Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5215/2009

28

Cdo 5215/2009

ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Malantou, advokátem v Brně, Wurmova 16, proti žalovanému CEZAVA, a. s. Blučina, se sídlem v Blučině, Cezavy 627, okres Brno-venkov, zastoupenému JUDr. Antonínem Mimochodkem, advokátem v Brně, Pekárenská 12, o 20.594,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2009, č. j. -112, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 4. 3. 2009, č. j. -112, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 29. 1. 2007, č. j. -88, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Brno-venkov k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně svým shora uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu Brno - venkov ze dne 29.1.2007, č.j. -88, kterým soud prvního stupně zamítl návrh, kterým se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 20.594,40 Kč. Dále soud zastavil řízení v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 4% úroku z prodlení z částky 20.594,40 Kč za dobu od právní moci tohoto rozhodnutí do zaplacení. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem (dědicem z roku 1985) pozemku parc. č. 3519/2 v k. ú. B. Tento pozemek (vinice) byl v době někdejšího převzetí do družstevního užívání osázen trvalými porosty, které se ke dni účinnosti zákona o půdě na pozemku již nenacházely. Pozemek užívalo Zemědělské družstvo Blučina, které však bylo vymazáno z obchodního rejstříku ke dni 1. 8. 1995. Žalovaný je jedním z nástupnických subjektů zaniklého zemědělského družstva, převzal 99,46% jeho majetku včetně potenciálního užívacího práva k předmětnému pozemku. Žalobce požadoval po žalovaném náhradu za odstraněné trvalé porosty (původně v částce 45.690,- Kč). Právní předchůdce žalobce uznal žalobcův nárok a protokolárně dne 1. 12. 1997 konstatoval, že pozemek není dosud – v rámci zápisů na LV č. 366 – náležitě nově vytyčen. Strany se nyní v řízení shodly na tom, že předmětný pozemek dosud nebyl vydán; nebyly skončeny pozemkové úpravy; namísto toho užívá žalobce jemu přidělený (1997) náhradní pozemek či pozemky. Odvolací soud posléze uzavřel, že jestliže na pozemku nebo jeho části, na kterém má být ukončen nájem, byl ke dni vzniku práva užívání trvalý porost a jestliže na tomto pozemku není v době ukončení nájmu žádný trvalý porost, náleží vlastníkovi pozemku náhrada za trvalý porost ve výši ceny trvalého porostu, který se na pozemku nacházel ke dni vzniku práva užívání. Výpověď z nájmu však „dosud doručena žalovanému nebyla“, tedy „nárok uplatněný žalobcem je proto předčasný“ a byl zamítnut. Odvolací soud zavázal žalobce k náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému ve výši 11.401,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Žalobce podal dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. Otázky zásadního právního významu spatřoval – zkráceně - v tom, že žalované vznikla povinnost žalobci uhradit řádně a včas uplatněný nárok na náhradu za odstraněné trvalé porosty; mělo dojít též k rozhodné skutečnosti ukončení nájmu sporného pozemku dohodou ( , zkráceně „zákon o půdě“). Předmětný pozemek považoval dovolatel za přístupný k obdělávání i pro sebe, činil-li tak dosud nájemce – družstvo. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, taktéž i rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve věci. Žalovaný se k dovolání vyjádřil tak, že žádal odmítnutí dovolání. Pozemek parc. č. 3519/2 nelze vydat, neboť je součástí uceleného lánu. Nebyl na něm ukončen nájem. Bez pozemkových úprav nelze tento stav změnit. Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení a uplatněný dovolací důvod, jenž by dovolací soud přezkoumal v případě pozitivního závěru o přípustnosti dovolání, byl obsahově podřaditelné pod (tvrzené nesprávné právní posouzení věci). Vzhledem k datu vydání rozsudku odvolací instance posuzoval dovolací soud věc z hlediska finančního limitu přípustnosti dovolání ( ) ještě podle znění před nabytím účinnosti Dovolání je důvodné. Veškeré rozhodné skutečnosti mezi účastníky sporné nebyly. Šlo o otázku správného právního posouzení věci. Jestliže dojde k odstranění trvalých porostů na vlastníkově pozemku, který byl v mezidobí do 24. 6. 1991 (den nabytí účinnosti zákona o půdě) užíván zemědělským družstvem, nelze vyloučit zaplacení náhrady za tyto pozemky. Náhrada byla žalobcem vyčíslena (znalecky) a opakovaně v letech 1992 a 1993 nárok řádně uplatněn. Předpokládá se však, že náhrada je svázána s opětovným předáním (užíváním) předmětného pozemku oprávněnou osobou (žalobcem). Proto je do ustanovení zákona o půdě vtělen odst. 3, podle něhož náleží náhrada až od ukončení nájmu, byť se její výše stanoví k datu účinnosti zákona o půdě (srov. k tomu zejména , a související ustanovení zákona a jejich konstantní interpretace). V nyní posuzované věci však nájemní vztah, založený ex lege ustanovením zákona o půdě, zjevně ukončen nebyl. Pozemek je zjevně součástí uceleného lánu a užíván žalovaným. Nelze dovodit ani řádný výpovědní úkon žalobce, ale ani reálnou možnost užívání pozemku jím samotným. Nenastala ani varianta podle zákona o půdě, podle níž by za pozemek, jenž není možné vydat, byl přidělen Pozemkovým fondem pozemek náhradní. Žalovaný poukazuje na nezbytnost provedení pozemkových úprav – z y o předběžném opatření k pozemkovým úpravám ze dne 5. 12. 1991, založené ve spise (č. l. 28) se dá snadno zjistit, že předmětný pozemek v ní není ani uveden. Jaká je tedy právní situace z pohledu žalobce? Vlastníkem předmětného pozemku je, možnost jej užívat nemá. Pozemkové úpravy, které by snad tuto možnost mohly nastolit, jsou podle všeho v nedohlednu. Namísto předmětného pozemku užívá jiný (či jiné), předaný na základě protokolu sepsaného žalovaným dne 1. 12. 1997 (následně pak byly sepsány protokoly obdobné v roce 2001). Trvání tohoto provizorního užívání jiného pozemku je limitováno ukončením pozemkových úprav. Za tohoto stavu se jeví spravedlivé, aby – v rámci interpretace praeter legem – byl za den skončení nájmu ve smyslu zákona o půdě považován v této věci den 1. 12. 1997, tedy den provizorního předání jiného (jiných) pozemků žalobci do užívání namísto pozemku předmětného. Vzhledem k průtahům jednání mezi stranami, které nezapříčinil žalobce, by přitom námitka promlčení, pokud by ji vznesl žalovaný, musela být posouzena, a to jako výkon práva v rozporu s dobrými mravy, podle obč. zák. Dojde-li snad někdy v budoucnu k vrácení provizoria a faktickému vydání pozemku předmětného (č. 3519/2), pak je smysl zákona naplněn, resp. bude dovršen. Nestane-li se tak, bude smysl a účel zákona – právní úpravy náhrady za trvalé porosty – naplněn již nyní. Tímto právním názorem jsou nižší instance vázány ( ). V dalším průběhu řízení se rozhodne též o náhradě nákladů řízení před dovolacím soudem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle . V Brně dne 17. února 2010 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r. předseda senátu