Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1974/2008

      22Cdo 1974/2008U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. C., zastoupené JUDr. Ivetou Golasovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2234/5, proti žalovanému Č. V., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň–jih pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2007, č. j. -77, takto:       I.  Dovolání se zamítá.      II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň-jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 19. prosince 2006, č. j. –45, ve znění opravného usnesení ze dne 18. července 2007, č. j. –72, určil, „že vlastníky pozemku parc. č. 61/1 o výměře 469 m2, tj. nerozděleného, zahrnujícího v dnešním označení po obnově operátu pozemky parc. č. 61/1 o výměře 224 m2 a 61/2 o výměře 245 m2 v obci L., k. ú. L. u P., byli J. L., zemř. 13. 12. 1971 a A. L., zemř. 20. 6. 1987, posl. bytem L. 79“ a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. srpna 2007, č. j. –77, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení téhož soudu zrušil a řízení zastavil podle (dále jen „ “) pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce litispendence a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 31. srpna 2006, směřující proti žalovanému Č. V., domáhala určení, že její zemřelí rodiče J. a A. L. byli vlastníky původního pozemku p. č. 61/1 o výměře 469 m2, tvořeného v současné době pozemky p. č. 61/1 o výměře 224 m2 a p. č. 61/2 o výměře 245 m2, vzniklými po obnově operátu, a to v obci L., v k. ú. L. u P. Již v samotném úvodu žaloby žalobkyně uvedla, že u téhož okresního soudu se pod sp. zn. vede řízení, v němž dne 7. července 2006 soudu doručila návrh na změnu žaloby, obsahující tentýž určovací výrok o vlastnickém právu jejích rodičů a vzhledem k tomu, že o této žalobě dosud nebylo soudem rozhodnuto, podává z opatrnosti tuto žalobu. Podle odvolacího soudu uvedené skutečnosti vyplývají i z obsahu spisu okresního soudu sp. zn. včetně toho, že již dne 14. června 2006 označila žalobkyně Č. V., za žalovaného č. 3, když původní žaloba podaná žalobkyní dne 28. listopadu 2005, se zcela jiným předmětem řízení, označovala za žalované Katastrální úřad pro Plzeňský kraj (č. 1) a obec L. (č. 2). Odvolací soud dospěl k závěru, že ačkoliv ke dni podání žaloby v této věci, tj. 31. srpna 2006, soud prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. o připuštění změny žaloby ve smyslu ustanovení a o přistoupení Č. V. do řízení podle ustanovení téhož zákona pravomocně nerozhodl, neměl soud prvního stupně v této věci začít jednat, ale měl vyčkat rozhodnutí soudu ve věci o uvedených návrzích, neboť pokud by jím bylo pravomocně vyhověno, byla by založena ve vztahu k žalovanému č. 3, tj. Č. V., překážka věci dříve zahájené. Jelikož soud prvního stupně oběma těmto návrhům usnesením ze dne 27. září 2006 (č. l. 64) a z 8. prosince 2006 (č. l. 69) pravomocně vyhověl, odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaným namítaná překážka litispendence ve stejných věcech nastala a pokračovat v tomto řízení již tak není možné. Z uvedených důvodů napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Dovolatelka namítá, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání soudem prvního stupně byly splněny, neboť námitka překážky litispendence neměla být posuzována. Žalobkyně má za to, že podáním ze dne 30. června 2006, které sice nazvala „Doplnění a změna žaloby“, uplatnila podle jeho obsahu další samostatný nárok a došlo tak k objektivní kumulaci nároků, což podporují závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. února 2001, sp. zn. . O změnu žaloby se nejednalo, jelikož „žalobkyně se nedomáhala něčeho jiného než uvedla v původní žalobě ve znění změny ze dne 1. června 2006 a původně domáhaného již nikoli“, „ani nepožadovala na základě stejného skutkového základu věci více, než požadovala ve změněném žalobním návrhu ze dne 1. června 2006. V podání ze dne 30. června 2006 uvedla jiný skutkový stav, jenž se váže k dalšímu samostatně uplatněnému nároku“ a žalobkyně „ani nadále nepožadovala pouze stejné určení na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jej vylíčila v původní žalobě a ve změnách do 1. června 2006 včetně“. Soud prvního stupně tak podle názoru žalobkyně pochybil, když na základě zmíněného podání připustil změnu žaloby v řízení vedeném pod sp. zn. , neboť nárok uplatněný primárním petitem v podání ze dne 30. června 2006 měl být posouzen jako další samostatná žaloba a protože v dosavadním průběhu řízení takový nárok a jemu odpovídající skutková zjištění dosud uplatněna nebyla, neměl na základě podání ze dne 30. června 2006 připustit změnu žalobního petitu podle , ale měl postupovat podle Posouzením podání ze dne 30. června 2006 v řízení vedeném pod sp. zn. jako návrh na změnu žaloby a následnými usneseními č. j. – 64 a 69, tedy včetně rozhodnutí o připuštění přistoupení Č. V. jako žalovaného č. 3 (č. l. 69), tak soud prvního stupně v rámci řízení pochybil. Tímto procesním pochybením však odvolací soud v rámci řízení vedeného pod sp. zn. nebyl vázán a námitku překážky litispendence tudíž neměl vůbec posuzovat, protože změna žaloby datovaná 30. června 2006 neměla být procesně v řízení podle připuštěna. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. července 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. ledna 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené , neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. srpna 2007.Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnící řízení, řádně zastoupenou advokátem, a že je podle přípustné, dospěl po přezkoumání věci podle k závěru, že dovolání není důvodné; právě dovolací argumentace žalobkyně potvrzuje věcnou správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.  Podle zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Podle , věta první kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.Překážka litispendence je jednou z podmínek řízení, v níž je vyjádřen mimo jiné zákaz, aby současně probíhalo více řízení o téže věci. O tutéž (stejnou) věc se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž bylo již zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení (ze stejného skutku), jimiž byl uplatněn. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. se podává, že usnesením ze dne 24. června 2006, č. j. -28, byla připuštěna změna žaloby s žalobním návrhem specifikovaným pod body a), b), c), d) e), f). Podáním ze dne 1. června 2006 změnila žalobkyně žalobní návrh tak, že se domáhala A) určení, že námitka vznesená v řízení o odstranění stavby vedeném u Městského úřadu Starý Plzenec pod č. j. Výst/2285/05, jež navazuje na č. j. Výst./3170a/03, že žalovaný č. 3 (tj. Č. V.) není vlastníkem pozemku parc. č. 61/2 v obci L., k. ú. L. u P., je důvodná a vlastníkem tohoto pozemku je žalovaný č. 2, B) nahrazení projevu vůle žalované č. 2 s tím, že vyslovuje souhlas žalované č. 2 s uzavřením kupní smlouvy se žalobkyní na prodej pozemku parc. č. 61/2 v obci L., k. ú. L. u P. o výměře 245 m2. Z obsahu tohoto podání je jednoznačně zřejmé, že žalobkyně na předchozích svých procesních návrzích netrvá a požaduje, aby bylo rozhodnuto o nárocích uvedených pod bod A a B. Podáním ze dne 30. června 2006 žalobkyně navrhla (při označení Č. V. jako žalovaného), aby soud vydal rozsudek, jímž by bylo určeno, že vlastníky pozemku parc. č. 61/1 o výměře 469 m2, tj. nerozděleného, zahrnující v dnešním označení po obnově operátu pozemky parc. č. 61/1 o výměře 224 m2 a 61/2 o výměře 245 m2 v Obci L., k. ú. L. u P., byli J. L., zemř. 13. 12. 1971 a A. L., zemř. 20. 6. 1987, rodiče žalobkyně hospodařící na gruntu č. p. 79 v L. Současně v uvedeném podání žalobkyně uvedla, že na svých předchozích žalobních požadavcích vyjádřených v podání ze dne 1. června 2006 taktéž trvá. Obsah rozhodujících skutečností pak žalobkyně vylíčila v uvedeném podání v čl. II bodech 1 – 8. Uvedené podání pak nepředstavuje změnu žaloby ve smyslu , ale tzv. objektivní kumulaci nároků. O změnu žaloby totiž nejde v případě, že žalobce kromě dosavadního nároku, který uplatňuje i nadále, uplatní další samostatný nárok a dojde tak k objektivní kumulaci nároků. Soud v takovém případě nemůže rozhodovat o změně žaloby již z toho důvodu, že se o změnu žaloby nejedná. Případné rozhodnutí o změně žaloby nemá vliv na to, že nárok byl již uplatněn (k objektivní kumulaci srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 1999, č. 6, str. 181 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. února 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 206).Jestliže podání žalobkyně ze dne 30. června 2006 bylo soudu prvního stupně doručeno dne 7. července 2006 a svým obsahem se jedná o samostatný nárok, byl tento nárok uplatněn právě dne 7. července 2006.Ze spisu Okresního soudu Plzeň-jih sp. zn. dovolací soud zjistil, že zcela shodný určovací nárok uplatněný na základě týchž skutečností proti žalovanému podala žalobkyně podáním ze dne 30. srpna 2006, přičemž sama žalobkyně uvádí, že se o shodný určovací výrok a nárok jedná. Uvedené podání bylo doručeno soudu prvního stupně dne 31. srpna 2006. Z uvedeného je zřejmé, že probíhala shodná řízení o stejném nároku; řízení o tomtéž nároku bylo ve věci vedené pod sp. zn. zahájeno později a tudíž je postiženo překážkou zahájeného řízení, jež představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Byť se právní argumentace dovolacího soudu do jisté míry odlišuje od důvodů, pro které odvolací soud řízení pro překážku zahájeného řízení zastavil, je jeho výsledný závěr o zastavení řízení správný. Za situace, kdy překážka litispendence je jednou z podmínek řízení, bez níž nelze v řízení dále pokračovat, je pak námitka žalobkyně, že podmínky pro vydání rozsudku pro uznání soudem prvního stupně byly splněny, bezpředmětná. Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobce podle zamítl.            Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 28. ledna 2010 JUDr. František Balák, v. r.  

předseda senátu