Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 132/2008

U S N E S E N Í

M. P.,

zastoupeného advokátem, proti žalované

A. N.

, o zaplacení 1,255.609,55 Kč s příslušenstvím, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Ing. V. N., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2006 č. j. -76, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. -145, takto:

I. Řízení o dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2006 č. j. -76,

se zastavuje

.

II. Dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. -145,

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. března 2006, č. j. -76, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1,255.609,55 Kč s 18 % úrokem z prodlení od 17. 3. 1992 až do zaplacení; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Proti tomuto rozsudku podali žalovaná a vedlejší účastník vystupující v řízení na její straně - Ing. V. N. – odvolání. Řízení o jejich odvoláních bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2006, č. j. -107, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, zastaveno. Odvolání jen vedlejšího účastníka proti tomuto usnesení Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. října 2006, č. j. -118, pro opožděnost odmítl. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2007, č. j. -145, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2006, č. j. -118, potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Žalovaná a vedlejší účastník - každý samostatně - podali proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2006, č. j. -76, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. -145, dovolání.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud ČR proto podle věty prvé ve spojení s řízení o dovolání žalované i vedlejšího účastníka směřujícím proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).

Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost (srov. ustanovení a ), zatímco o jeho oprávnění podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že mu zákon oprávnění podat dovolání nedává (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 3/2004).

Jelikož v posuzovaném případě podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2007, č. j. -145, vedlejší účastník na straně žalované, který k tomu není oprávněn, Nejvyšší soud jeho dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení až

Dovolání žalované není přípustné podle , neboť usnesení, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.

Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z , a , jelikož napadené usnesením nelze podřadit pod žádný z případů v těchto ustanoveních taxativně vypočtených.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované odmítl [ věta první, ].

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Václav D u d a, v. r. předseda senátu