Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2198/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY      29Cdo 2198/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka ve věci žalobkyně Š. F.,   zastoupené JUDr. Janem Gallivodou, advokátem, se sídlem v Plzni, Nerudova 5, PSČ 301 27, proti žalovanému W. W.,  o vypořádání podílu v bytovém družstvu, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. prosince 2008, č. j. -193, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Plzni rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí změnil rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 5. prosince 2007, č. j.  -140,

ve znění opravného usnesení ze dne 22. května 2008, č. j. -180, tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 550.000,- Kč.

Dle zjištěného skutkového stavu byl V. V. (nyní W. W.)

v roce 1988, za trvání manželství s žalobkyní, přidělen byt č. 12 na adrese

Korandova 15, Plzeň (dále jen „byt“), ve vlastnictvíLidového bytového družstva v Plzni, identifikační číslo 00 05 58 91 (dále jen „družstvo“). Právo společného užívání bytu manžely k tomuto bytu vzniklé se v důsledku změny právní úpravy přeměnilo na společný nájem bytu manžely. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 12. května 2005,

č. j. -59, došlo „k zániku společného členství manželů v družstvu“ a bylo určeno, že „výlučným nájemcem bytu i členem družstva je nadále W. W.“.

Soud prvního stupně s ohledem na uvedené skutečnosti zavázal jmenovaného zaplatit žalobkyni částku 550.000,- Kč odpovídající polovině hodnoty „členského podílu žalobkyně a žalovaného v družstvu“, určené ke dni zániku tohoto „společného“ členského podílu (13. srpna 2005).

Odvolací soud – „konstatuje, že právní úprava platná v roce 1988 rozlišovala dvě kategorie bytů se zásadními odlišnostmi jejich právního postavení, a to byty ve vlastnictví lidových bytových družstev (jejichž režim se řídil , o hospodaření s byty) a byty, s nimiž hospodařila stavební bytová družstva, jejichž postavení se řídilo (kromě ) pouze stanovami těchto družstev“ – uzavřel, že žalobkyně se nestala členkou družstva, ale pouze společnou uživatelkou bytu. Byt, který je ve vlastnictví  lidového a nikoliv stavebního bytového družstva, byl žalovanému přidělen jako členovi tohoto družstva rozhodnutím Obvodního národního výboru Plzeň 3 a družstvo jako vlastník bytu s ním uzavřelo dohodu o užívání bytu. Výlučným členem družstva tak byl vždy pouze žalovaný a žalobkyni nevznikl nárok na „vypořádání členského podílu v družstvu“.

Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení , (dále jen „“), uplatňujíc přitom dovolací důvod dle

Dovolatelka namítá, že závěry odvolacího soudu jsou „pouhé domněnky, jež nejsou podloženy ani odvozeny od žádného kogentního právního předpisu“. Uvádí, že žádné ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), ve znění „platném do 31. prosince 1992“, ani žádné ustanovení nevymezovalo rozdíly mezi stavebními a lidovými bytovými družstvy tak, jak uvedl odvolací soud. Ustanovení obč. zák. pouze uvádělo způsob přidělování družstevních bytů, který byl v případě lidových bytových družstev dále konkretizován

Ani ustanovení § 175 obč. zák. ve znění „platném do 31. prosince 1992“, upravující vznik práva společného užívání bytu manžely, nečiní rozdíly mezi stavebními a lidovými bytovými družstvy, a nelze proto dle názoru dovolatelky dospět k závěru, že se toto ustanovení na lidová bytová družstva nevztahuje. Odkazujíc na rozhodnutí Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 18. prosince 1969, sp. zn. , uvádí, že právo společného užívání bytu a společné členství v družstvu nevznikne pouze za předpokladu, že právo užívat byt nabyl jeden z manželů před 1. dubnem 1964, což se v projednávané věci nestalo.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

S ohledem na dobu, kdy žalovanému vzniklo právo užívat předmětný byt, je pro další závěry Nejvyššího soudu rozhodné znění níže uvedených ustanovení účinné ke dni 4. února 1988 (které do 31. prosince 1991 nedoznalo změn).

Na vzájemné rozdíly lidových a stavebních bytových družstev, které rozlišovala právní úprava účinná v době před novelou provedenou – tedy v době rozhodné i pro projednávanou věc – a zejména na rozdílný právní režim bytů těchto družstev poukázal Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. října 2000, sp. zn. (jenž je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu), v němž vysvětlil, že právní předpisy platící pro jednu kategorii těchto bytů neplatily bez dalšího pro druhou z nich.

S tímto závěrem je napadené rozhodnutí odvolacího soudu plně v souladu.

Pro postavení žalobkyně v projednávané věci je potom rozhodující, zda jí – v  souvislosti se vznikem práva společného užívání bytu – vzniklo i (společné) členství v družstvu.

Ke vzniku společného členství manželů v družstvu § 175 odst. 2 obč. zák. v rozhodné době stanovil, že vznikne-li jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

Ačkoliv z doslovného znění výše citovaného ustanovení nevyplývá, že společné členství manželů v družstvu vzniká (při současném splnění ostatních podmínek) pouze jde-li o byt ve vlastnictví stavebního bytového družstva, závěr dovolatelky, podle něhož dopadá uvedené ustanovení na jakékoliv družstvo, tedy i lidové bytové družstvo, není správný.

Již v rozsudku ze dne 15. listopadu 1999, sp. zn. , Nejvyšší soud – konstatuje, že sám vymezení pojmu „družstevní byt“ nepodává – uzavřel, že za „družstevní byty“ (na něž se vztahovalo mimo jiné i ustanovení obč. zák.) byly do 31. prosince 1991 považovány pouze byty tzv. stavebních bytových družstev.

Tomuto závěru odpovídá užití daného pojmu v dalších ustanoveních ; např. podle obč. zák. vzniká právo na přidělení „družstevního bytu“ do osobního užívání splacením členského podílu (pouze) členu stavebního bytového družstva. Další oporou pro uvedený závěr je ustanovení obč. zák. vymezující, že smlouvu o přenechání části bytu lze uzavřít jen s přivolením místního národního výboru nebo jiného orgánu příslušného podle předpisů o hospodaření s byty – což byl s ohledem na a 2 nutný postup v případě lidového bytového družstva. Tohoto přivolení však není třeba, jde-li o „byt družstevní“.

Hospodaření s byty lidových bytových družstev se tak řídilo , zatímco hospodaření s „družstevními byty“ této úpravě nepodléhalo (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. května 2005, sp. zn. ; obě zmíněná rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách nejvyššího soudu).

Lze proto uzavřít, že byty lidových bytových družstev nelze považovatza „družstevní byty“ ve smyslu § 175 odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. prosince 1991. Žalobkyni tak spolu se vznikem společného užívání bytu nevzniklo (společné) členství v družstvu. Členem družstva se stal toliko žalovaný, jemuž byl byt přidělen. Žalobkyně, která se (společnou) členkou družstva nestala, nemá nárok na náhradu za vypořádání (společných) práv a povinností spojených s členstvím v družstvu.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod podle ustanovení není dán. Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost právního posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a a skutečnost, že žalovanému, který byl v dovolacím řízení plně procesně úspěšný, žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. února 2010

       doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

                                                                                                                            předsedkyně senátu