Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2317/2008

U S N E S E N Í

J. K.

D. C.

, zastoupené Mgr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Preslova 9, pro 8.930,95 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2007, č. j. -25, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 10. 2006, č. j. -8, jímž okresní soud nařídil na majetek povinné exekuci podle rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 4. 2006, č. j. -29, k uspokojení pohledávky ve výši 8.930,95 Kč a pro náklady exekuce, a jejím provedením pověřil JUDr. Aleše Chovance, soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že nedoložení stejnopisu exekučního titulu bylo zhojeno vyžádáním nalézacího spisu, a dovodil, že exekuční titul je pravomocný i vykonatelný. Soud přitom vyšel ze zjištění, že titul byl doručován povinné (v pozici žalobkyně) do vlastních rukou, zásilka byla uložena 30. 5. 2006 se zanecháním výzvy k vyzvednutí, a protože nebyla vyzvednuta v úložní době, nastala fikce doručení ve smyslu , 3 a , ve znění účinném v době doručování, desátým dnem od uložení zásilky. Povinná v žalobě uvedla dvě adresy, z obsahu žaloby ale ani jiného jejího podání však není patrno, že žádá výlučně doručování na určitou adresu; Okresní soud v Liberci tedy střídavě zasílal písemnosti, přičemž adresu povinná uvedla následně i v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, tentokrát včetně adresy.

V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve spojení s , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “) – namítá povinná, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Zásadní právní význam spatřuje v tom, že dovolací soud dosud neřešil otázku

formy a obsahových náležitostí žádosti fyzické osoby o doručování na adresu jiného místa v ČR ve smyslu ve znění účinném v době doručování, jež má význam i pro rozhodovací činnost soudů obecně. Povinná vytýká, že se o vydání rozsudku dověděla až při nařízení exekuce, přestože již v žalobě žádala o doručování adresu, kam jí také okresní soud některé písemnosti zasílal. Nesouhlasí se závěrem, že z jejího návrhu nebylo patrno, že požádala o doručování na konkrétní adresu. Soud doručováním na adresu porušil i zásadu legitimního očekávání, neboť rozsudek nedoručil na adresu, kterou mu sdělila. Má za to, že soud nesprávně posoudil předpoklady pro nařízení exekuce, a navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí okresního i odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu , ve znění do 30. 6. 2009, přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené rozhodnutí, jímž by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ve znění účinném do 30. 6. 2009).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení odst. l písm. c) spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle (nesprávné právní posouzení věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení dovolatelka napadla) je Nejvyšší soud uplatněnými důvody včetně jejich obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Ačkoli dovolatelka zpochybnila závěr soudu, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné, opírá svůj názor o tvrzení, že jí rozsudek nebyl doručen v souladu s , neboť nebyl doručován na jí požadovanou adresu. Jde přitom o verzi zcela odlišnou od skutkových zjištění, která učinil odvolací soud.

Závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému (právnímu) závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění (zda v projednávané věci byly dány skutkové okolnosti nezbytné k naplnění fikce doručení zásilky). Nesprávnost nebo neúplnost těchto skutkových zjištění lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle a

Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ), však přípustnost dovolání ve smyslu založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. ). Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné ( , věta druhá, ).

I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; jinými slovy závěr o jeho

nevykonatelnosti založila na vlastních skutkových tvrzeních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací.

Skutkové námitky však – jak již bylo uvedeno výše – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, takže i právní závěry, které z nich dovolatelka vyvozuje, jsou pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenné.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je – aniž nařídil jednání ( , věta první, ) - odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.

předsedkyně senátu