Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5394/2007

26 Cdo 5394/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

M. P.

statutárnímu městu Karviné

, se sídlem úřadu Karviná-Fryštát, Fryštátská 72/1, zastoupenému JUDr. Blankou Novákovou, advokátkou se sídlem Karviná-Fryštát, Univerzitní nám. 1935, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2007, č. j. -68, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2007, č. j. -68,

se zrušuje

 a věc

se vrací

 tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2006, č. j. -40, připustil doplnění žaloby učiněné žalobcem před jednáním dne 9. 11. 2006 (výrok I.), zamítl žalobu, aby „bylo určeno, že výpověď z nájmu bytu, kterou dal žalovaný žalobci dne 18. 5. 2006, přípisem č. j. OSN/2513/2006/Pe, event. číslo Fe. č. 121 381/2006 z

bytu č. 8 o velikosti 1+2 s příslušenstvím

v domě č. p. 2097 v K.-M. (dále jen „byt“, resp. „předmětný byt“)

, z důvodu hrubého porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, když nájemce bez písemného souhlasu pronajímatele přenechal do podnájmu označený byt nebo jeho část, tj. dle ustanovení § 711 odst. 2 písm. b) o. z. v platném znění, je neplatná“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětný byt, jehož vlastníkem je žalovaný, užívala původně matka žalobce L. P., a to na základě nájemní smlouvy uzavřené 4. 8. 1992. Po její smrti přešlo 2. 3. 2002 (správně 1. 3. 2002) právo nájmu bytu na žalovaného. Dne 15. 5. 2006 uzavřeli účastníci Dodatek č. 1 k nájemní smlouvě ze dne 4. 8. 1992 (dále jen „Dodatek z 15. 5. 2006“). V jeho článku II. bylo sjednáno, že nájem na dobu neurčitou se mění na dobu určitou, a to od 1. 4. 2006 do 31. 3. 2007, s tím, že bude-li nájemce plnit povinnosti obsažené v nájemní smlouvě a dodržovat právní normy vztahující se k nájmu bytu, obnoví se nájemní smlouva vždy na jeden rok za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Od 1. 3. 2006 do 25. 5. 2006 v bytě žili a na zálohy cen služeb byli kromě žalobce nahlášeni P. I. s družkou M. P. a její nezletilé děti J., L., L. a S. P., žalobce však neměl souhlas žalovaného k podnájmu (části) bytu. Výpověď žalovaného z nájmu bytu daná žalobci ze dne 18. 5. 2006 z důvodu podnajímání bytu bez souhlasu žalovaného obsahující dále vymezení výpověďní lhůty, závazek žalovaného zajistit žalovanému přístřeší a poučení o právu podat žalobu o neplatnost výpovědi, převzal žalobce dne 24. 5. 2006. Žalovaný jako pronajimatel tak dal žalobci – nájemci dne 24. 5. 2006 platnou výpověď z nájmu předmětného bytu ve smyslu , , ve znění novely provedené zákonem č. 107/20006 Sb. (dále „obč. zák.“) pro hrubé porušování povinností vyplývajících z nájmu bytu, spočívající v tom, že žalobce bez písemného souhlasu žalovaného přenechal od 1. 3. 2006 byt (jeho část) do podnájmu.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 6. 2007, č. j. -68, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, zčásti potvrdil a části změnil ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud nejprve uvedl, že soud prvního stupně „na správně zjištěný skutkový stav aplikoval správné právní ustanovení.“ Dále pokračoval, že „dříve, než přistoupil k hodnocení rozsudku soudu prvního stupně“, jako zásadní řešil otázku, zda po rozhodnutí soudu prvního stupně ke dni 31. 3. 2007 došlo k zániku nájmu bytu podle Dodatku z 15. 5. 2006. Tuto změnu nájemní smlouvy považoval za platný právní úkon. Námitku žalobce, že jde o smlouvu neplatnou, neboť ji uzavřel v tísni, způsobené tím, že současně žádal žalovaného o prominutí poplatku z prodlení z dlužného nájemného, nepovažoval za důvodnou. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývalo, že žalobce měl dluh na nájemném a dopustil se tak jednání, které mohlo být postiženo výpovědí z nájmu bytu. Jestliže žalobce dluh uhradil, žádal žalovaného o prominutí poplatků z prodlení a žalovaný jejich prominutí podmínil změnou nájemní smlouvy na dobu určitou, nebyl žalobce v tísni, neboť ač sám porušil povinnosti z nájemní smlouvy, získával majetkový prospěch. Podle odvolacího soudu byla otázka, kterou řešil soud prvního stupně, bezpředmětná, neboť v době po rozhodnutí soudu prvního dne 31. 3. 2007 zanikl nájem bytu žalobce uplynutím času ve smyslu Dodatku z 15. 5. 2006. Z toho důvodu jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustností se nezabýval. Za nesprávný považuje právní závěr odvolacího soudu, že jeho právo nájmu k bytu zaniklo uplynutím doby dne 31. 3. 2007. Odvolací soud se měl zabývat otázkou, zda výpověď žalobce z nájmu bytu je platná či nikoliv, neboť v případě její neplatnosti by došlo k prodloužení nájemní smlouvy na další rok ve smyslu ujednání obsaženého v článku II. Dodatku z 15. 5. 2006. V tomto světle nemůže obstát názor odvolacího soudu o bezpředmětnosti otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Nemůže jít k tíži žalobce, že odvolací soud se věcí zabýval až po 31. 3. 2007. Kdyby totiž věc projednal před tímto datem, musel by se vypořádat se všemi odvolacími námitkami. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po té, co zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a odst. 4 ), věc projednal a rozhodl o ní podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12 přechodných ustanovení k – dále „ “).

Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Dovolání je však přípustné podle pro posouzení otázky, zda nájemní poměr žalobce k předmětnému bytu zanikl ke dni 31. 3. 2007.

Podle § 710 odst. 3 obč. zák v případě, že nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této doby.

V projednávané věci vycházely soudy obou stupňů ze závěru, že na žalobce přešlo smrtí jeho matky v roce 2002 nájemní právo k bytu, vzniklé jí nájemní smlouvou ze 4. 8. 1992.

Podle § 516 odst. 1 obč. zák. mohou subjekty závazkového vztahu dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti, tj. obsah daného vztahu (tzv. kumulativní novace); mohou se též dohodnout, že dosavadní závazek zaniká a nahrazuje se závazkem novým – § 570 obč. zák. (tzv. privativní novace).

Soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. května 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. C 1174 ve svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) dovodila, že ustanovení a obč. zák. jsou obecnými ustanoveními o závazcích a uplatní se i v právních vztazích nájmu bytu, neboť speciální ustanovení daný vztah upravující ( a násl.) neobsahují zvláštní úpravu a ani jejich použití nevylučují.

Odvolací soud dospěl k závěru, že nájemní smlouva ze 4. 8. 1992 byla Dodatkem z 15. 5. 2006 změněna. Změnu nájemní smlouvy (Dodatek z 15. 5. 2006), kterou bylo sjednáno, že se nájemní poměr sjednaný na dobu neurčitou mění na dobu určitou, a to na jeden rok od 1. 4. 2006 do 31. 3. 2007, s tím, že se nájemní poměr obnoví o další rok, za shora uvedených předpokladů, považoval za platný právní úkon. Konstatoval pak, že po rozhodnutí soudu prvního stupně uplynula ke dni 31. 3. 2007 doba, na kterou byl nájemní poměr sjednán, a proto se otázkou platnosti výpovědi z nájmu bytu nezabýval. Z jeho rozhodnutí, kterým označil Dodatek z 15. 5. 2006 za platný úkon, však není zřejmé, jak se vypořádal s ujednáním účastníků o obnově nájemního poměru, které Dodatek rovněž obsahuje. Neuvedl, z jakého právního důvodu se nájemní poměr neobnovil na dobu od 1. 4. 2007 do 31. 3. 2008. Kromě toho přehlédl, že nebude-li soudním rozhodnutím určena neplatnost výpovědi z nájmu bytu ze dne 24. 5. 2006, musel by nájem bytu žalobce zaniknout uplynutím výpovědní lhůty již ke dni 31. 8. 2006.  

Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem o zániku nájemního poměru žalobce podle § 710 odst. 3 obč. zák. je neúplné, a tudíž nesprávné. Dovolací soud nezjistil, že by v řízení došlo k vadám uvedeným v , a b) a , popřípadě k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž by byl povinen přihlédnout, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ). Z důvodu nesprávného právního posouzení, které mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), proto dovolací soud podle věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu podle věty první vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu