Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 5323/2008

U S N E S E N Í

M. M.,

zastoupeného advokátem, proti žalovanému

JUDr. A. K.,

advokátovi, zastoupenému advokátem, o 17.895,22 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2008, č.j. -220, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 17.895,22 EUR s příslušenstvím, kterou mu měl žalovaný jako advokát způsobit porušením právní povinnosti tím, že se nedostavil k jednání soudu, zároveň neposkytl žalobci dostatečnou právní ochranu a neinformoval žalobce o nařízeném jednání a o svém odstoupení od smlouvy o právní pomoci.

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 5. 2. 2008, č.j. -192, (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) žalobu opětovně zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalovaný zastupoval žalobce na základě plné moci od roku 1993 v řízeních vedených u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. a sp. zn. . Dne 3. 2. 2000 byla žalovaným žalobci na faxové číslo sdělené žalobcem doručena faxová zpráva o vypovězení plné moci s upozorněním na jednání nařízené ve věci sp. zn. na 24. 2. 2000 s tím, že žalovaný žalobce již u tohoto jednání zastupovat nebude, dále s požadavkem na zaslání aktuální doručovací adresy žalobce a s výzvou k zaplacení neuhrazených faktur. Jelikož se žalobce z nařízeného jednání omluvil, soud shledal, že žalobce o výpovědi plné moci žalovaného musel vědět. Vzhledem k tomu, že si žalobce zvolil dne 28. 7. 2000 jiného právního zástupce, soud utvrdil v tom, že žalobci muselo být známo, že žalovaný plnou moc vypověděl, tudíž se již mohl nový zástupce informovat o stavu řízení, v němž bylo rozhodnuto, že se bude konat v nepřítomnosti žalobce. Protože se soudu nepodařilo doručit žalobci rozsudek ze dne 24. 2. 2000, nabyl právní moci 29. 9. 2000 po jeho doručení ustanovenému opatrovníkovi, přičemž žalobce se do 14. 6. 2001 nezajímal, jak bylo v daném řízení rozhodnuto. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaný žádnou povinnost neporušil a svým jednáním žalobce nepoškodil.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 6. 5. 2008, č.j. -220, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba není důvodná, jelikož nedošlo k naplnění jednoho ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle obč. zák., tedy porušení právní povinnosti, a zároveň uvedl, že odpovědnost nelze dovodit ani podle , jelikož došlo již k ukončení zastupování žalobce žalovaným.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , a uplatňuje dovolací důvody podle , b) Dovolatel nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, jelikož jsou v příkrém rozporu se skutečným stavem dokazování, a předkládá vlastní verzi rozhodného skutkového děje. Poukazuje na své mylné přesvědčení, že se omlouval z jednání dne 24. 2. 2000, ačkoli se omlouval z jiného jednání, ale s odstupem času tyto dvě události zaměnil. Dle názoru dovolatele účinnost výpovědi právního zastoupení nenastala. Námitka žalovaného, že žalobce udělil dne 28. 7. 2000 plnou moc svému současnému zástupci je dle názoru dovolatele nerozhodná, neboť udělení obecné plné moci další osobě nezpůsobuje zánik zmocnění advokáta v konkrétním občanskoprávním řízení a uvedená plná moc nebyla udělena výslovně pro řízení vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. . Zásadní právní význam přisuzuje dovolatel otázce účinnosti odstoupení advokáta od smlouvy o právním zastoupení v případě, že advokát úkon o odstoupení zašle pouze faxem na cizí číslo, které advokátovi klient uvedl, aniž by obdržel zpětnou reakci od klienta. Dále pak, kdy v takovém případě začíná běžet patnáctidenní lhůta podle Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( o. s. a.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „ “) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), řádně zastoupeným advokátem ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením a c) Přípustnost dovolání podle v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl sice jeho druhým rozhodnutím v dané věci, avšak žaloba byla v obou případech zamítnuta. Podle může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

Ačkoli dovolatel uplatňuje výslovně dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, ve skutečnosti napadá skutkové závěry soudů obou stupňů. Dovolatel pouze rekapituluje skutková zjištění soudů, hodnotí je ze svého pohledu a činí vlastní skutkové závěry. Dovolatel tak uplatňuje dovolací důvod podle , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle a b) ( ). Podle nelze správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8). Pro přípustnost dovolání jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky, jejichž posouzení má význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně ( ). Takové námitky však v dovolání uplatněny nejsou. Není pochyb o tom, že odstoupení advokáta od smlouvy o poskytování právních služeb je jednostranným právním úkonem, jenž nabývá účinnosti dojitím do sféry dispozice druhé smluvní strany. Tento právní závěr, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatel ani nezpochybňuje. Otázky postihující konkrétní okolnosti daného případu nemají potřebný judikatorní přesah, a proto nejsou způsobilé založit zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí. Na řešení otázky, odkdy začíná běh patnáctidenní lhůty uvedené v napadené rozhodnutí nespočívá, a tudíž tato otázka rovněž zásadní právní význam nemá.

Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a , neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. února 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu