Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1469/2008

20 Cdo 1469/2008

U S N E S E N Í

Okresní správy sociálního zabezpečení v T.,

proti povinnému

 N., s. r. o.,

za účasti soudního exekutora JUDr. Z. Z., zastoupeného advokátkou, a přihlášených věřitelů K. b., a.s., Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Územní pracoviště T., Finančního úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o., a soudního exekutora Mgr. K. K., Exekutorský úřad P., pro 729.673,- Kč, o rozvrhu výtěžku z prodeje nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. , o dovolání soudního exekutora JUDr. Z. Z. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. června 2007, č. j. - 46, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

 na náhradu nákladů dovolacího řízení.

                                           Odůvodnění:

Okresní soud v Tachově usnesením ze dne 28. 2. 2007, č. j. - 38, rozhodl, že rozdělovanou podstatu činí částka 739.273,83 Kč (výrok I.), z níž výrokem II. a) přikázal věřiteli K. b., a.s., částku 739.273,83 Kč, a výrokem II. b) rozhodl, že oprávněnému, soudnímu exekutorovi Mgr. K. K., Exekutorský úřad P., Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, Územní pracoviště T., Finančnímu úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o., a soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z., Exekutorský úřad P.-m., se nepřikazuje žádná částka.

K odvolání soudního exekutora krajský soud shora označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku týkajícím se rozvrhu (výrok II.) tak, že a) soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z. se z rozdělované podstaty přikazuje částka 16.214,- Kč, b) věřiteli K. b. se přikazuje částka 723.059,83 Kč, c) oprávněnému, soudnímu exekutorovi Mgr. K. K., Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR - Územní pracoviště T., Finančnímu úřadu v T., společnosti M. d. spol. s r.o. a soudnímu exekutorovi JUDr. Z. Z., pokud jde o odměnu exekutora ve výši 128.128,- Kč, se nepřikazuje žádná částka. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že náklady soudního exekutora ve výši 16.214,- Kč, které mu vznikly v souvislosti s prováděním dražby nemovitostí, je třeba s ohledem na větu druhou exekučního řádu uspokojit jako pohledávku v první skupině podle Pokud jde o odměnu exekutora ve výši 128.128,- Kč, odkázal krajský soud na Stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. , podle kterého se tato pohledávka uspokojí ve třetí skupině podle 337 odst. 1 písm. c) , neboť je třeba ji připodobnit k pohledávce oprávněného.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal soudní exekutor JUDr. Z. Z. dovolání (směřující podle jeho obsahu proti části měnícího výroku, jíž mu nebyla přiznána odměna ve výši 128.128,- Kč), jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu uvedeného v Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pohledávku soudního exekutora, představující jeho odměnu, není možno uspokojit jako pohledávku v první skupině podle , neboť jak odměna exekutora, tak i hotové výdaje podléhají stejnému režimu, takže i pohledávka z titulu odměny měla být uspokojena přednostně před ostatními pohledávkami. Má za to, že při provádění exekučních dražeb má soudní exekutor stejné postavení jako stát, resp. soud při provádění dražeb v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí, a neexistuje tak žádný důvod, pro který by náklady vzniklé v exekučním řízení měly být posuzovány jinak, než náklady soudu při výkonu rozhodnutí. Závěr uvedený v bodě XVIII. Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. , na nějž odvolací soud odkázal, by tak vedl k protizákonné diskriminaci soudního exekutora a nemohl by být považován za přiměřené použití ve smyslu , a zároveň odporuje kogentnímu ustanovení exekučního řádu, podle kterého exekutor vykonává exekuční a další činnost za úplatu. Z tohoto ustanovení vychází i Ústavní soud ve svých rozhodnutích, v nichž uvedl, že náhrada nákladů exekutora musí být zajištěna. Dále dovolatel namítá, že Nejvyšší soud zřejmě přehlédl ustanovení , podle kterého soud spolu s nařízením výkonu rozhodnutí uloží i povinnost k náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, přičemž nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady. Snaha Nejvyššího soudu „vtisknout“ nákladům vzniklým soudnímu exekutorovi při provádění exekuční činnosti odlišný charakter od nákladů státu v řízení o výkon rozhodnutí tak podle něj nemá oporu v zákoně. Odvolací soud tudíž, byť v otázce uspokojení odměny rozhodl v souladu s bodem XVIII. Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. , projednávanou věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolání je podle , odst. 2 ve spojení s a přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci, není však důvodné.

Podle , je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení. Jelikož uvedené vady v dovolání namítány nebyly [dovolatel uplatnil pouze dovolací důvod podle ] a nevyplývají ani z obsahu spisu, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce (odměna exekutora) se uspokojuje z rozdělované podstaty ve skupině podle

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

V dovolatelem nastolené otázce byla rozdílná rozhodovací praxe nižších soudů sjednocena Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu (účinného do 31. prosince 2007) ze dne 15. února 2006, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod č. 31, v jehož bodě XVIII. Nejvyšší soud zaujal názor (od něhož nemá důvod se odchylovat ani v dané věci), že pohledávku exekutora na náhradu nákladů exekuce (sestávající z odměny a z nákladů exekuce tak, jak byly vyčísleny v příkazu k úhradě), je třeba připodobit k pohledávce oprávněného (nákladů oprávněného), která se podle uspokojuje ve třetí skupině. Skutečnost, že v exekučním řízení se úkony exekutora považují za úkony soudu ( ), z nákladů exekuce náklady řízení „vzniklé státu“ nečiní (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v měnícím výroku ohledně částky 128.128,- Kč, která nebyla soudnímu exekutorovi JUDr. Zdeňku Zítkovi přiznána jako odměna za provedení exekuce prodejem nemovitostí, správné. Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle , části věty před středníkem, zamítl, aniž se zabýval správností zařazení nákladů, které podle odvolacího soudu exekutorovi vznikly v souvislosti s prováděním dražby nemovitostí, do první skupiny [ ], neboť v tomto rozsahu nebylo usnesení odvolacího soudu napadeno.  

Protože dovolání bylo zamítnuto a žádnému z účastníků - vyjma dovolatele - účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, na jejichž náhradu by jinak měli právo, podle obsahu spisu nevznikly, dovolací soud rozhodl, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá žádný z účastníků právo ( , věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

                                   V Brně dne 19. ledna 2010

                                                                         JUDr. Olga  Puškinová, v. r.  

                                                                              předsedkyně senátu