Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3293/2009

U S N E S E N Í

Stručné odůvodnění( ):

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. října 2008, č.j. -96, výrokem I. potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek Obvodního soudu po Prahu 6 ze dne 28. ledna 2008, č.j. -70, ve výroku I. „jímž byl J. K. omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nadále není oprávněn nakládat s finanční částkou převyšující 20.000,- Kč měsíčně v souhrnu a činit právní úkony s tím spojené, a není oprávněn činit úkony související s jeho zdravotním stavem včetně rozhodování o způsobech léčby a hospitalizaci.“ Soud prvního stupně dále rozhodl o odměně opatrovnici pro řízení, o náhradě nákladů řízení placených státem a o náhradě nákladů řízení účastníků (výroky II. až IV.) Výrokem II. odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o odměně opatrovnice a o nákladech řízení a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud posoudil věc podle ustanovení (dále jen „ “), když bylo v řízení zjištěno, že u posuzovaného byla diagnostikovaná duševní choroba s bludy jako trvalé onemocnění. Ztotožnil se s názorem, že rozumové schopnosti posuzovaného postačují na běžné hospodaření s finančními prostředky do výše 20. 000,- Kč měsíčně, a o způsobech jeho léčby aby rozhodoval opatrovník.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal vyšetřovaný J. K. dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

K dovolání se vyjádřila manželka vyšetřovaného. Souhlasila s rozhodnutím soudů obou stupňů, které tak podle jejího názoru hájí zájmy jejího manžela a zároveň chrání rodinu.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (analogicky srovnej např. judikáty publikované pod č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2008, sp. zn. , apod.). Pokud z dovolání vyplývá ( ), že dovolatel fakticky akcentuje okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvodu podle , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 o.s.ř, neboť dovolatel s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 3. února 2010

JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.

předseda senátu