Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4267/2007

20

Cdo 4267/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Detroit Securities LLC

, se sídlem ve Spojených státech amerických, 12260 Willow Grove Road, Bldg. 2, Camden, Delaware 19934, zastoupeného Mgr. Josefem Tobiáškem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 1a, proti žalované

LBBW Bank CZ a. s.

, se sídlem v Praze 5, Vítězná 1/126, o zaplacení 1,935.003,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2007, č. j. -101, takto:

I. Dovolání

se

zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2006, č. j. -81, zamítl žalobu původního žalobce JUDr. Petra Lindenthala, správce konkursní podstaty úpadce Nobleslen, a. s., IČO 476 76 116, jíž se domáhal po žalované zaplacení 1,935.003,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % od 1. 11. 2004 do zaplacení v přesvědčení, že tato částka byla žalovanému jako oprávněnému v rámci probíhajícího exekučního řízení vyplacena z prostředků povinné společnosti Nobleslen a. s. až po prohlášení konkursu na její majetek, tj. v rozporu s § 14 odst. 1 písm. e) zákona o konkursu a vyrovnání, a náleží tudíž do konkursní podstaty.

Městský soud zjistil následující skutkové okolnosti. Dne 22. 10. 2003 byl na majetek Nobleslen a. s. prohlášen konkurs. Před prohlášením konkursu však došlo k tomu, že dne 25. 9. 2003 byl usnesením Okresního soudu v Šumperku, č. j. -10, nařízen výkon pravomocného exekučního titulu (notářského zápisu JUDr. Jiřího Svobody ze dne 29. 11. 2002, NZ 205/2002 N 295/2002) k uspokojení pohledávky žalované za společností Nobleslen a. s. Dne 2. 10. 2003 uzavřela žalovaná s exekutorem smlouvu o provedení exekuce, v níž mimo jiné souhlasil, aby exekutor přijímal platby od povinného Nobleslen a. s. na svůj účet. Dne 10. 10. 2003 vydal pověřený soudní exekutor JUDr. Jiří Petruň pod sp. zn. 65 EX 765/03 exekuční příkaz na přikázání pohledávky povinného z účtu u Komerční banky, která příslušnou částku z účtu povinného také odepsala a poukázala na účet soudního exekutora, uvedený v exekučním příkazu. Dále bylo zjištěno, že dne 14. 11. 2003 (tj. až po prohlášení konkursu) poukázal exekutor odepsanou částku ze svého účtu na účet žalovaného. Městský soud učinil závěr, že exekuce byla provedena již před prohlášením konkursu na majetek povinného, a to odepsáním prostředků z účtu povinného, a že okamžik následného převodu odepsané částky z účtu exekutora na účet žalovaného již pro danou věc není rozhodný.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Předně shledal přípustným, aby se exekutor s oprávněným dohodl, že vymáhanou částku vybere na svůj účet pro oprávněného; považoval tedy výplatu vymáhané částky bankou na exekutorem označený účet za výplatu oprávněnému. Při nezměněném skutkovém zjištění odvolací soud dospěl k (právnímu) závěru, že exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního u není skončena až vyplacením vymáhané částky oprávněnému (jak tvrdil žalobce), ale je skončena již v okamžiku, kdy banka poukáže částku odepsanou z účtu povinného na účet určený soudním exekutorem (v projednávané věci na účet exekutora), čímž také povinnost povinného v exekucí dotčeném rozsahu zanikne. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci tento okamžik nastal před prohlášením konkursu na majetek povinného, pak ani žalovaná částka v době prohlášení konkursu do majetkové podstaty povinného již nepatřila. Pro danou věc již nepovažoval za rozhodné, kdy exekutor převedl v exekuci získanou částku na žalovanou.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z . Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v tom, že řeší (v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou) právní otázku, v kterém okamžiku je exekuce (výkon rozhodnutí) přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u provedena, resp. zda lze za provádění exekuce považovat i úkon odeslání vymáhané pohledávky z účtu exekutora a připsání na účet oprávněného. Namítá, že zde nelze aplikovat ustanovení pro jeho soukromoprávní povahu a dovozovat z něj zmocnění exekutora k přijímání plnění od povinného jménem a na účet oprávněného. Je přesvědčen, že exekuce je provedena až vyplacením vymáhané pohledávky oprávněnému, její připsání na účet exekutora nestačí ( ). Zodpovězení této otázky má význam pro posouzení, zda v dané věci došlo k porušení , o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tj. zda exekuce (ne)byla prováděna i po prohlášení konkursu na majetek společnosti stižené exekucí. Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ) a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud věc posoudil podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. ), dále též jen „ “.

Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným podle Zásadní právní význam je dán tím, že Nejvyšší soud se dosud nezabýval otázkou, zda při exekuci přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního u dochází poukázáním plnění exekutorovi k provedení exekuce, a zda tedy exekutor může po prohlášení konkursu na majetek povinného vyplatit oprávněnému peněžní prostředky, jež dříve, než účinky prohlášení konkursu nastaly, vymohl v rámci nařízené exekuce, aniž by tím porušil zákaz vést exekuci postihující majetek patřící do podstaty resp. zda tato dispozice je „prováděním exekuce“ ve smyslu

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 (tzv. zmatečnosti), ani vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že žalobou vymáhaná částka nepatřila v době prohlášení konkurzu do konkurzní podstaty povinného.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle výkon rozhodnutí se provede odepsáním vymáhané pohledávky a jejího příslušenství z účtu a jejím vyplacením oprávněnému.

Podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen “) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce přikázáním pohledávky přiměřeně ustanovení upravující výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky.

Podle odst. l písm. e) prohlášení konkursu má za účinek, že nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení ( ).

Z prvních dvou uvedených ustanovení vyplývá, že k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního u by mělo dojít poté, co peněžní plnění bude vyplaceno oprávněnému. Má-li být peněžitá pohledávka uhrazena připsáním na účet oprávněného, exekutor sdělí peněžnímu u, u kterého peněžního u má oprávněný účet a číslo účtu. Podobně, jak vyplývá z , exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce uvede název peněžního u a číslo účtu, na který má být uhrazena částka odpovídající nákladům oprávněného. Jestliže je oprávněným na základě dohody s exekutorem označen jako účet, kam má být plnění připsáno, účet exekutora, je třeba přijmout závěr, že plněním na účet exekutora došlo k provedení exekuce. Uzavření takové dohody mající charakter smlouvy plnění jinému ve smyslu vyloučit nelze, neboť účelu exekučního řízení neodporuje.

Nejvyšší soud současně připomíná rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 66/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž krajský soud dospěl k závěru, že platba exekutorovi provedená v rámci nařízené exekuce je plněním vymáhané pohledávky, neboť exekutor přijímá plnění jako osoba oprávněná plnění jménem věřitele přijmout. Stejný závěr učinil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. .

Uzavřel-li proto odvolací soud, že poukázáním vymáhané pohledávky na účet exekutora došlo k provedení exekuce a že sporná částka nepatří do majetkové podstaty povinného, protože se tak stalo před prohlášením konkurzu na majetek povinného, je jeho závěr správný.

Jelikož se správnost právního posouzení věci dovolatelem uplatněnými argumenty zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Dovolání bylo zamítnuto; žalované, jež by jinak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení ( , a ), takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. února 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu