Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4226/2009

28

Cdo 4226/2009

U S N E S E N Í

M. M.

, zastoupeného advokátem, proti žalovanému

R.

L.

, zastoupenému advokátem, o zaplacení 168.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, č. j. -131, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 11.025,35 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky zastupující žalovaného.

O d ů v o d n ě n í :( )

Žalobce se svým návrhem domáhal po žalovaném zaplacení částky 168.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud Praha – východ jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 11. 2008, č.j. – 108, žalobu zamítl. Krajský soud v Praze jako soud odvolací posléze rozsudkem ze dne 2. 6. 2009, č.j. -131, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobce prostřednictvím podaného dovolání napadá závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaný není v souzené věci pasivně věcně legitimován. Namítá, že za situace, kdy žalovaný uzavřel jako nájemce nájemní smlouvu s třetí osobou (P. K. jako pronajímatelem), na základě které posléze užíval budovu ve vlastnictví žalobce, dochází k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaného, který budovu užíval bez právního důvodu, a nikoliv na straně třetí osoby, která od žalovaného přijala nájemné, byť byla zapsaná v katastru nemovitostí jako ideální spoluvlastník pronajímaných nemovitostí.

Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Uvedl, že nájemné uhradil P. K. a že případný vlastnický spor mezi žalobcem a P. K. se nemůže negativně promítat vůči jeho osobě, Uzavřel, že vypořádání pohledávky na získaném nájemném si tudíž musí mezi sebou provést žalobce a P. K.

Podaným dovoláním nebyl zpochybněn závěr, že žalobce je vlastníkem předmětné nemovitosti a že žalovaný užíval tyto nemovitosti na základě neplatné smlouvy ze dne 28. 12. 2000 uzavřené s P. K. jako pronajímatelem a konečně, že P. K. nebyl spoluvlastníkem v důsledku neplatnosti kupní smlouvy ze dne 8. 5. 1999. Otázka věcné legitimace při uplatnění pohledávky z bezdůvodného obohacení vzniklého pronájmem nemovitosti a to spoluvlastníkem pronajímaných nemovitostí byla již řešena v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. května 2005, sp. zn. , ve kterém dospěl dovolací soud k právnímu názoru, že se na úkor vlastníka bezdůvodně obohacuje nikoliv ten, kdo prostory na základě neplatné nájemní smlouvy užívá, ale spoluvlastník, který je neplatně pronajímá (citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.). Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. , odmítl. V souzené věci uzavřel nájemní smlouvu ze dne 28. 12. 2000 jako pronajímatel P. K., který sice nebyl spoluvlastníkem, ale v době uzavření nájemní smlouvy byl v katastru nemovitostí jako spoluvlastník zapsán na základě kupní smlouvy ze dne 8. 5. 1999, která se později ukázala absolutně neplatnou. Otázka platnosti uvedené kupní smlouvy je však z hlediska rozhodnutí v souzené věci irelevantní, neboť P. K. jako oprávněnému držiteli v souladu s § 130 odst. 1 a 3 obč. zák. svědčila shodná práva jako spoluvlastníkovi. V návaznosti na posledně uvedené lze pak v souzené věci uplatnit i předeslaný právní názor Nejvyššího soudu, z něhož vyplývá nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného, který předmětné nemovitosti užíval.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání v souzené věci není přípustné. Napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť otázka právního významu byla již v judikatuře Nejvyššího soudu řešena a rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s uvedeným řešením. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. , dovolání podle věty první a odmítl.

K námitce dovolatele, že rozhodnutí soudu prvního stupně jakož i soudu odvolacího jsou překvapivá, neboť dospívají ke zcela opačnému závěru než rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2009, č.j. -130, pokud jde o pasivní věcnou legitimaci P. K., dovolací soud uvádí, že byla věcí žalobce jako dovolatele důsledná ochrana jeho práv též v tomto řízení (včetně vyčerpání všech opravných prostředků). Jinými slovy o porušení zásady předvídatelnosti soudního rozhodování se nejedná, neboť příčinou vzniknuvší situace je právní názor vyjádřený v rozsudku ze dne 3. 2. 2009, č.j. -130, a nikoliv právní názor vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, č.j. -131, který je předmětem přezkumu v tomto dovolacím řízení. Byl-li právní názor vyjádřený v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2009, č.j. -131, shledán věcně správným a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, je svévole ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. , pojmově vyloučena.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalovanému účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 8.965,- Kč ( , , , věta první , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč ( , , 3 , v platném znění) a 19 % DPH. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 4. února 2010 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu