Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4577/2008

U S N E S E N Í

M. č. P.

, zastoupené advokátem, proti povinnému

P. K

., zastoupenému advokátem, vyklizením bytu se zajištěním přístřeší, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2008, č. j. -23, takto:

Dovolání se

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil exekuci k vymožení povinnosti vyklidit byt č. první kategorie o velikosti 1+1, který se nachází v domě č. p., v D. u. č., v P., ve druhém podlaží a přestěhováním povinného do zajištěného přístřeší bytu č., o velikosti 1+1 v 1. patře domu v P., N. K., č. p., dále exekuci na majetek povinného pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, a provedením exekuce pověřil exekutora JUDr. M. H.

Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu potvrdil. Uvedl, že i v případě, kdy je exekuce nařízena k vymožení jiné povinnosti než peněžitého plnění, platí pro exekuční řízení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. č. “), dle něhož náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů některým ze způsobů určených k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky. Proto i v daném případě soud prvního stupně důvodně nařídil pro náklady exekuce a náklady oprávněného exekuci na majetek povinného.

Povinný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení a zákona č. 99 /1963 Sb., , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Zásadní právní význam přisuzuje otázce, zda lze nařídit exekuci vyklizením v případě, že odpadly důvody, pro které soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu. Uvedl, že dluh na nájemném vznikl v důsledku jeho tíživé sociální a ekonomické situace, kdy se mu nepodařilo zajistit pracovní místo se stabilním příjmem. Nesouhlasí, že se choval lehkovážně, jak uvedl soud v odůvodnění podkladového rozhodnutí, neboť se s oprávněnou snažil dohodnout tak, aby byl schopen dluh na nájemném splácet. V únoru a březnu 2006 dluh uhradil a od té doby své závazky vůči oprávněné řádně plní, ta přesto odmítla s ním sepsat novou nájemní smlouvu a přistoupila k exekuci. Podle jeho názoru proto neměl nalézací soud pro rozpor s dobrými mravy k výpovědi přivolit, a pokud tak učinil, neměla by být exekuce ze stejného důvodu provedena. Žádal, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud projednal a rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Ačkoliv povinný

tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích již vysvětlil, že soud při výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4). Z toho je zároveň zřejmé, že důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nemůže být skutečnost, že povinný dlužné nájemné, jehož neplacení bylo důvodem pro přivolení k výpovědi z nájmu bytu, dodatečně zaplatil.

Pokud jde o namítaný rozpor výkonu rozhodnutí s dobrými mravy, Nejvyšší soud tuto otázku již několikrát ve svých rozhodnutích řešil. V usnesení ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 67/2003 v časopise Soudní judikatura, vyjádřil závěr (jež posléze užil v mnoha rozhodnutích dalších), že „z hlediska případné existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoliv správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci právě soud - v nalézacím řízení - posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) však nejde o výkon práva ve smyslu , obč. zák., nýbrž o využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně.“ Proto nelze namítat proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), že je v rozporu s dobrými mravy, neboť se jedná o hmotněprávní institut, který v rozhodování o procesněprávním úkonu soudu nemá místo.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud ho odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. února 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu