Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 508/2008

29

Cdo 508/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) J.Š., b) J. M., a c) L. M., všech zastoupených Mgr. Janem Farkačem, advokátem, se sídlem v Brně, Štursova 34, PSČ 616 00, proti žalovanému J.M., zastoupenému Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Doudlebská 1699/5, PSČ 140 00, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2007, č. j. -101, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 26. května 2005, č. j. -37, kterým Okresní soud v Blansku zamítl žalobu o určení, že žalobci jsou vlastníky nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, odkazujíce co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „ ) a co do důvodu na ustanovení

Dovolatelé nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalovaného jako nabyvatele majetku zpeněženého v konkursu prohlášeném na majetek úpadce V. Š., (dále jen „úpadce“), již nelze ohrozit prostřednictvím žaloby o určení vlastnického práva, která je založena na důvodech vylučujících soupis majetku do konkursní podstaty, a že nabyvatel se stává vlastníkem tohoto majetku bez zřetele k tomu, zda později vyšlo najevo, že sepsaný a posléze i zpeněžený majetek v době zpeněžení náležel jiným osobám.

Namítají, že jde o výjimečnou situaci, protože smlouva o zřízení zástavního práva k předmětným nemovitostem ve prospěch banky k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru uzavřené s úpadcem, byla od počátku absolutně neplatná, když podpisy žalobců na smlouvě byly zfalšovány třetí osobou, čímž byla naplněna skutková podstata trestného činu poškozování cizích práv. Tato skutečnost byla zjištěna příslušným policejním orgánem. Z tohoto důvodu je i zahrnutí předmětných nemovitostí do konkursní podstaty a následná dražba protiprávní, a proto se nelze domáhat vyloučení věcí z podstaty. Žaloba na určení vlastnického práva žalobců k nemovitostem je tak jediným možným prostředkem nápravy. Dovolatelé zdůrazňují, že případ je nutno posuzovat velmi individuálně tak, aby bylo chráněno vlastnické právo v duchu zásady, podle které nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám. Proto navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nepřípustné.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c) [tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam] Nejvyšší soud nemá.

Je tomu tak proto, že k otázce, zda osoba, jež tvrdí své vlastnické právo k nemovitostem sepsaným správcem konkursní podstaty do podstaty, může uspět se žalobou na určení vlastnického práva podanou podle ustanovení vůči tomu, kdo majetek zpeněžením nabyl, se Nejvyšší soud již vyslovil v rozsudku ze dne 29. července 2004, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 81/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že nepodala-li osoba, která tvrdí, že její vlastnické právo k sepsanému majetku vylučuje příslušnost tohoto majetku ke konkursní podstatě, v hmotněprávní lhůtě určené soudem ve výzvě podle ustanovení , o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „ZKV“), vylučovací žalobu nebo jestliže o vylučovací žalobě této osoby soud pravomocně rozhodl jinak než tak, že žalobě vyhověl (že příslušný majetek z konkursní podstaty úpadce vyloučil), pak platí, že z titulu tohoto svého práva již nemůže vznášet žádné nároky (prosadit své vlastnické právo k dotčenému majetku) vůči osobě, která následně tento majetek nabyla od správce konkursní podstaty v důsledku jeho zpeněžení (srov. ZKV). Jde o jeden z případů, kdy zákon konstrukcí výše popsané nevyvratitelné domněnky prolamuje zásadu, podle které nikdo nemůže převést na jiného více práv než má sám.

Závěr odvolacího soudu, vycházející ze zjištění soudu prvního stupně, podle něhož žalobci podali k výzvě správce konkursní podstaty úpadce ve stanovené lhůtě žalobu o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty, řízení o této žalobě vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. však bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, je tak s výše citovaným rozhodnutím v souladu.

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ věty první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení. Ty sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5.000,- Kč podle ustanovení , , , a , z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.060,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. února 2010

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu