Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4916/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného M. R., zastoupeného JUDr. Danou Musalovou, advokátkou se sídlem v Mladé Boleslavi, Palackého 267, proti povinnému J. K., zastoupenému Mgr. Richardem Polmou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Nám. Republiky 946, pro 252.576,26 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2008, č. j. - 237, takto:

I. Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 20. 10. 2006, č. j. - 173, jímž okresní soud zastavil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí nařízený usnesením téhož soudu ze dne 22. 1. 2001, č. j. - 9, a kterým rozhodl o nákladech řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti oprávněného, který se sice na jednání omluvil a požádal o jeho odročení ze zdravotních důvodu, avšak tento důvod nedoložil ( ). Po zjištění, že výkon rozhodnutí v dané věci byl již částečně pravomocnými rozhodnutími soudu zastaven vzhledem k platbám povinného na vymáhanou pohledávku a její příslušenství ve výši 200.000,- Kč, 52.576,30 Kč a 224.391,- Kč, dospěl krajský soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že byly splněny předpoklady pro zastavení výkonu rozhodnutí podle i pro zbývající část pohledávky ve výši 73.519,60 Kč se 16 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2002 do zaplacení. V řízení bylo totiž prokázáno, že vymáhaná pohledávka co do částky 54.180,- Kč (sestávající z jistiny ve výši 31.140,- Kč a z úroků z prodlení ve výši 23.040,- Kč) zanikla započtením na podkladě jednostranného projevu vůle povinného (vyjádřeného v jeho podání ze dne 15. 9. 2004 adresovaném oprávněnému), a ve zbývající části včetně jejího příslušenství zanikla splněním ( obch. zák.).

Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání (doplněné podáním jeho zástupkyně, která mu byla soudem ustanovena), jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu podle , neboť řízení je podle jeho názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že byl krácen na svých právech, když odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Oprávněný je naopak přesvědčen, že odvolací soud měl jeho žádosti o odročení jednání ze zdravotních důvodů vyhovět a umožnit mu tak účast na jednání; v tomto směru poukazuje na skutečnost, že je ve starobním důchodu a doklad o pracovní neschopnosti mu není vystavován, že soudu předložil propouštěcí zprávu z nemocnice, kterou považoval za dostatečně průkazný doklad o jeho zdravotním stavu a že lékařem mu byl doporučen klidový režim, což zahrnuje i vyvarování se stresových situací, kterými pro oprávněného jsou bezpochyby delší cesta do Prahy i samotné jednání. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12, část první, ) a dospěl k závěru, že dovolání není podle ve spojení s přípustné. Z obsahového hlediska (z vylíčení důvodů dovolání) totiž námitky v dovolání vystihují tzv. zmatečnostní vadu řízení, která zakládala přípustnost dovolání a již bylo možné uplatnit jako dovolací důvod před 1. lednem 2001 [srov. ust. ve znění účinném před 1. lednem 2001, podle kterého je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, a dále o. s .ř. ve znění účinném před 1. lednem 2001].Tvrzení, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, však po změnách provedených s účinností od 1. ledna 2001 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, není způsobilým dovolacím důvodem; k prověření jeho správnosti slouží od uvedeného data jiný mimořádný opravný prostředek, jímž je žaloba pro zmatečnost (srov. ). Ke zmatečnostním vadám řízení vypočteným v , a b) a Nejvyšší soud při dovolacím přezkumu přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (srov. ). K těmto závěrům dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 32, ročník 2003).

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného v uvedeném rozsahu podle věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího, jež není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Dovolací soud proto dovolání oprávněného proti výroku usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení rovněž odmítl [ věty první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § , a , neboť oprávněný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a povinném v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. února 2010 JUDr. Olga P u š k i n o v á, v. r.

předsedkyně senátu