na majetek původního žalobce V. K. konkurs a že ustanovený správce konkursní podstaty N. T. navrhl, aby bylo pokračováno v řízení přerušeném prohlášením konkursu. Po zopakování některých důkazů se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, avšak nesouhlasil s jeho právním posouzením. Citoval a připomněl, že podle judikatury má nedostatek předchozího souhlasu podle uvedeného ustanovení za následek absolutní neplatnost nájemní smlouvy a že ani po zrušení tohoto ustanovení nelze uzavřenou smlouvu považovat za platnou. Uvedl, že rozhodování obce o udělení souhlasu spadá do působnosti , , rozhodnutí musí být vyhotoveno písemně a doručeno. Z potvrzení Městského úřadu v Mostě ze 7. 6. 1999 vyplývá, že souhlas k uzavření předmětné nájemní smlouvy z 31. 8. 1998 nebyl předán osobně, ale byl odeslán 1. 9. 1998 poštou a 2. 9. 1998 faxem. Zjevně tedy šlo o souhlas následný, což je patrné i ze skutečností, že samotná nájemní smlouva postrádá potvrzení přílohy č. 3 – souhlasu obecního úřadu, a že sami účastníci požádali 2. 12. 1998 o udělení souhlasu znovu. Z tohoto důvodu je předmětná nájemní smlouva absolutně neplatná, když nešlo ani o situaci, kdy by před rozhodnutím obce uplynula patnáctidenní lhůta, která by mohla vyvolat fikci udělení souhlasu s uzavřením smlouvy. Pro nadbytečnost se nezabýval dalšími námitkami žalované. Protože žalobce požaduje plnění za dobu, kdy žalovaná předmětné prostory neužívala, nelze uplatněný nárok kvalifikovat ani jako bezdůvodné obohacení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (správce konkursní podstaty) dovolání, jehož přípustnost opřel o , , ve znění před novelou provedenou (dále „“) s odůvodněním, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a že řízení spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Soudy obou stupňů dospěly ke stejným skutkovým závěrům, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu 31. 8. 1998, že V. K. 18. 8. 1998 požádal Městský úřad v Mostě o vydání souhlasu s jejím uzavření a že souhlas byl vydán 31. 8. 1998. Byla tak splněna zákonná podmínka, aby souhlas příslušného obecního úřadu byl vydán před uzavřením nájemní smlouvy. V. K. v průběhu řízení také uvedl, že udělení souhlasu si před uzavřením smlouvy telefonicky ověřil. Skutečnost, že k doručení souhlasu došlo až dodatečně, nic nemění na tom, že rozhodovací činnost obecního úřadu směřující k jeho vydání je dokončena okamžikem vlastního rozhodnutí (úkonem vydání souhlasu). Jelikož napadené rozhodnutí neobsahuje žádné další důvody neplatnosti nájemní smlouvy, má za to, že byla uzavřena platně. Dále dovolatel namítá, že byl podstatně zkrácen na svých procesních právech, když se nemohl zúčastnit jednání z 10. 9. 2008, při němž bylo prováděno dokazování, k němuž jej odvolací soud nepředvolal, ačkoliv mu jeho účast v řízení byla známa, neboť v podání z 26. 6. 2008 navrhl pokračovat v řízení přerušeném z důvodu prohlášení konkursu na majetek úpadce. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadený rozsudek odvolacího soudu vychází z úplně zjištěného skutkového stavu, přičemž učiněný právní závěr má oporu nejen ve výkladu příslušných právních norem, ale i judikatuře dovolacího soudu. Proto navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), který má právnické vzdělání ( a odst. 2 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady podle a a b) nebyly namítány a z obsahu spisu nevyplynuly. Vadu, která má spočívat v tom, že odvolací soud dovolatele nevyrozuměl o termínu odvolacího jednání, lze z obsahového hlediska podřadit pod ustanovení , neboť zde dovolatel ve skutečnosti namítl, že mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem ( ) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá . Přitom k vadě podle ustanovení přihlíží dovolací soud v případě přípustného dovolání jen tehdy, byla-li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli.

Ustanovení ukládá soudu, aby, nestanoví-li zákon jinak, nařídil k projednání věci jednání. Také k projednání odvolání, nejde-li o případy podle a 3 (o žádný z těchto případů v souzené věci nešlo), nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání ( ). Mezi procesní práva přiznaná účastníku řízení náleží i právo účastníka být předvolán způsobem uvedeným v ustanovení k jednání (odvolacímu jednání – srov. ustanovení ), jak to vyplývá z ustanovení , 2 (to ve spojení s ustanovením platí i pro odvolací řízení).

Jestliže byl na dlužníka prohlášen konkurs ( a 2 , o konkursu a vyrovnání), řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do konkursní podstaty, se přerušují a v řízení lze pokračovat k návrhu správce, popř. dalších účastníků a správce se stává účastníkem řízení namísto úpadce ( zákona o konkursu a vyrovnání). Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , publikovaném pod R 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, správce se stává účastníkem řízení dnem, kdy dojde soudu návrh na pokračování řízení.

Podle obsahu spisu zástupkyně žalobce V. K., nynějšího úpadce, sdělila podáním doručeným osobně odvolacímu soudu 12. 6. 2008, že na žalobce V. K. byl 10. 9. 2007 prohlášen konkurs, čímž zanikla její plná moc, a že správcem konkursní podstaty byl ustaven N. T. Následně odvolací soud připojil stejnopis rozhodnutí z 10. 9. 2007, č. j. -479. K výzvě odvolacího soudu konkursní správce N. T. podáním doručeným 1. 7. 2008 navrhl, aby bylo v přerušeném řízení pokračováno. Tím vstoupil do řízení namísto původního žalobce, přesto však nebyl předvolán k jednání odvolacího soudu, které se konalo 10. 9. 2008, při němž bylo prováděno dokazování a vyhlášen rozsudek. Předvolána byla zástupkyně původního žalobce. Správci konkursní podstaty – nyní žalobci tak byla nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem.

Dovolací soud, aniž se vzhledem ke zjištěné vadě zabýval dalšími námitkami žalobce, proto z výše uvedeného důvodu podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu podle věty první vrátil k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu