Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5004/2008

U S N E S E N Í

B. N.,

1)

MUDr. J. M.,

zastoupené JUDr. Pavlem Myslivcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 3 a

2) Fakultní nemocnici Královské Vinohrady,

se sídlem v Praze 10, Šrobárova 50, IČ:00064173, zastoupené JUDr. Hynkem Mottlem, advokátem se sídlem v Čerčanech, Na Bulance 495, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č.j. -87, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. listopadu 2007, č.j. -70, zamítl žalobu podle ustanovení (dále jen „o.z.“), aby žalovaným bylo uloženo zaplatit žalobkyni 50.000,- Kč; rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně spatřovala neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, konkrétně do práva na soukromí, v postupu první žalované (jako lékařky jejího zemřelého manžela) a druhé žalované (zaměstnavatele první žalované, v jejímž zařízení byl manžel žalobkyně léčen), neboť dovozovala, že léčba jejího manžela nebyla lege artis a měla za následek smrt pacienta. Na základě provedeného dokazování, zejména obsahem vyšetřovacího spisu Policie ČR ČTS: OR IV-4383/OOK-2004, který obsahoval zprávu revizní komise České lékařské komory a znalecký posudek znalce MUDr. J. P., DrSc., vypracovaný za účasti konzultanta, vzal soud prvního stupně za prokázané, že v postupu první žalované nebylo zjištěno žádné odborné pochybení, že léčba byla vedena dle dostupných poznatků medicíny v oboru; manžel žalobkyně byl léčen lege artis, odklad jeho léčby, ani jiný léčebný postup nepřicházely v úvahu. Soud prvního stupně proto neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně ve smyslu a násl. (dále jen „ “) a v důsledku toho ani odpovědnost druhé žalované. Ve vztahu k první žalované dovodil, s odkazem na nedostatek věcné pasivní legitimace, neboť byla, a stále je, zaměstnankyní druhé žalované. Navrhované provedení důkazu veškerou zdravotnickou dokumentací manžela žalobkyně považoval soud prvního stupně za nadbytečné vzhledem k výsledkům šetření policie.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 2008, č.j. -87, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) ve výroku ve věci samé potvrdil ve znění, že se zamítá žaloba, aby každá žalovaná zaplatila žalobkyni 25.000,- Kč, změnil ho ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl především k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že postup léčby zemřelého manžela žalobkyně byl non lege artis, a proto nelze dovodit ani odpovědnost druhé žalované podle Ztotožnil se také se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku věcné pasivní legitimace první žalované v dané věci, když byla zaměstnankyní druhé žalované a nešlo o jednání, které by vybočilo z výkonu její pracovní činnosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolací důvody spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení a b) , neboť vytýká, že předmětné řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zejména proto, že oba soudy vyšly ze znaleckých posudků vypracovaných nikoli v soudním řízení, ale pro Policii ČR a že soud věc nesprávně právně posoudil. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení (rozhodnutí soudů obou stupňů jsou souladná, a to i v závěru, že nedošlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobkyně) ani podle písm. b) téhož ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. prosince 2006, sp.zn. ). Není tak dán dovolací důvod podle ustanovení Pokud je v dovolání uplatněn též dovolací důvod podle , pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu. Obdobné lze uvést, pokud z dovolání fakticky vyplývá i případné uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , k němuž nemohlo být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 11. března 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu