Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 730/2008

   

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 22. září 2006, č. j. -32, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 546.205,- Kč s 3% úroky z prodlení

od 13. 10. 2004 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2007, č. j. -44, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela s právním závěrem soudu prvního stupně, že rozhodnutí Městského úřadu Lázně Bohdaneč ze dne 30. 4. 2004, č. j. -2003/Hř/522, a Krajského úřadu Pardubického kraje ze dne 20. 9. 2004, č. j. KrÚ-13597/101/2004/OSRK/Kš, jsou věcně správná, neboť při rozhodování o výši náhrady za pozemky vyvlastněné žalobkyni ve prospěch České republiky, zastoupené Ředitelstvím silnic a dálnic ČR, s. p. o. pro účely veřejně prospěšné stavby dálnice D 11 bylo nutno aplikovat v tu dobu platné právní předpisy (tj. , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, , o náhradách při vyvlastnění staveb, pozemků, porostů a práv k nim, a vyhlášku ,

ve znění , kterými se provádí , o oceňování majetku a o změně některých zákonů). Protože , o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě (zákon o vyvlastnění) nabyl účinnosti až 1. 1. 2007, bylo vyloučeno, aby podle něho správní orgány při rozhodování o vyvlastnění postupovaly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není přípustné podle , , ve znění účinném

do 30. 6. 2009 (dále jen „“), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam

( ).

Žalobkyně prostřednictvím dovolacího důvodu podle zpochybnila právní závěr, že má právo na náhradu za vyvlastněné pozemky ve výši stanovené podle , kterou se provádějí některá ustanovení , a nikoli podle , který byl účinný v době rozhodování odvolacího soudu. Takto vymezená otázka není způsobilá založit přípustnost dovolání, neboť její řešení je jednoznačné a v soudní praxi nečiní žádné výkladové těžkosti (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. l. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 103/2). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) nepochybil, shledal-li rozhodnutí správních orgánů věcně správným; pro stanovení výše náhrady za vyvlastnění byla totiž rozhodující právní úprava platná v době, kdy bylo správními orgány rozhodnuto o vyvlastnění (tj. právní úprava platná k 30. 4. 2004, resp. k 20. 9. 2004). Protože již k tomuto okamžiku vzniklo žalobkyni právo na náhradu za vyvlastnění, nemůže se - pokud jde o výši náhrady - prosadit zásada, že pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení ( ). Aplikace , o vyvlastnění, na posuzovaný případ nepřichází v úvahu, neboť citovaný zákon nabyl účinnosti 1. 1. 2007, tj. až poté, co řízení o vyvlastnění bylo pravomocně skončeno.

Vzhledem k řečenému lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl ( věta první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. března 2010

JUDr. Blanka  Moudrá, v. r.

předsedkyně senátu