Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)CC0DA1245BE521F0C1257A4E00668DF2.html
HTML · 16.44 KB
No categories available
33 Cdo 581/2008
U S N E S E N Í
J. B.,
L. B.,
zastoupenému JUDr. Miroslavem Janstou, advokátem se sídlem Praha 1, Těšnov 1/1059, o zaplacení 815.392,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 18 C 300/2006 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2007, č. j. 29 Co 543/2007 -131, takto:
I. Dovolání se
odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 25. května 2007, č. j. 18 C 300/2006 -102, uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 815.392,- Kč s úrokem z prodlení od 1. 10. 2005 do zaplacení s tím, že výše úroku z prodlení je od 1. 10. 2005 do 31. 12. 2005 8,75% ročně, od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 9% ročně, od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, nejpozději však do zaplacení 9,5 % ročně a od 1. 7. 2007 do zaplacení, je ve výši limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace vyhlášené ve Věstníku České národní banky, platné vždy k prvnímu dni kalendářního pololetí prodlení zvýšené o 7% bodů a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. října 2007, č. j. 29 Co 543/2007 -131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „o. s. ř. “), neboť rozsudek odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, je dovolací přezkum zásadně otevřen jen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. , jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Použití dovolacího důvodu mířícího na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci je v případě takového dovolání zcela vyloučeno (srovnej výslovné znění § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Výtky žalovaného, že soud neprovedl důkaz jeho výslechem jako účastníka řízení a že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu postrádá náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , vystihují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. Žalovaný však pomíjí, že k okolnostem uplatněným v rámci tohoto dovolacího důvodu, tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže být při posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. přihlédnuto, až na případ (a o ten zde nejde), kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu; tedy kdy by šlo o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace procesních předpisů.
Způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. nejsou ani další námitky žalovaného, neboť podle jejich obsahového vylíčení je lze podřadit jedině pod dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Při podrobném popisu vlastní verze skutku a rozboru namítaného vadného hodnocení jednotlivých provedených důkazů žalovaný vytkl odvolacímu soudu nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že žalobce je ve sporu aktivně věcně legitimován, neboť smlouva o postoupení pohledávky, kterou žalobce uzavřel s F. Ž., je zastřeným právním úkonem ve smyslu § 41a odst. 2 obč. zák. Namítá-li žalovaný nesprávné právní posouzení věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud přihlédl ke skutkovým tvrzením žalobce, že jeho vůle stejně jako vůle F. Ž. nesměřovaly k uzavření simulovaného právního úkonu, že sám považoval tento právní úkon za nezastřený a že žalobci nechyběl „volní akt cedovat“, musel by nutně dospět k odlišným právním závěrům, a to že žalobce není ve sporu aktivně věcně legitimován a že smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem, který žalobce zavazuje (případně relativně neplatným právním úkonem pro tzv. právní omyl, přičemž námitka relativní neplatnosti uplatněna nebyla a ani nemohla být úspěšně uplatněna - § 49a a § 40a obč. zák.). Obdobně je tomu s výtkou směřující proti závěru, že žalovaná pohledávka nezanikla, kterou žalovaný založil na argumentaci, jež má svůj základ ve skutkových námitkách. Tvrzením, že žalobce bez jakéhokoli omezení zmocnil F. Ž. k vymáhání pohledávky a že mu svůj nesouhlas s jednáním F. Ž. neoznámil bez zbytečného odkladu poté, co se o něm dozvěděl, prosazuje svůj lastní právní názor, že žalobce je jednáním F. Ž. vázán ve smyslu § 22 odst. 1 , § 31 odst. 1 a § 33 odst. 1 obč. zák. a že žalovaná pohledávka zanikla.
Zásadní právní význam napadenému rozsudku nelze přiznat ani pro řešení otázky, zda výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák., jelikož žalovaný se použití korektivu dobrých mravů dovolává s poukazem na skutkové okolnosti, jež považuje za právně relevantní. Jinými slovy řečeno, žalovaný namítá, že kdyby odvolací soud vzal v úvahu jím tvrzené skutečnosti, musel by dovodit, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy. Je zřejmé, že i tato námitka je ve skutečnosti uplatněním nezpůsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Přípustnost dovolání je vyloučena i pokud jde o námitku, že žalovaný nárok zanikl v rozsahu 10.000,- Kč, které žalovaný poskytl F. Ž. v dobré víře. Žalovaný tím totiž napadá část potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč; přípustnost dovolání je tak ve smyslu § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. vyloučena.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. za stavu, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2010
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu