Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5008/2007

            29

Cdo 5008/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele A. K., zastoupeného Mgr. Lenkou Hnilicovou, advokátkou, se sídlem v Praze 2, Lublaňská 40, PSČ 120 00, za účasti Lidového bytového družstva Praha 7, se sídlem v Praze 7, U Uranie 12/1362, PSČ 170 00, identifikační číslo 48 03 05 97, zastoupeného Mgr. Liborem Hronkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, PSČ 163 00 a vedlejšího účastníka na straně účastníka R. P., bytem v P.  zastoupené Mgr. Martinem Krtilem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou Bránou 334/4, PSČ 186 00, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2007, č. j. -91, takto:

O d ů v o d n ě n í:

         Městský soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil ve výroku ve věci samé rozsudek ze dne 25. května 2006, č. j. -71, jímž Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl návrh na nahrazení projevu vůle Lidového bytového družstva Praha 7 (dále jen „družstvo“) k uzavření smlouvy o nájmu bytu s navrhovatelem ve znění uvedeném ve výroku.

         Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o tom, že neexistuje hmotně právní ustanovení, na jehož základě by se navrhovatel mohl domáhat uzavření dohody o nájmu bytu. Smlouva o nájmu bytu je dvoustranný obligační vztah dvou rovnoprávných subjektů, do kterého soud nemůže nahrazením projevu vůle jednoho z nich zasahovat. Z  ustanovení § 230 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nevyplývá povinnost družstva uzavřít s nabyvatelem členských práv a povinností dohodu o nájmu bytu. S tím koresponduje i článek 10 odst. 3 stanov družstva, podle něhož převod členských práv a povinností podle § 230 obch. zák. nezakládá právo na nájemní vztah k bytu. Členství v družstvu však zakládá právo na přidělení volného bytu v domě družstva před nečlenem družstva. Uzavřel, že ani v tomto případě však není možné domáhat se uzavření dohody o nájmu bytu určitého znění, nehledě na požadavek navrhovatele stanovit roční nájemné ve výši 1,- Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu - posuzováno podle obsahu jen proti výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé - podal navrhovatel dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále též jen „ “).

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, neboť nepřihlédl k tomu, že se stal členem družstva na základě dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu uzavřené s převodcem V.Š. a k dohodě o ukončení nájmu bytu uzavřené mezi V. Š. a družstvem. Dovolatel tak má právo na uzavření smlouvy o nájmu bytu. Vyjadřuje přesvědčení, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s dobrými mravy, protože dovolatele poškozuje tím, že neumožňuje, aby i přesto, že se stal členem družstva, jím byl se všemi právy a povinnostmi.

           Dovolatel namítá, že odvolací soud se nezabýval ostatními provedenými důkazy a ani podstatou sporu. Tvrdí, že družstvo má povinnost uzavřít s ním smlouvu o nájmu bytu, neboť došlo k řádnému převodu členství, tím mu vzniklo právo užívat byt uvedený v dohodě o převodu členských práv a povinností a tento závěr není ani v rozporu s ustanovením článku 10 stanov družstva. Odvolacímu soudu vytýká, že vycházel ze stanov družstva z roku 1995 a nezabýval se obsahem stanov platných ke dni uzavření, resp. předložení dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu.

Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání proti rozsudku a proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Námitky, že odvolací soud se nezabýval ostatními provedenými důkazy a vycházel ze stanov družstva z roku 1995, aniž by se zabýval obsahem stanov platných ke dni uzavření, resp. předložení dohody o převodu členských práv a povinností v družstvu, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze (k tomu srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

V rovině dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o s. ř. dovolatel namítá nesprávnost právního posouzení práva domáhat se uzavření dohody o nájmu bytu podle ustanovení § 230 obch. zák. a článku 10 odst. 3 stanov družstva. Odvolací soud však závěr o tom, že navrhovatel nemá právo domáhat se uzavření dohody o nájmu bytu v požadovaném znění, založil i na dalším, dovoláním nezpochybněném důvodu, jímž je požadavek, aby roční nájemné bylo stanoveno částkou 1,- Kč. Tento důvod, který by sám o sobě vedl k zamítnutí návrhu, dovolatelem zpochybněn nebyl. Založit přípustnost dovolání pro řešení dovolatelem předkládaných otázek proto nelze (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K námitce rozporu s dobrými mravy, dovolací soud nemohl přihlédnout s ohledem na ustanovení

Jelikož dovolání navrhovatele není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

Podle ustanovení a 3 ve vazbě na ustanovení se ve sporech z právních vztahů mezi družstvem a členem, jde-li o vztah ze smlouvy, kterou se převádí členská práva a povinnosti v družstvu - a o takový vztah v projednávané věci jde - rozhoduje usnesením. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího mají proto povahu usnesení, i když tak nejsou označena.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a družstvu a vedlejší účastnici podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2010

                                                                                          JUDr. Hana G a j d z i o k o v á

                                                                                            předsedkyně senátu