Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 768/2010

U S N E S E N Í

Hlavního města Prahy,

Pozemkovému fondu České republiky,

se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupenému JUDr. Ivanou Slivkaničovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1079/3a, o určení vlastnického práva k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. , za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce

Městská část Praha 4,

se sídlem v Praze 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 – Chodov, Medkova 913/48, o dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2008, č. j. - 82 takto:

Dovolání vedlejšího účastníka

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í:

Soud prvního stupně zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobce domáhal určení vlastnického práva ve vztahu k nemovitostem, pozemku parc. č. 760 v katastrálním území B., obec P., o výměře 5170 m2, druh pozemku – zahrada, způsob ochrany – zemědělský půdní fond, památkově chráněné území, zapsaného na LV pro k. ú. B., který je veden u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen „předmětný pozemek“).

K odvolání žalobce i vedlejšího účastníka soud druhého stupně rozsudkem ze dne 5. března 2008, č. j. - 82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (výroku I., II.) podal žalobce i vedlejší účastník dovolání.

O dovolání žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, č. j. – 120, tak, že jak rozsudek soudu odvolacího, tak i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyššímu soudu tedy zbývalo rozhodnout o dovolání vedlejšího účastníka.

K dovolání vedlejšího účastníka žalovaný uvedl, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu vedlejší účastník není osobou oprávněnou k podání dovolání.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( , občanského osudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) dospěl k závěru, že vedlejší účastník není osobou oprávněnou k podání dovolání.

Nejvyšší soud ve svých četných rozhodnutích opakovaně vyslovil, že „vedlejší účastník není podle ve znění účinném od 1. 1. 2001 osobou oprávněnou k podání dovolání“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 3/2004, č. sešitu 1/2004, veřejnosti dostupné též na internetových stránkách Nejvyššího soudu,

www.nsoud.cz

).

Nejvyšší soud zde dovodil, že ve smyslu a má vedlejší účastník zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (srov. ustanovení a ve znění účinném od 1. 1. 2001), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván i v právní teorii (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M., , komentář, 5. vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.).

V posuzovaném případě podal dovolání vedlejší účastník na straně žalobce, tedy někdo, kdo k tomu není oprávněn. Nejvyšší soud proto takové dovolání podle ustanovení , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislostech s podáním dovolání vedlejšího účastníka bude rozhodnuto v rozhodnutí ve věci samé.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. února 2010

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu