Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 304/2009

                                                                        29 Cdo 304/2009                                          

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 24. května 2007, č. j. -151, potvrdil rozsudek ze dne 23. ledna 2006,  č. j. -107, jímž Krajský soud v Plzni ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 7. srpna 2002, č. j. -11, kterým uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni České konsolidační agentuře částku 894.834,- Kč s 6% úrokem  od 6. května 1999 do zaplacení, směnečnou odměnu 2.893,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení (dále jen „ “) a na ustanovení čl. I , , , a (dále jen „ “) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovanému se správnost směnečného platebního rozkazu prostřednictvím včas uplatněných námitek zpochybnit nepodařilo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítaje existenci dovolacího důvodu podle ustanovení , tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaný „se domnívá“, že nelze použít ustanovení čl. I , jelikož to odporuje povaze směnky vlastní, a zdůrazňuje, že nebyla-li mu směnka předložena do jednoho roku od jejího vystavení, ztrácí majitel směnky práva ze směnky i vůči němu jako výstavci. Zastává názor, podle něhož „se má uplatnit výlučná úprava“ uvedená v čl. I . V této souvislosti „napadá počátek prodlení žalovaného se zaplacením směnečné sumy a od toho se odvíjející úrok z prodlení“, setrvávaje přitom na výhradě, že datum splatnosti (rozuměj datum 5. května 1999) bylo do směnky doplněno neoprávněně.

Konečně dovolatel akcentuje, že i na řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu lze aplikovat závěry formulované Nejvyšším soudem v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 45/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož právo dlužníka vznést námitku promlčení se nekoncentruje do určitého stadia řízení a lze ji uplatnit kdykoli v průběhu řízení až do právní moci rozhodnutí o věci, tj. i v rámci řízení odvolacího. Potud doplňuje, že „byl uveden v omyl tím, kdo pozměnil zmíněnou směnku“ (osobou, která bez oprávnění do textu směnky doplnila shora uvedené datum splatnosti), pročež námitky směřovaly fakticky k jiné směnce než k té, kterou žalovaný vystavil.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně považuje dovolání za nedůvodné.

Jelikož v průběhu dovolacího řízení původní žalobkyně Č. k. a. zanikla bez likvidace dnem 31. prosince 2007, soud prvního stupně usnesením ze dne            2. prosince 2008, č. j. -170, ve smyslu ustanovení rozhodl, že v řízení bude pokračovat s její právní nástupkyní Č. r – M. f..

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení , Nejvyšší soud jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že právní posouzení věci odvolacím soudem, jehož správnost byla dovoláním zpochybněna, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.

K otázce, zda se zásada koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu ( ) vztahuje i na námitku promlčení, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v důvodech rozsudku uveřejněného pod číslem 101/2009 Sbírky soudních rozhodnutí  a stanovisek. Přitom uzavřel, že nejde o námitku procesněprávní, poukazující na nedostatek podmínek řízení, k němuž soud přihlíží kdykoli za řízení, nýbrž jde o námitku s hmotněprávními důsledky, kterou je nutno uplatnit ve lhůtě pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

            Zásadně právně významným neshledává Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu ani co do řešení otázky důsledků dovolatelem namítaného „nepředložení“ směnky k placení, když závěr, podle něhož zmeškáním lhůty k předložení vlastní směnky na viděnou neztrácí majitel práva vůči výstavci, jednoznačně vyplývá z ustanovení čl. I ,    a (v literatuře viz Kovařík, Z. Zákon směnečný a šekový. Komentář. 4. vydání., dopl. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, str. 166 a 207 a v rozhodovací praxi obdobně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19.  prosince 2001, sp. zn. a ze dne 25. března 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2002, pod číslem 37 a č. 4, ročník 2003, pod číslem 62).

Konečně na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani co do určení počátku doby, za kterou žalobci vůči žalovanému přísluší 6% úrok ze směnečného peníze (srov. čl. I ). V tomto směru totiž žalovaný ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu žádnou odůvodněnou výhradu nevznesl, nehledě na to, že z obsahu spisu nelze dovodit, že by unesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že mu směnka (obsahující doložku „bez protestu“) nebyla 5. května 1999 předložena k placení (k důkaznímu břemeni v tomto směru srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2005, pod číslem 146).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2010

                                                                                                     JUDr. Petr Gemmel                            předseda senátu