Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2197/2009

U S N E S E N Í

J. J.

INSTITUTU KLINICKÉ A EXPERIMENTÁLNÍ MEDICÍNY, příspěvkové organizaci

se sídlem v Praze 4, Vídeňská č. 1958/9, IČ 00023001, zastoupené JUDr. Petrem Maiem, advokátem se sídlem v Praze 3, nám. Winstona Churchilla č. 2, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2007 č.j. -90, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.175,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Maie, advokáta se sídlem v Praze 3, nám. Winstona Churchilla č. 2.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ) :

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.9.2007 č.j. -90, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19.1.2007 č.j. -69 ve věci samé [tj. ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení zák. práce dané žalobci dopisem žalovaného ze dne 17.6.2004], není přípustné podle ustanovení (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno žádné rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce - vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. ) dovolací důvod podle ustanovení - zásadní význam ve smyslu ustanovení [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení a nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto].

I když žalobce v dovolání uvedl, že podle jeho názoru napadený rozsudek odvolacího soudu „má po právní stránce zásadní význam“, a že uplatňuje též dovolací důvod podle ustanovení , z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž že toliko nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) vychází, a s postupem, jakým k nim odvolací soud dospěl. Podstatou jeho námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil [namítá-li, že soudy „řádně neobjasnily, z jakých důkazů dovodily nadbytečnost žalobce“, a že „jediný důkaz“ (zápis tarifikační komise ze dne 29.11.2000), který žalovaný v řízení předložil k prokázání důvodu výpovědi, obsahuje rozhodnutí, které „se nemohlo a ani netýkalo místa žalobce“], a také skutečnost, že soudy nepřihlédly ke všem okolnostem, které jsou podle názoru dovolatele pro posouzení věci významné. Žalobce současně na rozdíl od skutkových zjištění soudů obou stupňů [že „za období trvání pracovních sporů mezi účastníky“ došlo u žalovaného v letech 2000 až 2002 „k několika organizačním změnám“, v rámci nichž „došlo ke snížení počtu systemizovaných míst, včetně těch, na kterých byl žalobce zařazen“, tedy že postupně byla zrušena jak funkce vedoucího oddělení reprografického, kterou žalobce vykonával u žalovaného do 1.8.1998, tak i místo vedoucího studia grafiky a designu, které žalobce (poté, co byl k 1.8.1998 odvolán z funkce vedoucího oddělení reprografického) naposledy zastával u žalovaného], v dovolání předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (že „i po pověření vedením studia grafiky a designu stále vykonával práce podle původní pracovní smlouvy“, a že „nad veškerou pochybnost bylo u soudu prokázáno, že práce, které žalobce u žalovaného dříve vykonával, v čase podání výpovědi z pracovního poměru byly a jsou pro žalovaného potřebné, včetně vedoucích prací ve vztahu k pracovníkům grafického oddělení“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že předmětná výpověď z pracovního poměru je neplatná a že „po odpadnutí této překážky v práci (neplatné výpovědi) bylo povinností žalovaného zaměstnat žalobce na jeho původní práci“]. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující.

Vytýká-li dovolatel v této souvislosti soudům, že se „spokojily“ se skutkovými zjištěními učiněnými v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , ve kterém byla posuzována platnost předešlé výpovědi dané žalobci dopisem žalovaného ze dne 19.6.2001, a „nadbytečnost žalobce u žalovaného řádně nezkoumaly“, potom přehlíží, že soudy obou stupňů v posuzované věci – jak se podává z protokolů o jednání ze dne 2.9.2005 a 10.1.2007 - při zjišťování, zda se žalobce stal v souvislosti s organizačními změnami u žalovaného nadbytečným, vycházely nejen z odůvodnění rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15.10.2003 č.j. -81 a Městského soudu v Praze ze dne 18.3.2004 č.j. -102, nýbrž i z výpovědi žalobce a z několika desítek dalších listinných důkazů předložených za tímto účelem oběma účastníky.

Protože námitky žalobce uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale jen dovolací důvod podle ustanovení , nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, nezakládá – jak uvedeno výše – přípustnost dovolání podle ustanovení

Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující rozsudek odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Žalobce v dovolání výslovně napadá rovněž část rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků.

Z ustanovení vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení, má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadeným výrokům o nákladech řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Z ustanovení § až 239 ovšem vyplývá, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod poř. č. 88, ročník 2002).

Protože dovolání i v této části směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (spojené s vyjádřením k dovolání), které spočívají v odměně za zastupování ve výši 1.875,- Kč [srov. , , , , ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), tedy celkem 2.175,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny za zastupování a z hotových výdajů advokáta podle sazby daně z přidané hodnoty nemohla být přiznána, neboť zástupce žalovaného nepředložil osvědčení, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, soud mu ve smyslu ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Náhradu nákladů dovolacího řízení je žalobce povinen ve smyslu ustanovení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2010

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu