Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 414/2008

25

Cdo 414/2008

U S N E S E N Í

M.

,

s. r. o.,

zastoupeného advokátem, proti žalovanému

Ing. Z. S.

, zastoupenému advokátem, o zaplacení 82.720,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. října 2007, č.j. -193, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.022,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení 82.720,90 Kč s příslušenstvím s tím, že mu nebylo včas vydáno zboží odevzdané do úschovy žalovanému, resp. bylo vydáno až v době, kdy se v důsledku končících lhůt spotřeby stalo neprodejným, čímž žalobci vznikla škoda. Současně žalobce požadoval náhradu ušlého zisku, neboť mu v důsledku včasného nevydání zboží bylo znemožněno realizovat plánovaný obchod.

Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 10. 5. 2007, č.j. -163, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 48.415,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % p.a. z této částky od 10. 3. 2006 do zaplacení, ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla sjednána smlouva o úschově, přičemž za žalobce jednal na základě plné moci V. K., jehož jednání bylo navíc schváleno jednatelem žalobce. Na základě této smlouvy uložil žalobce u žalovaného potravinářské zboží a v měsíci říjnu 2003 žalovaného v souladu s ustanovením § 750 obč. zák. požádal o jeho vydání. K vydání zboží však došlo až na přelomu měsíce června a července 2004. Nárok žalobce soud posoudil podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák., přičemž nárok na náhradu skutečné škody (§ 442 odst. obč. zák.) neshledal důvodným, neboť v době vydání zboží byly zachovány lhůty spotřeby, zboží bylo vraceno v původním množství a nebylo nijak znehodnoceno. Nárok na náhradu ušlého zisku shledal soud opodstatněným, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce měl reálnou možnost veškeré zboží prodat a k realizaci obchodního závazku nedošlo právě pro nemožnost žalobce dodat zboží protiprávně zadržované žalovaným.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12. 10. 2007, č.j. -193, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ve věci samé a napadených nákladových výrocích potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. K námitce stran zastoupení žalobce V. K. při uzavírání smlouvy o úschově uvedl, že s ohledem na to, že jednatel žalobce veškeré úkony V. K. schválil, nelze jeho jednání za společnost zpochybnit (§ 33 odst. 2 obč. zák.).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný (zastoupený advokátem) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení Dovolatel napadá věrohodnost tvrzení žalobce a svědka Kocandy stran plné moci a zpochybňuje tak aktivní legitimaci žalobce v daném sporu. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, popř. zamítl, neboť soudy dospěly na základě dostatečných skutkových zjištění ke zcela správným a odpovídajícím právním závěrům.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „ “). Dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ). Dovolatel byl v souladu s ustanovením a 4 zastoupen advokátem. Podáním ze dne 15. 1. 2010, doručeným Nejvyššímu soudu dne 18. 1. 2010, bylo soudu oznámeno, že zastupování dovolatele převzal advokát, který současně doložil plnou moc k zastupování jej opravňující ( a 3 ). Nejvyšší soud však shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle ustanovení ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro který je dovolání nepřípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením a c) Přípustnost dovolání podle v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím v dané věci. Podle může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

Dovolatel formálně uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, avšak námitkami zpochybňujícími existenci plné moci, dohody o udělení plné moci (§ 23 obč. zák.) a tvrzení jednatele žalobce a svědka Kocandy ve skutečnosti napadá skutkové závěry soudu prvního stupně, z nichž vycházel i odvolací soud. Správnost skutkových zjištění, resp. skutkových závěrů, však při zvažované přípustnosti dovolání podle nelze úspěšně zpochybnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, sešit č. 1-2, pod č. 8); pro přípustnost dovolání jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky, jejichž posouzení nemá význam jen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně ( ).

Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ustanovení věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a tak, že žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 5.022,- Kč včetně 20 % DPH ( ve spojení s a ve spojení s a , v platném znění, a 3 , v platném znění, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. ledna 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu