Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5094/2007

             29

Cdo 5094/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobců          a)M. K.,  zastoupené JUDr. R.B., advokátem, , b)V. P.,  a c)V. S., obou zastoupených JUDr. J. D., advokátkou, proti žalovanému L. b. d. v O., zastoupenému Mgr. Ing. P. K., advokátem, o určení právního vztahu, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. května 2007, č. j. -167, takto:

I.         Dovolání se zamítá.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 14. dubna 2006, č. j. -137, zamítl žalobu o určení, že T. S., byla v den své smrti členkou L. b. d. v O.(dále jen „družstvo“) a současně z tohoto titulu nájemkyní družstevního bytu II. kategorie, sestávajícího z jednoho pokoje, kuchyně a úplného příslušenství, nacházejícího se v přízemí domu, v katastrálním území                   O.-m.,  [dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“, (výrok I.)], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalobci jsou dědici T.S. (dále jen „zůstavitelka“), zemřelé 14. března 2002 bez zanechání závěti. Zůstavitelka byla 26. ledna 1961 přijata za členku družstva, poté zaplatila „členský podíl“ 100,- Kč. Na základě tohoto členství užívala předmětný byt. Představenstvo družstva rozhodlo 22. února 1994 (správně 20. srpna) o „zrušení členství“ zůstavitelky s tím, že nesplnila povinnost vyplývající z čl. 4 bodu 2 stanov (schválených shromážděním delegátů 19. listopadu 1992) doplatit členský vklad ve výši 3.000,- Kč ve lhůtě jednoho roku od transformace družstva. Současně byla poučena o možnosti podat odvolání do patnácti dnů od doručení rozhodnutí prostřednictvím představenstva družstva. Rozhodnutí bylo doručeno 25. srpna 1994, převzetí podepsal manžel zůstavitelky. Následně zůstavitelka požádala o „přiznání členství“ v družstvu přípisem z 26. listopadu 2001, představenstvo družstva o žádosti rozhodlo 11. února 2002 tak, že nebyla přijata za členku družstva.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení podle ustanovení (dále jen „ “), neboť členství v družstvu, pokud by bylo zjištěno, je právem „majetkové hodnoty“, které je nutno projednat v dědickém řízení. Sdělilo-li družstvo, že zůstavitelka nebyla členkou družstva, a na základě tohoto sdělení bylo dědické řízení zastaveno, mají žalobci jako dědici naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Vedle toho je dán naléhavý právní zájem i tím, že u Okresního soudu v Olomouci probíhá k žalobě družstva řízení o vyklizení bytu M. K., toto řízení je přerušeno do rozhodnutí v projednávané věci. Zdůraznil, že obchodní zákoník sice neznal pojem zrušení členství v družstvu, právní úkon je však nutno vykládat nikoli jen podle jeho označení, ale i podle obsahu a proto rozhodnutí představenstva z 20. srpna 1994 je rozhodnutím o vyloučení zůstavitelky z družstva podle ustanovení obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), proti němuž mohla podat odvolání k členské schůzi podle ustanovení (správně odst. 3) obch. zák. v rozhodném znění, o čemž byla poučena, a proti rozhodnutí členské schůze  u soudu návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze pro rozpor se zákonem nebo stanovami. Jakýkoliv jiný postup je v rozporu s ustanovením obch. zák. Mimo postup určený ustanovením a odst. 5 (správně odst. 3 a 4) obch. zák. v rozhodném znění nelze správnost rozhodnutí o vyloučení člena z družstva přezkoumat.

K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud považoval skutková zjištění soudu prvního stupně za správná a rekapituloval, že žalobci se domáhají určení, že zůstavitelka byla ke dni své smrti členkou družstva a z tohoto titulu byla i nájemkyní bytu. Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobci nemohou mít naléhavý právní zájem podle ustanovení na požadovaném určení, protože v tomto řízení nemůže být řešena otázka členství zůstavitelky v družstvu s ohledem na „hmotněprávní úpravu této problematiky“. Zdůraznil, že obchodní zákoník obsahuje v ustanovení (správně a 4 obch. zák. v rozhodném znění) speciální úpravu postupu k přezkoumání správnosti rozhodnutí o vyloučení člena z družstva, a proto není možno s úspěchem žalovat o určení podle ustanovení , že vyloučení z družstva je neplatné. Mimo řízení podle ustanovení obch. zák. soud není oprávněn přezkoumávat platnost rozhodnutí o vyloučení. Žalobcům nesvědčí ani naléhavý zájem na určení, že zůstavitelka byla nájemkyní bytu, neboť je-li vedeno k žalobě družstva řízení o vyklizení bytu žalobkyní a) podle ustanovení , pak v tomto jiném řízení o plnění je nutno řešit jako předběžnou otázku, zda ke dni své smrti byla zůstavitelka nájemkyní bytu. Odvolací soud uzavřel, že přestože soud prvního stupně posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobců odlišně, neměla tato odlišnost vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně a) dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodů na ustanovení              

Dovolatelka shrnuje dosavadní průběh řízení a obsáhle argumentuje ve prospěch názoru, že ustanovení stanov družstva o povinnosti doplatit členský vklad ve výši 3.000,- Kč, na jehož základě bylo ukončeno členství zůstavitelky v družstvu, stejně jako samotné vyloučení zůstavitelky z družstva, je neplatné pro rozpor se zákonem. Tvrdí, že družstvo ve stanovách vytvořilo instituty, které odporují zákonu. Přitom k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet ze zákona. Namítá, že zůstavitelka nebyla seznámena s textem stanov přijatých členskou schůzí (správně shromážděním delegátů) 19. listopadu 1992 a před rozhodnutím o vyloučení jí nebyla dána výstraha. Nebyly tak splněny předpoklady pro vyloučení z družstva z důvodu neplnění členských povinností. Rozhodnutí o vyloučení nebylo zůstavitelce doručeno, proto ani nezačala běžet lhůta pro podání odvolání.

Dovolatelka nesouhlasí se závěrem o neexistenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení majíc za to, že postavení žalobců jako osob povolaných k dědění po zůstavitelce, je nejistým z důvodu tvrzení družstva, že členství zůstavitelky v družstvu zaniklo a nenáleželo jí ani nájemní právo k bytu. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Družstvo považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje dovolání odmítnout.

Oproti mínění dovolatelky je dovolání přípustné podle ustanovení , protože odvolací soud odlišně od soudu prvního stupně posoudil otázku naléhavého právního zájmu žalobců na požadovaném určení (k tomu srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2003, pod číslem 210). Není však důvodné.

Nejvyšší soud - jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením ( věta první ) - se zabýval správností právního posouzení věci.

K otázce, jakým způsobem může soud přezkoumat platnost vyloučení člena z družstva, se Nejvyšší soud již vyjádřil v rozsudku ze dne 18. dubna 2000,  sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2001, pod číslem 61, v němž odůvodnil závěr, podle kterého rozhodnutí družstva o vyloučení člena může být přezkoumáno jen postupem podle ustanovení § 231 odst. 3 a 4 obch. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2000, od 1. ledna 2001 jde o ustanovení a 5 obch. zák.) s tím, že jiným postupem soud o platnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení podle ustanovení nemůže soud přezkoumávat, zda rozhodnutí o vyloučení člena z družstva bylo v souladu se zákonem a stanovami, a z toho důvodu i závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na určení, že zůstavitelka byla v den své smrti členkou družstva, je proto správný.

Vyjadřuje-li naléhavý právní zájem na požadovaném určení způsob právní ochrany, která má být soudním rozhodnutím poskytnuta tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě podle ustanovení věcnou legitimaci, pak závěr odvolacího soudu o nedostatku právního zájmu na určení, že zůstavitelka byla v den své smrti nájemkyní předmětného bytu, v situaci, kdy je vedeno k žalobě na plnění podané družstvem proti dovolatelce řízení o vyklizení bytu, považuje Nejvyšší soud rovněž za správný. V řízení o vyklizení bytu musí být jako předběžná posouzena otázka vzniku, trvání, příp. zániku nájemního práva zůstavitelky k bytu.

Námitky dovolatelky týkající se posouzení (ne)platnosti stanov družstva a (ne)platnosti rozhodnutí o vyloučení zůstavitelky z družstva, nejsou důvodné, protože odvolací soud své rozhodnutí na výkladu stanov družstva, jejich posouzení a posouzení (ne)platnosti rozhodnutí o vyloučení zůstavitelky z družstva nezaložil. Jejich posouzením se nezabýval, když dospěl k závěru, že žalobci nemají na požadovaných určeních naléhavý právní zájem.

Poněvadž Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( věta druhá ), dovolání žalobkyně a) podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

Doplnila-li dovolatelka dovolání podáními ze dne 13. října 2007 a 30. července 2008, dovolací soud k těmto doplněním nemohl přihlédnout ( , ), neboť tak učinila po uplynutí lhůty k podání dovolání (13. září 2007).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení ,   a , když dovolání žalobkyně a) bylo zamítnuto a vznikla jí tak povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5.000,- Kč podle ,   a , z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , a z náhrady za 20% daň  z přidané hodnoty ve výši 1.060,- Kč.            

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.    

                                              V Brně dne 27. ledna 2010

                                                                                       JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

                                                                                                       předsedkyně senátu