Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3556/2007

25

Cdo 3556/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

H. M.

, zastoupené JUDr. Milanem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 57, proti žalované

České republice – Ministerstvu zdravotnictví

, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2, o náhradu škody 72.454,68 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2007, č. j. -117, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 27. 6. 2006, č. j. -72, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na státu náhrady škody ve výši 72.454,68 Kč, způsobené nesprávným úředním postupem Ministerstva zdravotnictví, které schválilo výsledky dohodovacího řízení pro rok 2003 a 2004 bez ujednání o výši bodu pro odbornost porodní asistentky (921), kterou žalobkyně vykonávala i v letech 2003 a 2004, čímž bylo její nestátní zdravotnické zařízení vyloučeno ze systému zdravotního pojištění. Podle , o veřejném zdravotním pojištění (ve znění tehdy účinném), se hodnoty bodu a výše úhrad za poskytovanou zdravotní péči stanoví v dohodovacím řízení mezi zástupci zdravotních pojišťoven a příslušnými sdruženími poskytovatelů jako zástupců smluvních zdravotnických zařízení. Výsledek dohodovacího řízení (poté co Ministerstvo zdravotnictví po posouzení jeho souladu s právními předpisy a veřejným zájmem dojde k závěru, že dohoda neodporuje právním předpisům nebo veřejnému zájmu) je vyhlášen ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Soud dospěl k závěru, že schválilo-li Ministerstvo zdravotnictví výsledek dohodovacího řízení pro 2. pololetí 2003 a 1. pololetí 2004 a publikovalo jej ve věstníku v červnu, resp. prosinci 2003, aniž byla stanovena hodnota bodu pro odbornost 921, v níž žalobkyně poskytuje zdravotní péči jako porodní asistentka, nedopustilo se nesprávného úředního postupu. Účastníkem dohodovacího řízení byl i zástupce České asociace porodních asistentek (ČAPA), jenž nevyužil možnosti dosáhnout dohody o stanovení výše bodu za poskytnutou zdravotní péči pro odbornost 921 a mlčky tak akceptoval závěr, že porodní asistentky budou propláceny v odbornosti 925 (domácí péče) jako odbornosti 921 nejbližší. Nesprávný úřední postup nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že žalobkyni je poskytnutá zdravotní péče proplácena v hodnotě 0,90 Kč za 1 bod, zatímco u zdravotnických zařízení s 5 a více zaměstnanci jde o hodnotu 1,05, resp. 1,07 Kč za bod. Dohoda dosažená v dohodovacím řízení odráží kompromis mezi požadavky zdravotnických zařízení a možnostmi pojišťoven a odhlasované rozpětí úhrad reaguje na odlišnou skladbu příjmů a výdajů a na náročnost a rozsah poskytované péče. Evropská směrnice č. 80/155/EHS, která byla do českého právního řádu implementována , o nelékařských zdravotnických povoláních, neobsahuje požadavek, aby činnost porodních asistentek byla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, a financování zdravotních výkonů ponechává na vnitřní úpravě států. Soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala ani vznik tvrzené škody.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 4. 2007, č.j. -117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a své rozhodnutí založil na závěru, že nebyl naplněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Odvolací soud s poukazem na nález Ústavního soudu a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. , uvedl, že výsledek dohodovacího řízení (včetně posouzení jeho souladu s právními předpisy a veřejným zájmem) vyhlášený ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví představuje pro určitou oblast regulaci cen, závaznou pro zdravotnická zařízení a zdravotní pojišťovny, je výsledkem procesu, jenž lze označit za normotvorný, a jeho součástí je uplatnění veřejnoprávního prvku ze strany žalované. Vyhlášený výsledek se tedy neodvíjí od úředního postupu a proces jeho vzniku nemůže založit odpovědnost státu za tvrzenou škodu. Odvolací soud neshledal, že by v dané věci vyvstala potřeba výkladu komunitárního práva, kterou by musel řešit Evropský soudní dvůr, a že by bez toho nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí vnitrostátního soudu, a ani z podání žalobkyně není zřejmé, jaké konkrétní ustanovení směrnice Rady č. 80/155/EHS by mělo být předmětem řízení o předběžné otázce před Evropským soudním dvorem, který nemá ani pravomoc rozhodovat o souladu vnitrostátního práva s právem komunitárním.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a podává je z důvodu podle ustanovení Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, „zda kontrola a publikace výsledků dohodovacího řízení Ministerstvem zdravotnictví podle ustanovení a 9 , v rozhodném znění, je či není úředním postupem“ ve smyslu , a dále v otázce, zda směrnice č. 80/155/EHS obsahuje či neobsahuje povinnost členského státu napojit porodní asistentky na systém veřejného zdravotního pojištění, je-li veřejné zdravotní pojištění drtivě převažujícím způsobem financování zdravotní péče na relevantním trhu. Uvádí, že zodpovězení této druhé otázky sice nepřísluší dovolacímu soudu, avšak tato otázka zakládá důvodnost dovolání, neboť nebyla v řízení vyřešena. Zdůrazňuje, že jí byla způsobena majetková újma tím, že ministerstvo publikovalo ve věstníku výsledek dohodovacího řízení o hodnotě bodu a výši úhrad za péči namísto vrácení tohoto nekompletního výsledku do dohodovacího řízení; tento výsledek neobsahuje totiž pravidla pro proplácení péče poskytnuté v odbornosti č. 921 – porodní asistentka, a to ani formou odkazu a hodnota bodu v odbornosti 925 – sestra domácí péče – v níž je zpravidla žalovaná zdravotními pojišťovnami vyplácena, je diskriminační, neboť zdravotnickým zařízením s více zaměstnanci přiznává za shodné výkony vyšší hodnotu bodu. Dovolatelka sice nezpochybňuje závěr, že publikovaný výsledek dohodovacího řízení lze označit za normativně správní akt, tedy za mocenský akt se všeobecnou závazností, ale nesouhlasí se závěrem, že proces vydání tohoto aktu není úředním postupem. Poukazuje na to, že ministerstvo při postupu dle „bezesporu jedná v pozici státního úřadu při výkonu státní správy“, je složkou moci výkonné a jeho činnost je proto činností úřední. Uvedené ustanovení nedává ministerstvu prostor pro volnou úvahu, ale stanoví „správní postup“, spočívající v posouzení výsledků dohodovacího řízení z hlediska souladu s veřejným zájmem a zákonem, vrácení výsledků k přepracování a následná publikace. Publikace výsledku dohodovacího řízení, jenž není v souladu s veřejným zájmem a zákonem, je nesprávným úředním postupem a je nerozhodné, zda vlastní výsledek úředního postupu má normativní povahu. Na rozdíl od Parlamentu ČR (ve srovnání s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. ) právní norma ministerstvu ukládá, co má ve své činnosti přezkoumat a jak na daná zjištění reagovat. Dovolatelka dále uvádí, že odvolací soud „zásadním způsobem porušil procesní pravidla civilního řízení“, když v rozporu s Smlouvy o Evropském společenství nevznesl interpretační dotaz na Evropský soudní dvůr ohledně povinnosti České republiky zajistit možnost výkonu činnosti porodní asistentky ve smyslu směrnice č. 80/155/EHS tím, že ji „závazným způsobem“ napojí na veřejné zdravotní pojištění. Česká implementační legislativa je dle jejího přesvědčení nedostatečná, členské státy jsou dle judikatury Evropského soudního dvora povinny nahradit škodu způsobenou jednotlivcům porušením práva Společenství, které jim lze přičíst, je-li za vytýkané porušení odpovědný zákonodárný orgán.

Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila se závěry soudů obou stupňů, dovolání považuje za nepřípustné, neboť žádná z předložených otázek není otázkou zásadního právního významu. Závazná opatření, jimiž jsou ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví publikovány výsledky dohodovacího řízení, jsou normativním aktem – obecně závazným právním předpisem. Proces, jenž předchází jejich přijetí, je souborem norem, kterými z povahy věci nemůže být škoda způsobena, neboť jimi nedochází k zásahu do majetkové sféry adresátů působení veřejné moci. Od okamžiku nabytí platnosti a účinnosti svědčí normativnímu aktu presumpce správnosti a zákonnosti, dokud není zrušen příslušným orgánem, a z procesu vzniku platného normativního aktu nelze přiznat náhradu škody. Absurdním je názor, že za nesprávný úřední postup lze považovat i neprovedení sekundárních aktů Evropského společenství vnitrostátním zákonodárcem. Cílem směrnice č. 80/155/EHS je vymezení rozsahu povinného vzdělání a praxe v oboru a stanovení rozsahu povolených úkonů (čl. 4), které vymezuje jako minimální rozsah, jde tedy o stanovení přístupu ke zde vyjmenovaným činnostem a nikoli o přístup k výkonu povolání. Evropská společenství pak svojí zakládající smlouvou nejsou oprávněna zasahovat do financování národních systémů zdravotního pojištění, provádí toliko nezbytnou harmonizaci. Navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, je přípustné podle pro otázku, zda posouzení a vyhlášení výsledků dohodovacího řízení o hodnotě bodu a výši úhrad Ministerstvem zdravotnictví ve Věstníku podle ustanovení a 9 (ve znění tehdy účinném) je úředním postupem, způsobilým založit odpovědnost státu za nesprávný úřední postup podle Tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena a má zásadní právní význam nejen pro tuto věc, ale i z hlediska rozhodovací praxe soudů.

Podle , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném v rozhodném období, hodnoty bodu a výše úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění se dohodnou v dohodovacím řízení zástupců Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a ostatních zdravotních pojišťoven a příslušných profesních sdružení poskytovatelů jako zástupců smluvních zdravotnických zařízení. Nedojde-li dohodovací řízení k výsledku do 60 dnů před skončením období, pro které byly sjednány ceny bodu a sjednány nebo stanoveny výše úhrad hrazené zdravotní péče včetně regulačních omezení, zůstávají dle odst. 7 tohoto ustanovení v platnosti a) ceny bodu sjednané v rámci platné regulace cen i po skončení období, na které byly sjednány, b) výše úhrad včetně regulačních omezení i po skončení období, na které byly sjednány nebo stanoveny, do doby, než dohodovací řízení sjedná nové výše úhrad včetně regulačních omezení, nebo do doby, než Ministerstvo zdravotnictví stanoví nové výše úhrad včetně regulačních omezení pro kalendářní pololetí vyhláškou. Je-li výsledkem dohodovacího řízení podle odstavce 5 dohoda o cenách bodu v rámci platné regulace cen a o výši úhrad včetně regulačních omezení pro příslušné období, posoudí Ministerstvo zdravotnictví tento výsledek z hlediska souladu s právními předpisy a veřejným zájmem (odst. 8 tohoto ustanovení). Neshledá-li Ministerstvo zdravotnictví při posuzování výsledku dohodovacího řízení podle odst. 5 nesoulad s právními předpisy a veřejným zájmem, vyhlásí jej ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví; tento výsledek je pro zdravotnická zařízení a pro zdravotní pojišťovny závazný.

Z uvedeného vyplývá, že pro oblast regulace cen, jež jsou vyjádřeny hodnotou bodu a výší úhrad zdravotní péče hrazené ze zdravotního pojištění, je stanoven zvláštní postup, jehož výsledek je publikován ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví (srov. obdobně rozhodnutí Ústavního soudu ). Výsledek dohodovacího řízení je normou obecné povahy, z jejíhož obsahu jsou zřetelné charakteristické znaky – abstraktnost, obecnost, má normativní obsah bez individuálního určení adresátů, je tedy všeobecně závazný. Tento závěr ostatně ani dovolatelka nezpochybňuje, dovozuje však, že ministerstvo při postupu dle jedná v pozici státního úřadu při výkonu státní správy, je složkou moci výkonné, a jeho činnost je proto činností úřední.

Zákon sám definici nesprávného úředního postupu nepodává ( ); judikatura dovodila, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit č. 27/2004, pod č. C 2180). Avšak úředním postupem, jenž by zakládal odpovědnost státu za škodu podle , není vydání normativního právního aktu, a to ani v případě, že akt byl vydán ministerstvem jakožto složkou moci výkonné. Jak v rozsudku ze dne 26 .9. 2007, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2008, pod poř. č. 52, Nejvyšší soud uvedl, vydání normativního právního aktu není úředním postupem příslušného státního orgánu, nýbrž výsledkem normotvorné činnosti. Jestliže normotvorná činnost nebo nečinnost orgánu veřejné moci nemůže být posuzována jako nesprávný úřední postup, nelze ani dovodit odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu či (shodně Hendrych, D. a kol.: Správní právo. Obecná část. 6 vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, str. 633).

Nelze proto přisvědčit názoru dovolatelky, že publikace výsledku uvedeného dohodovacího řízení může být považována za úřední postup bez ohledu na to, zda publikovaný výsledek je normativním aktem se všeobecnou závazností nebo zda jde o individuální správní akt, jenž je výsledkem rozhodovací činnosti státního orgánu v konkrétní věci. Ostatně i v případě vydání individuálního správního aktu platí, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, v němž byl tento akt vydán, tedy nedostatky či pochybení v průběhu řízení, jež předcházelo vydání rozhodnutí, a to ani v situaci, že tyto nedostatky měly za následek vydání nesprávného rozhodnutí. Pokud totiž orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje a hodnotí podklady pro rozhodnutí, právně je posuzuje apod., jde o činnost přímo směřující k vydání individuálního správního rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněn v časopise Soudní judikatura, sešit 1, ročník 2000, pod č. 5).

Právní názor odvolacího soudu, že pro vznik odpovědnosti státu za škodu nebyl splněn základní předpoklad nesprávného úředního postupu státního orgánu při uplatňování veřejné moci, je správný. Tento důvod je sám o sobě dostačujícím k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné, a další dovolací námitky nemohou mít na správnost jeho rozhodnutí vliv. Platí to i pro otázku, zda čl. 4 směrnice 80/155/EHS obsahuje či neobsahuje povinnost členského státu napojit porodní asistentky na systém veřejného pojištění, neboť její zodpovězení nemá zásadní význam pro rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody a rozsudek odvolacího soudu na ní nespočívá.

Otázkou vztahu komunitárního práva a odpovědnosti za škodu podle se Nejvyšší soud zabýval např. v rozhodnutí ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že případy odpovědnosti státu za porušení norem komunitárního práva jsou postaveny na jiném skutkovém i právním základě než případy vzniku odpovědnosti státu za majetkovou újmu jednotlivce podle Odpovědnost státu za porušení komunitárního práva (nejčastěji jako důsledek vadně či nevčasně implementované směrnice do národního právního řádu) není totožná s odpovědností státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu (srov. též rozsudek NS ČR ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, pod č. 7, roč. 2008). Ostatně Evropský soudní dvůr v rámci řízení o předběžné otázce má pravomoc vykládat komunitární (nikoliv vnitrostátní) právo, a to za podmínky, že tento výklad je zcela zásadní pro vyřešení daného sporu před národním soudem, což ovšem není tento případ.

Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně zamítl podle

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu