Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1394/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením ze dne 10. října 2002, sp. zn. , přihláška pohledávky č. 12, Krajský soud v Brně (dále též jen „konkursní soud“) - odkazuje na ustanovení , (dále též jen „ “) - připustil, aby z řízení o přihlášce pohledávky č.12, v částce 25.986.431,30 Kč vystoupila společnost I. I. s. r. o., (dále též jen „společnost II“) a na její místo jako nabyvatel pohledávky vstoupila společnost S. I., I. (dále též jen „společnost S“).

Soud uvedl, že konkursní věřitelka (společnost II) postoupila pohledávku společnosti S smlouvou o postoupení pohledávky z 21. září 2002 (správně 21. září 2000) a že podala návrh na vstup společnosti S do řízení (na její místo), se kterým společnost S souhlasila.

K odvolání konkursního věřitele P. Z., a. s. a Mgr. J. Z., jako správce konkursní podstaty úpadkyně - společnosti II. Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným usnesením změnil usnesení konkursního soudu tak, že návrh společnosti II zamítl.

Odvolací soud poukázal na to, že po vydání napadeného usnesení prohlásil Krajský soud v Brně konkurs na majetek společnosti II (usnesením ze dne 4. ledna 2006, č. j. -228).

Odvolací soud souhlasil s konkursním soudem v závěru, že nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práv účastníka řízení (konkursního věřitele) na společnost S a že konkursní soud mohl vskutku vyhovět návrhu podanému dle ustanovení Důvod pro změnu napadeného usnesení však shledal v tom, že správce konkursní podstaty společnosti II tuto pohledávku v mezidobí sepsal do konkursní podstaty společnosti II, odkazuje potud na ustanovení , o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“).

Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost S dovolání namítajíc, že jsou dány dovolací důvody uvedené v , tedy, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (odstavec 2 písm. a/) a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odstavec 2 písm. b/) a požadujíc, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Konkrétně dovolatelka namítá, že pohledávku nabyla postoupením (na základě postupní smlouvy) již 21. září 2000, přičemž na správnosti rozhodnutí konkursního soudu nemohla mít vliv nová skutečnost spočívající v zahrnutí pohledávky do soupisu majetku konkursní podstaty společnosti II. Soupis konkursní podstaty není nabývacím titulem a nemůže tak vyvolat hmotněprávní singulární sukcesi a zpochybnit platnost a účinnost postupní smlouvy.

Se zřetelem k bodům 2. a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání je přípustné podle ustanovení a je i důvodné.

Nejvyšší soud se jím zabýval nejprve v rovině právního posouzení věci.

Podle ustanovení , má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Ustanovení § 18 odst. 3 ZKV (ve zněním účinném do 31. prosince 2007, pro věc rozhodném) pak určuje, že jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

Závěr, z nějž (správně) vycházejí obě rozhodnutí soudů nižších stupňů, podle kterého ustanovení platí přiměřeně (v intencích ZKV) i pro konkursní řízení, přičemž jde-li o tu fázi konkursního řízení, v níž se účastenství konkursních věřitelů zakládá podáním přihlášky pohledávky do konkursu ( ZKV), je k podání návrhu podle legitimován dosavadní konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky), Nejvyšší soud zformuloval již v usnesení uveřejněném pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Z napadeného usnesení není zcela zřejmé, co je podle odvolacího soudu onou právní skutečností, která brání vyhovění návrhu na vstup společnosti U do řízení namísto původního konkursního věřitele. Odkaz na úpravu obsaženou v ustanovení § 18 odst. 3 ZKV takovou odpověď bez dalšího nedává, když rozhodnutí konkursního soudu mělo hmotněprávní podklad v právní skutečnosti, která nastala již v září 2000, kdy společnosti II (coby pozdější úpadkyni) režim § 18 odst. 3 ZKV nebránil v nakládání s pohledávkou. K otázce, zda soupis pohledávky do konkursní podstaty úpadce (věřitele), je právní skutečností, která bez dalšího zbavuje práva usilovat o vymožení pohledávky vůči úpadcově dlužníku jinou osobu (jež má za to, že je sama oprávněným věřitelem), se přitom Nejvyšší soud již vyjádřil v usnesení ze dne 24. července 2008, sp. zn. (jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu). V něm uvedl, že skutečnost, kdy jiný správce konkursní podstaty sepsal do soupisu podstaty pohledávku, kterou věřitel již dříve přihlásil do konkursu, není ve smyslu ustanovení tou právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti. Jakkoli v označeném usnesení šlo o poznámku přičiněnou coby obiter dictum, Nejvyšší soud shledává vyslovený závěr přiléhavým a pro výsledek dovolacího řízení v této věci určujícím.

V praxi může dojít (a dochází) k tomu, že různé osoby vedou spor o to, kdo je majitelem pohledávky vůči konkrétnímu dlužníku (kdo je pro danou pohledávku věřitelem tohoto dlužníka). Odpověď na takovou otázku zpravidla dává výsledek sporu, který některý z těchto věřitelů (nebo oba) vede vůči dlužníkovi a v němž prokazuje svou aktivní věcnou legitimaci. Skutečnost, že jeden z účastníků takového sporu (jeden z tvrzených věřitelů) skončí v konkursu (že na jeho majetek je prohlášen konkursu) a že správce jeho konkursní podstaty sepíše tvrzenou pohledávku do konkursní podstaty, na povaze takového sporu ničeho nemění. Soupis takové pohledávky není právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují (v rovině hmotného práva) převod nebo přechod pohledávky na úpadce.

Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není.

Nejvyšší soud tudíž, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( část věty za středníkem ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu