Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2418/2008

26

Cdo 2418/2008

ROZSUDEK

Mgr. P. G

., zastoupeného JUDr. Marcelou Urbanovou, advokátkou se sídlem Opava, Nákladní 895/41, proti žalované

V. Š

., zastoupené JUDr. Jaroslavou Heřmanovou, advokátkou se sídlem Opava, Olomoucká 2, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2008, č. j. -66, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2008, č. j. -66, pokud jím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. června 2006, sp. zn. -27, ve výroku o přivolení k výpovědi tak, že soud přivoluje k výpovědi z nájmu bytu č. 6 o velikosti 2+1 ve III. nadzemním podlaží v domě na Alšově ulici č. 5 v O., který tvoří bytovou jednotku č. 2292/6, a ve výrocích o nákladech řízení,

se zrušuje

a věc

se

v tomto rozsahu

vrací

krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. -27, výrokem I. připustil změnu návrhu učiněnou do protokolu dne 29. 5. 2007, výrokem II. zamítl návrh, aby soud přivolil výpovědi z nájmu zde specifikovaného bytu s tím, že nájem zanikne uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a že žalovaná je povinna byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší, a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne 30. 11. 1999 smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že žalobce je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného bytu a žalovaná jako vlastnice domu č. p. 85 v Dolních Žirovnicích (dále „dům žalované“), který nabyla děděním po své matce s tím, že vyplatí druhé zákonné dědičce na vypořádání jejího dědického podílu částku 66.896,- Kč, již dosud neuhradila, že jde o dům bez rozvodu vody, plynu a kanalizace, že v současné době není způsobilý k bydlení, že náklady na jeho rekonstrukci činí dle znaleckého posudku 585.000,- Kč, že žalovaná je osobou se změněnou pracovní schopností a pobírá částečný invalidní důchod pro onemocnění pohybového aparátu, že spolu s vdovským důchodem má měsíční příjem v celkové výši 9.000,- Kč, že byt užívá se svou zletilou dcerou, která studuje a pobírá pouze sirotčí důchod a sociální dávky, že žalobce užívá spolu se svojí rodinou samostatný byt o velikosti 3+1, nacházející se v domě rodičů své manželky Ing. J. G., která ve svědecké výpovědi označila spory s rodiči za běžné, jaké se vyskytují při soužití dvou generací. Pokud jde o žalobcem tvrzenou potřebu předmětného bytu, poukázal soud prvního stupně na to, že podal žalobu v dané věci v době, kdy mu bylo známo, že se byt, sousedící s předmětným bytem uvolní, což se také v únoru 2007 stalo, avšak nevyužil jej k bydlení, ani v něm nezapočal se stavebními úpravami, ale pronajal ho. Považoval za vyvrácené tvrzení žalobce ohledně potřeby předmětného bytu pro svou matku J. G., která se hodlá přestěhovat z O. do O., a to samotnou výpovědí jmenované, která uvedla, že je vdaná a spolu se svým manželem je spoluvlastnicí domu v O., Alšova ulice č. 3, v němž se nachází 6 bytů. Zaujal názor, že „přes rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož majitel má právo vybrat si byt, který mu vyhovuje, … bylo by v tomto případě vyhovění žalobě v rozporu i s dobrými mravy, když žalobce neprokázal tvrzenou naléhavost zajištění své bytové potřeby uvolněním bytu V. Š.“. Pokud by tady taková naléhavá potřeba byla (uvedl dále), uspokojil by ji žalobce přestěhováním do uvolněného bytu, který je rovnocenný bytu žalované. Se zřetelem k tomu považoval jeho tvrzení o využití bytu (po stavebních úpravách) pro sebe za účelové a předčasné, když v otázce jím tvrzené rekonstrukce nepodnikl na stavebním úřadě žádné kroky a nevyhotovil si ani projektovou dokumentaci. Poukázal dále na sociální a zdravotní poměry žalované, na to, že byt užívá 30 let, řádně plní povinnosti nájemce a případné stěhování by pro ni bylo fyzicky i psychicky náročné. Na základě toho žalobu na přivolení k výpovědi danou z důvodu podle ve znění účinném po novele provedené (dále jen „obč. zák.“) zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 2. 2008, č. j. -66, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. a ve výroku III. tak, že přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 6 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve 3. nadzemním podlaží domu na Alšově ulici č. 5 v O., který tvoří bytovou jednotku č. 2292/6 v domě č.p. 2292 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), a uložil žalované zaplatit žalobci náklady řízení, potvrdil ho ve zbývající napadené části výroku II., a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že se „ztotožňuje se skutkovým zjištěním okresního soudu“, vytkl mu však pochybení při právním posouzení věci, neboť „nadřadil právo nájmu bytu nad vlastnickým právem k bytové jednotce“. Konstatoval, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce s rodinou nebydlí ve vlastním bytě, ale pouze dočasně bydlí u rodičů manželky; v této souvislosti poukázal na výpověď Ing. J. G. a zvláště na výpověď L. V. (tchýně žalobce), která si přeje, aby bydlel samostatně. Uzavřel, že žalobce v řízení prokázal výpovědní důvod podle § 711a odst. 1 písm. a) obč. zák., a že „nejde o zcela výjimečný případ, aby žaloba mohla být zamítnuta s poukazem na rozpor výkonu práva pronajímatele s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 o. z.)“. Na základě toho změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě – v části na přivolení k výpovědi z nájmu bytu – vyhověl; pokud se žalobce domáhal rovněž vyklizení bytu, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s poukazem na to, že současná právní úprava neumožňuje rozhodnout o vyklizení bytu v řízení o přivolení k výpovědi.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvod podle Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl v rozporu se zjištěným stavem a důkazy, provedenými soudem prvního stupně, že neprovedl důkazy, které sám považoval za podstatné (výslech svědkyň Ing. J. G. a L. V., jež předvolal k nařízenému jednání) a nezjišťoval důvodnost tvrzení žalobce o jeho potřebě předmětného bytu. Uvádí, že žalobce je vlastníkem 6 bytových jednotek, z nichž 3 se uvolnily během řízení o přivolení k výpovědi, přičemž jedna z nich měla stejné parametry jako předmětný byt, a že je okamžitě pronajal, aniž by některou z nich využil pro sebe. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že se u soudu prvního stupně projednávají čtyři žaloby na přivolení k výpovědi z nájmu k předmětnému bytu, z nichž jedna (daná z důvodu podle obč. zák.) byla pravomocně zamítnuta. Poukazuje na to, že soud prvního stupně správně zohlednil její nepříznivý zdravotní stav i řádné plnění povinností nájemce a dospěl k závěru, že výkon práva pronajímatele (žalobce) je v rozporu s dobrými mravy. Naproti tomu odvolací soud (vedle již uvedených pochybení) věc nesprávně zhodnotil z hlediska ustanovení obč. zák. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání poukázal na svoje bytové poměry, vyjádřil se k poměrům žalované a zdůraznil, že právo nájmu nemůže být nadřazeno právu vlastnickému. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. února 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směruje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně. Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení se ovšem omezuje pouze na tu část výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé; ostatně dovolatelka dle obsahu dovolání ( ) proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebrojí.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a ; existence zmíněných vad nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává. Jinak je tomu ohledně obligatorně posuzovaných tzv. jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jež ostatně dovolatelka namítá.

V projednávané věci dospěl soud prvního stupně k závěru, že na straně žalobce není dána jím tvrzená naléhavá potřeba předmětný byt užívat k uspokojení bytové potřeby své rodiny, resp. své matky. Jak je patrno z odůvodnění jeho rozsudku, vycházel přitom zejména ze skutkových zjištění učiněných z výpovědí svědkyň Ing. J. G. a J. G.

Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že bytová potřeba žalobce je dána, přičemž odkázal na výpověď svědkyně Ing. J. G. a zejména na výpověď svědkyně L. V. (z níž soud prvního stupně neučinil skutková zjištění rozhodná pro právní posouzení věci); sám jejich výslech nezopakoval (viz protokoly o jednáních konaných před dovolacím soudem dne 28. 11. 2007 a dne 4. 2. 2008).

Podle odst. l odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. Může opakovat dokazování nebo je i doplnit, nejde-li o rozsáhlejší dokazování a lze-li je provést bez průtahů ( ); je ale nepřípustné, aby – chce-li se odchýlit od hodnocení důkazů soudem prvního stupně - tyto důkazy hodnotil jinak, aniž by je sám opakoval ( ).

V projednávané věci - jak vyplývá z výše uvedeného - se odvolací soud odchýlil od skutkových závěrů soudu prvního stupně, rozhodných pro právní posouzení věci, aniž postupoval v souladu s ustanovením Řízení tak bylo stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky, aniž se – zejména z důvodů předčasnosti – zabýval dalšími námitkami dovolatelky naplňujícími obsahově dovolací důvody podle , odst. 3 – zrušil napadený rozsudek ( část věty za středníkem ) a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný ( st. 1, věta za středníkem, )

V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne právní názor vyjádřený již v rozsudku bývalého Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 1994, sp. zn. , uveřejněného pod č. 36 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, podle něhož úvaha soudu o aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. musí být podložena konkrétními zjištěními, a to s přihlédnutím k okolnostem na straně nájemce, ale i pronajímatele; rozhodnými okolnostmi jsou ty, které mohou ovlivnit odpověď na otázku, zda lze po žalobci – pronajímateli – spravedlivě požadovat, aby mu byla ochrana jeho práva (práva domáhat se přivolení k výpovědi) dočasně odepřena. Rovněž tak nepřehlédne právní názor vyjádřený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2004, sp. zn. , podle něhož absolutizované pojetí vlastnického práva by ve svých důsledcích vedlo k tomu, že by ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. bylo na výkon práva pronajímatele dát výpověď z nájmu bytu neaplikovatelné.

V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu