Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2341/2008

30

Cdo 2341/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce Z.D., zastoupeného advokátem, proti žalované A. s.r.o., zastoupené advokátem, za účasti P. D., jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2008, č.j. -350, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta se sídlem v P. III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta se sídlem v P.

Stručné odůvodnění ( ):

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) předem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řád ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání žalobce (dále již „dovolatel“) proti v záhlaví citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již "odvolací soud“), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. června 2007, č.j. -321 (jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že Z. D., posledně bytem v M., J. O., byla ke dni 8. července 2005 vlastnicí specifikovaných nemovitostí, a rozhodnuto o nákladech řízení) a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle o.s.ř, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

I když předmětem dovolacího přezkumu ve smyslu , odst. 3 může být rozhodnutí odvolacího soudu, v němž je řešena právní otázka zásadního významu i z oblasti procesního práva, v posuzované věci tomu tak nebylo. Dovolatel ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvod podle , tj. namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. In concreto s odkazem na judikaturu Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) vytýká (ve stručnosti shrnuto z uplatněné dovolací argumentace) odvolacímu soudu, že procesně nereagoval na vadu zatěžující nalézací řízení, jež spočívala v tom, že soud prvního stupně ač původně rozhodl o přibrání znalce, posléze k vypracování znaleckého posudku nepřistoupil ani nezdůvodnil

„z jakých důvodů změnil v období od 16.03.2005 do 13.06. 2007 svůj právní názor.“

Dovolatel kromě toho zpochybňuje objektivitu a úplnost znaleckého posudku, z nějž v řízení vycházel soud prvního stupně. Připomíná, že tento posudek zpracoval MUDr. M. B. na základě žádosti právního zástupce původně žalovaných (nyní žalované a vedlejšího účastníka na straně žalované), a že znalec vycházel pouze ze zadavatelem dodané úřední a zdravotní dokumentace, takže lze

„odůvodněně předpokládat, že závěry vyplývající z tohoto znaleckého posudku jsou zkreslené, neobjektivní a neodrážejí skutečný zdravotní stav Z. D. v době podpisu darovací smlouvy.“

Dovolatel rovněž vytýká, že ač v řízení před soudem prvního stupně navrhoval

„provedení důkazních prostředků spočívajících mimo jiné i ve výsleších svědků“

, soud prvního stupně provedení těchto důkazních prostředků jako nadbytečné zamítl bez bližšího odůvodnění.

Z takto dovolatelem uplatněné dovolací argumentace týkající se procesních aspektů rozsouzené věci ovšem nelze dovodit judikatorní přesah ani nezbytnost v rámci uplatněného mimořádného opravného prostředku zaujímat právní názor k dané materii, neboť dovolatelem popsané procesní aspekty jsou jak judikaturou Nejvyššího soudu, tak i judikaturou Ústavního soudu dostatečně vyřešeny, což je ostatně zřejmé i samotnému dovolateli, který ve svém dovolání v tomto směru odkazuje na několik rozhodnutí Ústavního soudu a z nich také cituje tzv. právní věty. Pokud ovšem rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu a odst. 3 , což se týká i tohoto případu, neboť dovolatelem vytknuté vady řízení (a tedy implicite z nich vyplývající procesní otázky nabízející se podle dovolatele k řešení) týkající se rozsahu dokazování v občanském soudním řízení a odůvodnění soudních rozhodnutí, nemohou zakládat judikatorní přesah (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. , ÚS 56/95, , ), nebylo zde procesního podkladu k přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Pro úplnost nutno poznamenat, že soud prvního stupně v odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku také uvedl, pro jaké důvody nepřistoupil k další důkazní verifikaci a zprostředkoval současně své úvahy při hodnocení důkazů, z nichž čerpal skutková zjištění, která považoval za zásadně významná pro právní posouzení věci. Ve vztahu ke svému usnesení o ustanovení znalce za účelem posouzení duševního stavu Z. D. v odůvodnění svého rozhodnutí výslovně uvedl, že

„usnesením ze dne 16.3. 2005 není nikterak vázán ( a contrario)“

, a že z tohoto důvodu

„námitka žalobce spočívající v tomto, že soud je za takové situace povinen vypracovat znalecký posudek, je lichá.“

Odvolací soud v rámci přezkumu pak reagoval na odvolací námitky žalobce a ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, aniž by shledal vadu, jež by nalézací řízení zatěžovala a mohla mít vliv na nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně.

Nejvyšší soud dospěl tedy k závěru, že v daném případě dovolání žalobce přípustné není.

Nepřípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud, aniž by nařizoval jednání ( ), dovolání žalobce podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalovaná, stejně jako i na její straně intervenující vedlejší účastník, mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které – pro každého z nich - sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle , snížená na polovinu podle vyhlášky a o dalších 50 % podle ], a náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupci žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalované doložili, že jsou plátci daně z přidané hodnoty, náleží jim vedle odměny za zastupování jejich advokáty a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka 1.060,- Kč odpovídající (20%) dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je tedy žalobce povinen zaplatit jak žalované, tak i vedlejšímu účastníkovi na žalované straně, a to k rukám jejich advokátů ( ).

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. února 2010

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu