Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 412/2008

20

Cdo 412/2008

U S N E S E N Í

S. b. d. V

., proti povinným

1. J. T

., a

2. A. T.

, zastoupené advokátkou, vyklizením, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání 2. povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 15. 5. 2007, č. j. -29, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 31. 1. 2007. č. j. -12, jímž soud prvního stupně návrh na nařízení exekuce vyklizením bytu (s odůvodněním, že je předčasný, jelikož výzva k vyklizení bytu neobsahovala sdělení, zda a kde je zajištěno přístřeší) zamítl, tak, že exekuci nařídil a jejím provedením pověřil navrženého soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že okolnost, zda oprávněný povinným zaslal výzvu k vyklizení bytu, v níž řádně specifikoval zajištění přístřeší, není pro posouzení počátku běhu lhůty k vyklizení právně významná. Lhůta podle počíná běžet již ode dne samotného zajištění stanovené bytové náhrady. Byla-li tedy 3.10.2006 pro povinné oprávněným zajištěna odpovídající bytová náhrada ve formě přístřeší (o čemž nepochyboval ani okresní soud a což nezpochybnili ani povinní), titulem stanovená patnáctidenní lhůta k vyklizení, počítaná od zajištění přístřeší, ke dni zahájení exekučního řízení, tj. k 15.11.2006 uplynula a rozsudek tak je formálně vykonatelný ( ). Oprávněný navíc povinným spolu s výzvou k vyklizení bytu z 10.10.2006 zaslal i dohodu o zajištění přístřeší, uzavřenou s třetí osobou, a povinní tak byli o zajištěném přístřeší dostatečně informováni, měli tedy možnost ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce předmětný byt vyklidit. Po zjištění, že závěr okresního soudu o nedostatku formální vykonatelnosti exekučního titulu není správný, se odvolací soud zabýval otázkou, zda jsou splněny i ostatní podmínky pro nařízení exekuce a v tomto směru dospěl ke kladnému závěru.

V dovolání 2. povinná (kromě toho, že bez specifikace ohlašuje dovolací důvod podle ), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu, že okolnost, zda povinné (ne)byla doručena „informace“ o zajištění přístřeší (odvolací soud však výslovně uvádí „výzva“ k vyklizení), je pro posouzení počátku běhu lhůty k vyklizení bez právního významu. Dovolatelka považuje zajištění přístřeší za právní úkon směřující od pronajímatele k nájemci a podle jejího názoru se takovýto úkon stává perfektním až ve chvíli, kdy dojde nájemci jakožto jeho adresátovi. Tento úkon je sice založen na dohodě pronajímatele a dalšího subjektu o možném poskytnutí přístřeší, spočívá však ve vztahu pronajímatele a nájemce. Dovolatelčin názor je podle ní podepřen i samotnou konstrukcí lhůty k vyklizení. Pokud by se její běh počítal od okamžiku dohody pronajímatele s poskytovatelem přístřeší, nikoli tedy od okamžiku doručení informace o zajištění přístřeší, mohla by tato lhůta uplynout, aniž by ten, v jehož prospěch byla určena, o jejím běhu vůbec věděl, a mohla by být zcela bez jeho zavinění zmařena například tak, že by nájemci pronajímatel vznik dohody o poskytnutí přístřeší vůbec neoznámil. Pronajímatel by tak měl zcela k dispozici jak samotnou existenci této lhůty vůči nájemci, tak její délku, kdy by délka lhůty určené zákonem nájemci k vyklizení bytu na 15 dní, byla libovolně pronajímatelem zkracována podle toho, kdy se rozhodne existenci dohody o zajištění přístřeší oznámit nájemci. Samotná existence povinnosti zajistit přístřeší by za těchto podmínek byla zpochybněna, protože by se nájemce o zajištění přístřeší nemusel nikdy dozvědět a splnění povinnosti zajistit přístřeší by se mohlo změnit ve formální úkon pronajímatele, který by pouze uzavřel s třetím subjektem fiktivní dohodu o zajištění přístřeší a tato by nemusela mít žádnou faktickou náplň, jelikož by pronajímatel věděl, že přístřeší – protože se o něm nájemce vůbec nedozví – nebude nikdy využito. Aby byl právní úkon kompletní a aby byla naplněna fikce ustanovení , musí tento úkon dojít nájemci, což se v souzené věci nestalo. V řízení před soudem prvního stupně nebylo ani prokázáno tvrzení oprávněného, že spolu s výzvou k vyklizení bytu zaslal povinným i dohodu o zajištění přístřeší, a tedy, že povinní byli o zajištění přístřeší dostatečně informováni a měli tak možnost ještě před podáním návrhu na nařízení exekuce předmětný byt vyklidit. Samotné zaslání dohody uzavřené mezi pronajímatelem a třetím subjektem však podle dovolatelky tuto povinnost také neřeší, jelikož ze samotného faktu, že tato dohoda byla uzavřena, nevyplývá ani to, že se jedná o přístřeší určené právě nájemci.

Dovolání, přípustné podle ustanovení ve spojení s ustanovením , není důvodné.

Podle lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí

spočívá

na nesprávném právním posouzení věci.

V daném případě však napadené rozhodnutí na posouzení, zda byla povinné zaslána (doručena) výzva k vyklizení bytu obsahující specifikaci bytové náhrady – přístřeší, nespočívá. Odvolací soud totiž návrhu na nařízení exekuce vyhověl nikoli proto, že otázku zaslání (doručení) výzvy k vyklizení obsahující specifikaci přístřeší pokládal za irelevantní, nýbrž proto, že podmínky předepsané ustanovením považoval po provedeném dokazování za splněné, a tudíž podkladový rozsudek z 21.2.2002, č.j. -26, za vykonatelný.

Námitkou, podle níž nebylo prokázáno tvrzení oprávněného, že spolu s výzvou k vyklizení bytu povinným zaslal dohodu o zajištění přístřeší, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávnost hodnocení důkazů; to však není úspěšně napadnutelné žádným z (ustanovením , 3 ) taxativně vymezených dovolacích důvodů. Kromě toho ovšem tato námitka nemá oporu v obsahu spisu, jelikož z protokolu o jednání u okresního soudu z 31.1.2007 (č.l. 10) plyne, že k důkazu byl kromě obsahu spisu nalézacího soudu čten také originál dohody o zajištění přístřeší z 3.10.2006 a výzvy k vyklizení bytu z 10.10. téhož roku, adresované povinným, včetně doručenek, a že k těmto listinným důkazům neměla 2. povinná připomínky. Tomuto dokazování pak odpovídá skutkový závěr odvolacího exekučního soudu, na němž nelze v dovolacím řízení již nic měnit.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se 2. povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.

předseda senátu