Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
B8DBFEE6D1EA452BC1257A4E0065B716.html
HTML · 11.26 KB
No categories available
28 Cdo 3804/2009
28 Cdo 3804/2009
U S N E S E N Í
N. M.
, zastoupené advokátem, proti žalovanému
Hl. m. P.
, o zaplacení částky ve výši 902.160,- Kč s přísl., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1, pod sp. zn. 13 C 159/2006 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, č.j. 35 Co 21/2009 -75, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 16.826,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
O d ů v o d n ě n í :(§ 243c odst. 2 o.s.ř. )
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil mezitimní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14.10.2008, č.j. 13 C 159/2006 -58, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených
v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Dovolání žalovaného však v souzené věci podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatel prostřednictvím podaného dovolání napadá pouze nesprávnou aplikaci § 451 obč. zák., když uvádí, že soudy obou stupňů
„nesprávně zaměnily otázku omezení vlastnického práva vlastníka pozemku, vyplývajícího z různých právních předpisů, s otázkou faktického užívání předmětného pozemku žalovaným.“
Shodnou otázku však Nejvyšší soud již řešil (navíc mezi totožnými účastníky při posuzování shodného nároku uplatňovaného pouze za jiné období) v rozsudku ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 823/2003 , a to se závěrem, že
„za situace, kdy právní předchůdce žalovaného vybudoval v tzv. Akci Z na pozemku žalobkyně parkové úpravy a v souladu s územním plánem začlenil tuto část území do lesoparku H., užívá jej při absenci nájemní smlouvy bez právního důvodu a na úkor žalobkyně se podle § 451 a násl. obč. zák. bezdůvodně obohacuje“
(citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je k dispozici na internetových stránkách
www.nsoud.cz
.). Dovolací soud současně neshledal žádný důvod se od své judikatury odchýlit ani v tomto případě.
Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. ) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně pod sp. zn. 13 C 159/2006 , dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 13.840,- Kč (§ 10 odst. 3 , § 3 odst. 1 bod 5 , § 15 , § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb. , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1 , § 13 odst. 1 , 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , v platném znění) a 19 % DPH. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu .
V Brně dne 18. ledna 2010
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu