Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3928/2009

29 Cdo 3928/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka ve věci navrhovatele O.F., zastoupeného JUDr. M.Š., advokátem,  za účasti Z. U., zastoupeného JUDr. V. B., advokátem, o určení, že navrhovatel je členem bytového družstva a nájemcem bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání Zdeňka Ulricha proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 24. října 2008, č. j. -92, takto:I.  Dovolání se odmítá.II.  Z. U. je povinen zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.860,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Č. r., na účet Okresního soudu v Děčíně.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. září 2007, č. j. -52, kterým bylo určeno, že navrhovatel je členem „bytového družstva P. V.“ (správně „S.b. d. o. P.“) a výlučným nájemcem bytu v tomto výroku rozhodnutí blíže specifikovaném (výrok I.), změnil tento rozsudek v části, jíž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok III. – V.).Z. U. napadl rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním, jež Nejvyšší soud podle ustanovení a , (dále jen „ “), odmítl.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom Nejvyššímu soudu žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Jedinou námitkou, podle níž byl k projednání věci jako soud prvního stupně věcně příslušný krajský soud, nikoliv soud okresní, dovolatel uplatňuje dovolací důvod dle , který však není způsobilým dovolacím důvodem v případě dovolání, jehož přípustnost může být založena jen podle (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130, či usnesení Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

K uvedené vadě řízení by dovolací soud s ohledem na ustanovení přihlédl, shledal-li by nejprve dovolání přípustným na základě jiné dovolatelem uplatněné námitky; samotná existence uvedené vady řízení však přípustnost dovolání založit nemůže (srov. výslovné znění označeného ustanovení) a dovolatel žádný další dovolací důvod, z něhož by bylo možno usuzovat na přípustnost dovolání v dané věci, neuplatňuje.Nejvyšší soud dále odmítl dovolání i v rozsahu, jímž jsou napadány výroky II. – V. rozsudku odvolacího soudu, neboť dovolání proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněnéve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2003).

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení přípustné není.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání Z.U. bylo odmítnuto a navrhovateli vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Náklady řízení sestávají ze sazby odměny advokáta za řízení v jednom stupni (dovolací řízení) určené podle ustanovení g/, , , a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. ve výši 3.750,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. Náhrada nákladů za dovolací řízení tedy s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 4.860,- Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. února 2010

   doc. JUDr. Ivana Š t e n g l o v á

      předsedkyně senátu