Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
587311B97ED49590C1257A4E0067964A.html
HTML · 12.06 KB
No categories available
30 Cdo 3293/2009
U S N E S E N Í
Stručné odůvodnění(§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2008, č.j. 62 Co 256/2008 -96, výrokem I. potvrdil podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) rozsudek Obvodního soudu po Prahu 6 ze dne 28. ledna 2008, č.j. 12 Nc 802/2007 -70, ve výroku I. „jímž byl J. K. omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nadále není oprávněn nakládat s finanční částkou převyšující 20.000,- Kč měsíčně v souhrnu a činit právní úkony s tím spojené, a není oprávněn činit úkony související s jeho zdravotním stavem včetně rozhodování o způsobech léčby a hospitalizaci.“ Soud prvního stupně dále rozhodl o odměně opatrovnici pro řízení, o náhradě nákladů řízení placených státem a o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. až IV.) Výrokem II. odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o odměně opatrovnice a o nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud posoudil věc podle ustanovení § 10 odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „o.z. “), když bylo v řízení zjištěno, že u posuzovaného byla diagnostikovaná duševní choroba s bludy jako trvalé onemocnění. Ztotožnil se s názorem, že rozumové schopnosti posuzovaného postačují na běžné hospodaření s finančními prostředky do výše 20. 000,- Kč měsíčně, a o způsobech jeho léčby aby rozhodoval opatrovník.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal vyšetřovaný J. K. dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
K dovolání se vyjádřila manželka vyšetřovaného. Souhlasila s rozhodnutím soudů obou stupňů, které tak podle jejího názoru hájí zájmy jejího manžela a zároveň chrání rodinu.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (analogicky srovnej např. judikáty publikované pod č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2008, sp. zn. 30 Cdo 4447/2007 , apod.). Pokud z dovolání vyplývá (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ), že dovolatel fakticky akcentuje okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o.s.ř. , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř, neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 3. února 2010
JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.
předseda senátu