Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 892/2008

U S N E S E N Í

a) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

b) E. B.

a

c) České

republiky – Ministerstva vnitra,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, proti povinnému

V. B.

, zastoupenému Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského 702, pro 27.622,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28. 8. 2006, č. j. -88, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 11. 1. 2005, č. j. -68, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, odůvodněný poukazem na ustanovení ve spojení s ustanoveními a Se soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil v závěru, že povinnému se v průběhu celého výkonu rozhodnutí nepodařilo prokázat, že podniká pouze jako soukromý zemědělec. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že povinný má uvedeny tři předměty podnikání, a to 1. nástrojařství, 2. koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, nákup a prodej zboží včetně realit, a 3. ubytovací služby v ubytovacím zařízení kategorie hotel, motel a penzion. Odvolací soud tedy nemá pochybnosti, že povinný je registrován jako samostatně hospodařící rolník a není také vyloučeno, že sepsané movité věci, totiž traktor, obracecí zařízení a rotační stroj k obdělávání půdy, na níž hospodaří, skutečně potřebuje. Ustanovení však podle odvolacího soudu „naprosto jednoznačně hovoří o tom, že výkon rozhodnutí se nemůže týkat těch věcí z vlastnictví podnikatele, které

nezbytně nutně

potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.“ Protože okresní soud správně zjistil, že povinnému trvá oprávnění k podnikání v dalších třech oborech, pak zajisté činnost samostatně hospodařícího rolníka není jedinou činností povinného jako podnikatele a nedá se tedy dovodit, že ten by sepsané věci nezbytně nutně potřeboval k výkonu

celé

své podnikatelské činnosti, jak je u něj registrována v živnostenském rejstříku a v registru osob samostatně hospodařících; podmínka nezbytnosti a nutnosti používání sepsaných věcí tedy nebyla naplněna. Odvolací soud poukazuje na účelovost jednání a chování povinného, který v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí tvrdí, že sepsané věci nezbytně nutně potřebuje k výkonu své hospodářské činnosti, poukazuje na osvědčení, ohlášení a žádosti, tedy y z roku 1991, avšak na druhé straně sám své povinnosti pokud jde o placení daní a odvodů na pojištění neplní. Navíc z obsahu spisu podle odvolacího soudu plyne, že povinný je v registru pojištěnců veden od dubna roku 2000 jako důchodce; i tato skutečnost nasvědčuje tomu, že příjmy z činnosti samostatně hospodařícího rolníka nejsou příjmy z podnikatelské činnosti, jež by výlučně či v převážné míře zajišťovaly životní náklady povinného.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z poučení odvolacím soudem (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že „skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování, a že tato zjištění se týkají skutečností významných pro skutkový závěr věci“), povinný uplatňuje dovolací důvody podle a podle Naplnění prvního z uvedených dovolacích důvodů povinný spatřuje v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, kdy soud bez dalšího konstatoval, že práce samostatně hospodařícího rolníka není jeho převažujícím zdrojem příjmů, a že proto v případě sepsaných věcí nejde o věci potřebné k výkonu podnikatelské činnosti. Jestliže by odvolací soud zjistil skutkový stav úplně, tj. pokud by se zabýval skutečností, zda povinný opravdu má nějaké příjmy z ostatních zapsaných živností, zcela jistě by dospěl k jinému názoru. Naplnění druhého z uvedených dovolacích důvodů povinný spatřuje v tom, že soudy obou stupňů rozhodly na základě skutečností nemajících oporu v provedeném dokazování. Přesto, že povinný opakovaně poukazoval na skutečnost, že byť má v živnostenském rejstříku zapsány další živnosti, v těchto nikdy nezahájil skutečnou činnost a nikdy z nich neměl žádný příjem, soudy z pouhého zjištění, že povinnému trvá oprávnění k podnikání v jiných oborech, dovodil, že z podnikání v těchto oborech má také příjmy. Pokud odvolací soud poukázal na skutečnost, že je povinný důchodcem, že jeho hlavním příjmem je tedy důchod, a že proto není závislý na výdělcích z podnikatelské činnosti, pak se nedostatečně zabýval skutečností, že proti němu jsou vedeny další exekuce postihující právě tento příjem. Pokud tedy budou sepsané movité věci v rámci výkonu rozhodnutí prodány, povinný přijde o jediný způsob své obživy, a potažmo bude přiveden do situace, kdy nebude moci své dluhy nijak splácet.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinný však dovolací důvod podle neuplatnil, jelikož nenamítl nesprávnost výkladu (interpretace) ani použití (aplikace) práva; naopak – posouzeno nejen podle obsahu dovolání, ale i podle jeho výslovné kvalifikace uplatněných dovolacích důvodů – soudu vytkl neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění. Tato případná pochybení jsou však napadnutelná jedině prostřednictvím dovolacích důvodů podle a odst. 3 , jež jsou ovšem (viz výše) k založení přípustnosti dovolání podle nezpůsobilé.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněným, jež by jinak měly podle , a právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 24. února 2010

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu