Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3332/2008

30 Cdo 3332/2008

U S N E S E N Í

Ing. J. Z.

V. a.s.,

o zaplacení 276.993,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. ,

o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. října 2007, č.j. -61, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. září 2006, č.j. -43, zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku 276.993,- Kč s příslušenstvím a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2007, č.j. -61, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej změnil a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal především v úvahu, že žalobce požadoval po žalované zaplacení dotčené částky jako odměny za užívání předmětů duševního vlastnictví s tím, že na žalovanou společnost měla tato povinnost přejít na základě smlouvy o prodeji části podniku původně žalované společnosti V. s.r.o. Podle soudu však z této smlouvy o prodeji části podniku nevyplývá, že by na žalovanou přešla práva, o která v daném případě jde, přičemž žalobce žádný jiný důkaz (v tomto smyslu) před soudem nenavrhl. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná proto není v předmětné věci pasivně legitimovaná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, a vytýká mu, že je v rozporu s hmotným právem (uplatňuje tak nepochybně dovolací důvod podle ustanovení , jenž dopadá na případy, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci), přičemž má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Poukazuje též na to, že odvolací soud umožnil žalovanému prokazatelné zkreslování skutečností, které pak jako důkaz nebyly řádně hodnoceny (zejména se jedná o projednání prvního znaleckého posudku, a

o revizní znalecký posudek, který byl podle dovolatele zadán nekompetentní instituci). Namítá současně, že v průběhu řízení soud dostatečně nezkoumal pasivní legitimaci žalovaného. K závěru soudu, že z ustanovení § 476 a 477 obchodního zákoníku nevyplývá závazek k zaplacení odměn za využití předmětu průmyslového vlastnictví (což je podle dovolatele názor nesprávný), odkazuje

na analogii rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. září 1997, sp. zn. , aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů,

a další související zákony, a uvážil, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení , přičemž je neshledal přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku pasivní legitimace žalovaného odvolací soud posoudil v zásadě výlučně na základě konkrétních skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu řízení (což ve své podstatě eliminuje i opodstatněnost odkazu dovolatele na jím označený judikát). Pokud z obsahu dovolání vyplývá, že žalobce fakticky uplatňuje též dovolací důvod podle ( ), pak v souzené věci jeho aplikace nesměřuje

k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132

v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r. předseda senátu