Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3220/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobců a) J. S.,zastoupené JUDr. Ivanem Bretschneiderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Luhovská 1738/4, b) D. H., c) Ing. V. J., a d) V. J., proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Vyšehrad, se sídlem v Praze 4, Sinkulova 83, IČ: 00032875, zastoupenému JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o vydání nemovitostí a o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2008, č.j. -138, takto:

I. Dovolání žalobkyně a) se odmítá.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2):

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) předem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání žalobkyně a) (dále již „dovolatelka“) proti v záhlaví citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“), kterým byl ve věci samé potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 10. srpna 2006, č.j. -98 (jímž soud prvního stupně zamítl žaloby o neplatnost specifikované kupní smlouvy, o zaplacení částky 60.278,60 Kč, a dále o určení, že J. J.,zemřelý dne 20. února 1993, byl ke dni své smrti spoluvlastníkem id. 1/3 v rozsudku identifikovaných nemovitostí, a kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení), dále byl změněn nákladový výrok rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žalovanému náhrada nákladů řízení nepřiznává, a konečně že se žalovanému nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení, není přípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ přípustnosti dovolání podle se ovšem v posuzované věci nejedná. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , jehož předpokladem je závěr odvolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka má po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelka v podaném dovolání uplatnila jednak dovolací důvod ve smyslu (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a dále dovolací důvod ve smyslu písm. b) téhož zákonného ustanovení (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatelka spatřuje „konstatování odvolacího soudu, že jsme (roz. žalobci) jako nepřípustné novum uplatnili až v odvolacím řízení neplatnost kupní smlouvy pro rozpor s ust. vyhl č. 43/1969.“ Podle dovolatelky „to neodpovídá skutečnosti, neboť ve svém doplnění odvolání ze dne 5.3. 2008 jsme uvedli, že pokud by odvolací soud neuznal neplatnost kupní smlouvy ze dne 16.12. 1974 pro nedostatek svobodné vůle prodávajícího, bude se muset její platnosti zabývat z úřední povinnosti pro nedodržení podmínky obsažené v vyhl č. “

Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska dovolacího důvodu uvedené v , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přezkoumat při možné přípustnosti dovolání podle píms. c) jen výjimečně, a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. , in www.nsoud.cz). V této věci ovšem tato otázka nastolena nebyla, když za takovou nelze – na rozdíl od mínění dovolatelky – spatřovat postup odvolacího soudu, který s ohledem na se v odvolacím řízení nezabýval nově dovolatelkou uplatněným tvrzením o stanovení výše kupní ceny v rozporu s vyhl. č. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku přitom vyložil, že by bylo možno se případnou neplatností kupní smlouvy z dovolatelkou v odvolacím řízení nově uplatněného důvodu neplatnosti kupní smlouvy zabývat pouze tehdy, pokud by z obsahu kupní smlouvy výslovně vyplývalo, že kupní cena byla určena podle . Odvolací soud v dovoláním napadeném rozsudku současně zdůraznil, že v článku II. předmětné kupní smlouvy okolnost, že by šlo o mimořádné navýšení kupní ceny podle uvedeného zákonného ustanovení, nebylo možno dovodit. Odvolací soud tedy spojoval otázku posouzení dovolatelkou nově v odvolacím řízení tvrzeného důvodu vedoucího k neplatnosti kupní smlouvy s nově uplatněným skutkovým tvrzením, když ze samotné smlouvy takové navýšení kupní ceny nebylo možno dovodit. Za této procesní situace odvolací soud tedy k nově uplatněnému skutkovému tvrzení dovolatelky nepřihlédl. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud vycházel důsledně z ustanovení ve vazbě na , jakož i v souladu s konstantní judikaturu (zde s přihlédnutím k procesní aktivitě dovolatelky v řízení před soudem prvního stupně), podle které není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Podle Nejvyššího soudu rozhodnutí odvolacího soudu není ani v rozporu s hmotným právem, jak v rámci druhého uplatněného dovolacího důvodu nedůvodně namítá dovolatelka, neboť skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž odvolací soud vycházel, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k dané právní kvalifikaci věci. Navíc z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka ve svém dovolání v zásadě brojí proti závěru o skutkovém stavu věci (srov. arg. „odvolací soud sice připustil, že otec částečně jednal...“, „v průběhu řízení...jsme více listinami prokázali...“, „pokud takové okolnosti ze spisu vyplynou, bude možnost, aby soud uvažoval o tvrzené bezprávné výhrůžce...“ ve vazbě na jí učiněný návrh na provedení dokazování dovolacím soudem), který však ve smyslu v daném případě nelze uplatnit a přezkoumávat jej, neboť v případě dovolání podaného podle je způsobilým dovolacím důvodem jen důvod předvídaný v ust. (nesprávné právní posouzení věci) a výjimečně – jak již shora bylo vyloženo – také důvod podle písm. a) téhož zákonného ustanovení (vady zatěžující odvolací řízení).

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věc věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle věty první a odmítl.

Podle věty prvé, , a je žalobkyně a) povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení, jelikož žalovaný má s ohledem na výsledek tohoto řízení právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady představuje odměna advokáta za vyjádření žalované k dovolání sepsané jeho advokátem [ ] stanovená (vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl spor o určení neplatnosti kupní smlouvy, o peněžité plnění ve výši 60.278,60 a dále o určení, že cit. zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí) jakou součet odměn podle , , d), a dále za užití a , v celkové výši 47.550,- Kč, zredukované podle 14 odst. 1 cit. vyhl. o 50% na částku 23.775,- Kč, a podle téže vyhl. dále ještě snížené o dalších 50% (vzhledem k tomu, že advokát žalovaného v dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby), tj. na částku 11.887,50 Kč. K tomu dále náleží paušální částka náhrady výdajů advokáta podle 1 a 3 vyhl. č. ve výši 300,- Kč, to vše ještě s připočtením částky 2.437,50 Kč, představující 20% daň z přidané hodnoty, kterou je advokát žalovaného povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 14.625,- Kč je tedy žalobkyně a) povinna zaplatit žalovanému, a to k rukám jeho advokáta ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu