Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4195/2007

                 25

Cdo 4195/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

N. Š.

, zastoupený JUDr. Emanuelem Mašínem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 12, proti žalované:

Kooperativa, pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group,

se sídlem v Praze 1, Templová 747, IČ 47116617, zastoupená JUDr. Antonínem Mokrým, advokátem se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 3, o 420.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č. j. -114, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2007, č. j. - 114, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 2. 2007, č. j. -118,

se

 v měnícím výroku, pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně částky 420.000,- Kč, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku

zrušuje

 a věc

se

 v tomto rozsahu

vrací

Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 12. 7. 2006, č. j. -94, ve znění opravného usnesení ze dne 28. 3. 2007, č. j. -120, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 1.779.000,- Kč, rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu a o povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 16. 4. 2001 utrpěl závažná poranění při dopravní nehodě zaviněné V. B. (pojištěnou u žalované pojišťovny), která byla rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. , uznána vinnou za způsobení těžké újmy na zdraví žalobce; žalovaná již zaplatila žalobci 441.000,- Kč (3.675 bodů x 120,- Kč). Po dalším dokazování vyšel soud z posudku znalce z oboru ortopedie Doc. MUDr. Václava Smetany, který ztížení společenského uplatnění z hlediska ortopedicko-traumatologického ohodnotil po navýšení o 50% podle , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen „vyhláška“), na 3.500 bodů (2.250 + 1.125 bodů), když u žalobce došlo k omezení pohyblivosti pravého kyčelního a kolenního kloubu středního stupně, pravého hlezenního kloubu lehkého stupně, zkrácení pravé dolní končetiny o 4 - 6 cm, k poúrazovému omezení hybnosti páteře středně těžkého stupně a ke keloidním jizvám, přičemž rozvoj obtíží bude vždy v příčinné souvislosti s úrazem a kombinace postižení žalobce, již s ohledem na jeho věk, významně mění jeho uplatnění v životě; k tomu soud přičetl 1.250 bodů z hlediska psychiatrického postižení, celkem tedy 4.625 body. Soud prvního stupně přihlédl k okolnosti, že somatické i psychické poškození je nevratné a bude mít progradující tendenci, že poškození vedla u žalobce také k omezení ve všech životních sférách, a to jak v možnosti jeho dalšího uplatnění, tak v osobním životě při navazování kontaktů s osobami opačného pohlaví či v oblasti sportovního života (před úrazem byl velmi aktivní, úspěšně hrál fotbalovou ligu za Viktorii Žižkov, tenis, hokej a lyžoval). S poukazem na skutečnost, že žalobce utrpěl těžké poškození zdraví ve věku 13 let, tedy na počátku svého života, dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky, které stanovil v rozsahu čtyřnásobku základního bodového ohodnocení po navýšení o 50% podle vyhlášky, celkem ve výši 1.779.000,- Kč.

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2007, č. j. -114, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 2. 2. 2007, č. j. -118, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu ohledně částky 825.000,- Kč zamítl, ohledně částky 840.000,- Kč jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky i náhradě nákladů řízení vůči státu včetně povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o splnění podmínek pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, když z hlediska výjimečnosti vzal soud prvního stupně správně v úvahu věk žalobce, v němž došlo k poškození zdraví, avšak nedostatečně hodnotil rozsah tohoto poškození ve vztahu k následkům, pro něž je žalobce do budoucna trvale omezen. Zdůraznil, že výrazné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je vyhrazeno případům, kdy pro následky úrazu je poškozený téměř vyřazen ze života a jeho předpoklady k uplatnění ve společnosti jsou téměř ztraceny (např. je trvale upoután na lůžko, není schopen sám se obsloužit atd.) a že závažnost poškození je zohledněna již samotným základním bodovým ohodnocením promítnutým do výše odškodnění; znalec MUDr. Smetana přitom charakterizoval  omezení žalobce, vyjma středně těžkého omezení hybnosti páteře, v zásadě jako omezení středního stupně. Podle odvolacího soudu následky poškození zdraví nepochybně znamenají pro žalobce výrazné omezení v budoucím životě v porovnání s jeho předpoklady pro rozvoj zejména sportovních, ale i jiných aktivit před vznikem škody, avšak rozsah poškození zdraví je dán bodovým ohodnocením na podkladě znaleckého posudku a z hlediska přiměřenosti odškodnění nelze přihlédnout k případným změnám zdravotního stavu poškozeného, které by mohly nastat v budoucnu. Vzhledem k výše uvedenému shledal odpovídajícím navýšení o dvojnásobek základní výměry odškodnění určené podle § 3 odst. 1 vyhlášky (2 x 3.500 bodů x 120,- Kč), tj. 840.000,- Kč, tuto částku pak s již žalovanou vyplaceným odškodněním ve výši 441.000,- Kč a odškodněním již pravomocně přiznaným ve výši 114.000,- Kč, celkově tedy 1.395.000,- Kč, považoval za přiměřenou náhradu za zdravotní postižení žalobce i při stávajících ekonomických relacích a s přihlédnutím k jejich budoucímu vývoji.

Proti měnícímu výroku tohoto rozsudku v rozsahu 420.000,- Kč podal žalobce dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle Nesouhlasí s výší přiznaného odškodnění a domáhá se přiznání dalších 420.000,- Kč. Namítá, že následky utrpěného úrazu jej výrazně omezují v některých sférách života, z některých je zcela vyřazen. V době poškození zdraví mu  bylo pouhých 13 let a jedná se tak o značné ztížení života na jeho počátku, kterému bude vystaven po celý svůj život, tedy minimálně 60 let. Bude výrazně omezen při výběru zaměstnání, je u něj vyloučeno, aby pracoval manuálně, a rovněž dlouhé sezení či delší stání a chození je z důvodů bolesti kloubů a páteře zcela vyloučeno. Dále je vyloučen zcela ze sportovní činnosti, což je pro něj zvláště výrazné omezení, neboť byl od mládí velmi aktivní, o čemž mimo jiné svědčí to, že do úrazu hrál kopanou za klub Viktoria Žižkov, kde působil v základní sestavě, a dále se účastnil soutěží v atletických disciplínách, lyžoval, hrál tenis a bruslil. Nemožnost provozování těchto aktivit jej vyřazuje z kolektivu, cítí se méněcenný a nemůže se s tím vyrovnat, zvláště, když uvažoval o tom, že by se sportu věnoval profesionálně. Následky pociťuje i v oblasti kulturní a bude jistě hendikepován i při výběru životního partnera a výchově dětí, kdy s nimi nebude moci absolvovat řadu aktivit. V daném případě jde o nezvratné a trvalé poškození a dovolatel je přesvědčen, že přiznaná výše náhrady není přiměřená takovému poškození. Závěrem dovolatel argumentuje též obsahem Úmluvy o právech dítěte, jíž je Česká republika vázána. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , je důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 25. 1. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění (§ 444 odst. 1 obč. zák.). Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech (§ 444 odst. 2 obč. zák.).

V posuzovaném případě se určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění řídí , o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Pro určení výše odškodnění je rozhodující jednak lékařské ohodnocení základním počtem bodů, z něhož je nutno vycházet, a dále posouzení předpokladů, které měl poškozený pro další uplatnění v životě a společnosti a které jsou následkem úrazu  omezeny nebo ztraceny.

Při odškodňování ztížení společenského uplatnění se vychází ze základního počtu bodů, kterým bylo toto ztížení ohodnoceno v lékařském posudku (srov. § 7 odst. 1 vyhlášky). Náhrada za ztížení společenského uplatnění představuje jednorázové odškodnění, jež se poskytuje za trvalé následky vyvolané škodou na zdraví, které nepříznivě ovlivňují možnosti poškozeného uplatnit se v jeho dalším životě a ve společnosti (§ 3 odst. 1 vyhlášky). Zásadně se vychází z toho, že již samotná náhrada za ztížení společenského uplatnění stanovená podle základního bodového ohodnocení (§ 7 odst. 1 vyhlášky) zohledňuje okolnost, že poškozený je vlivem následků zranění trvale omezen ve svých možnostech, např. volby povolání, životního partnera a dalších způsobů osobního uplatnění, v možnostech účastnit se kulturní a sportovní činnosti či v jiných formách společenského uplatnění, přitom platí, že toto odškodnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Zvýšení náhrady až o 50 % podle § 6 odst.1 písm. c) vyhlášky, předpokládá takový stav, kdy v důsledku škody na zdraví poškozeného postihly zvlášť těžké následky, přitom zvlášť těžkými následky škody na zdraví

se rozumí takové následky, které poškozeného s ohledem na jeho věk i jeho předpokládané uplatnění v životě

podstatně omezují nebo významně mění jeho uplatnění v životě a ve společnosti anebo jeho další uplatnění v životě znemožňují. Zvýšení náhrady podle § 7 odst. 3 vyhlášky přichází v úvahu jen ve zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy možnosti poškozeného jsou velmi výrazně omezeny či zcela ztraceny ve srovnání s vysokou úrovní jeho kulturních, sportovních či jiných aktivit v době před vznikem škody  (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1988, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1992). Je přitom přenecháno na úvaze soudu, aby v každém jednotlivém případě posoudil, jaké zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění je v konkrétním případě „přiměřené“. Při této úvaze soud zásadně vychází ze srovnání aktivit a způsobu života poškozeného před poškozením zdraví a stavem, který u něj nastal v důsledku poškození (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. ). Tato úvaha však není zcela neomezená, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní výměru ztížení společenského uplatnění a pro vznik nároku na její zvýšení, stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž se úvaha soudu o rozsahu zvýšení v jednotlivých případech řídí. Vždy však platí, že mezi výší přiznané náhrady a způsobenou újmou musí existovat vztah přiměřenosti (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. ).

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že u žalobce došlo k trvalému těžkému poškození zdraví ve věku 13 let v době, kdy se úspěšně na žákovské ligové úrovni věnoval fotbalu, aktivně provozoval i jiné sporty. V důsledku poškození zdraví byla jeho závodní kariéra ukončena a také v dalších sportovních aktivitách i v možnosti dalšího životního uplatnění, zejména pokud své budoucí uplatnění spojoval s profesionálním sportem, včetně ostatních sfér života, je již trvale omezen přetrvávajícími následky s předpokladem prograduální tendence poškození.

Za tohoto skutkového stavu nelze odvolacímu soudu přisvědčit, že při odškodnění ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky je přiměřenou náhradou za ztížení společenského uplatnění částka odpovídající dvojnásobku základního bodového ohodnocení (celkově 1.395.000,- Kč). S důsledky úrazu, kdy utrpěl vážná poranění s trvalými následky (trvalé omezení pohyblivosti pravého kyčelního, kolenního a hlezenního kloubu, zkrácení pravé dolní končetiny o zhruba 5 cm, středně těžké omezení hybnosti páteře, keloidní zjizvení kůže), se bude žalobce vyrovnávat celý život, počínaje od školního věku přes dospívání do dospělosti, jsou proto dlouhodobě a výrazně zkomplikovány všechny jeho možnosti uplatnit se ve společnosti, např. při hledání partnera a založení rodiny, při výběru zaměstnání, provozování sportu, zálib i jiných možností, které by se mu v životě naskytly. Ačkoliv předpoklady jeho dalšího společenského, rodinného a pracovního (s výjimkou profesionálně provozovaného sportu) uplatnění nejsou zcela ztraceny, je zejména významné, že žalobce přišel o možnost dalšího pokračování v úspěšně se rozvíjející fotbalové kariéře a že především v této oblasti se již nemůže prosadit a profesionálně se uplatnit. I když tedy možnosti jeho společenského uplatnění nejsou zcela ztraceny, nelze přehlédnout právě rozsah ztráty životních příležitostí v oblasti sportu, který byl pro poškozeného významnou životní hodnotou (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2005, sp. zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy, 8/2007, str. 298). I s přihlédnutím k nízkému věku, kdy poškozený postižení utrpěl, jde o tak závažný následek, s nímž je třeba spojovat výraznější zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, než k jakému v konečném výsledku dospěl odvolací soud. Proto i vzhledem k zásadě proporcionality je namístě uvažovat o poněkud vyšším než dvojnásobném zvýšení základního bodového ohodnocení.

Z uvedeného je zřejmé, že právní posouzení věci odvolacím soudem při zvažování rozsahu zvýšení náhrady podle vyhlášky není správné a uplatněný dovolací důvod podle byl tudíž naplněn. Dovolací soud, vázán rozsahem dovolání, proto rozsudek odvolacího soudu ve výroku, pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 420.000,- Kč, a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení ( , věta za středníkem, odst. 3, věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2009

                                                                 JUDr. Petr  Vojtek, v. r.

                                                                     předseda senátu