Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2832/2008

26 Cdo 2832/2008

U S N E S E N Í

m. č. P. 1

, zastoupené advokátkou, proti žalované

Mgr. M. V.

, zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2007, č.j. -171, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč, k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 8. 2006, č.j. -108, uložil žalované povinnost vyklidit byt IV. kategorie, o velikosti 1+1, ve 4. nadzemním podlaží domu č.p. 656 v P. 1 – N. M., Ř. 14 (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) a vyklizený jej předat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 21. 11. 2007, č.j. -171, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobkyně má ve správě předmětný dům (ve vlastnictví hl. m. P.), že nájemkyní bytu byla teta žalované J. K., která zemřela, že jmenovaná před svou smrtí žila v předmětném bytě sama, a že žalovaná nabyla děděním po své matce (osvědčení o dědictví nabylo právní moci dne 8. 3. 2002) spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/2 k bytu na T. ulici v B. (dále jen „bratislavský byt“). Dospěly k závěru, že jelikož žalovaná nežila se svojí tetou alespoň po dobu tří let před její smrtí ve společné domácnosti a má vlastní byt (zde soudy odkázaly na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. a „R 20/2001“), nebyly splněny předpoklady pro přechod nájmu bytu na žalovanou ve smyslu věty druhé ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “), a že žaloba na vyklizení je tudíž důvodná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o nesplnění zákonem stanovených podmínek pro přechod nájmu bytu (vedení společné domácnosti v rozhodném období a absence vlastního bytu) a namítá, že je nutno posuzovat je individuálně, na základě zjištěných skutečností, a nikoliv podle obecných měřítek, tj. způsobem, který je vnímán jako obvyklý. S poukazem na okolnosti uvedené v dovolání dovozuje, že prokázala soužití se svojí tetou ve společné domácnosti, přestože jejich trvalý a blízký vztah vybočoval z obvyklého standardu soužití jiných osob ve společné domácnosti, neboť se jednalo o dvě velmi silné individuality. Za otázku zásadního významu v této souvislosti označila otázku ,,jaké znaky musí nést soužití dvou a více fyzických osob ve společné domácnosti v návaznosti na společenské změny, ke kterým došlo v posledních dvou desetiletích“. Dále namítá, že neměla vlastní byt, neboť v bratislavském bytě bydlí její sestra, jejíž sociální poměry neumožňují, aby jí vyplatila její podíl v penězích, a že rovněž nelze tento byt prodat (s ohledem na jeho kupní cenu), a za takto získané peníze pořídit samostatné bydlení pro ni a její sestru. Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s napadeným rozhodnutím i s jeho právními závěry, přičemž poukázala na „platnou judikaturu a zejména rozsudky Nejvyššího soudu ČR č.j. a “.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 21. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelkou formulovaná právní otázka, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, nemůže v dané věci založit přípustnost dovolání podle , neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.

Pokud jde o podmínku soužití ve společné domácnosti, dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu námitkami směřujícími proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkovému stavu, resp. proti hodnocení důkazů soudem a uplatňuje (obsahově) dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka tu však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže změnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b) – přípustné ( ). V případě, že je přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Nelze-li vzhledem k uvedenému dovoláním zpochybnit právní závěr odvolacího soudu ohledně nenaplnění podmínky soužití žalované se zemřelou nájemkyní bytu ve společné domácnosti, nezabýval se již dovolací soud námitkami ohledně toho, zda měla žalovaná k rozhodnému okamžiku vlastní byt, neboť již sama neexistence společné domácnosti vylučuje přechod nájmu práva nájmu bytu.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení věty první, , , věty první a a zavázal žalovanou k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s ustanovením , ve spojení s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20% DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. ledna 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu