Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 1930/2008

25

Cdo 1930/2008

U S N E S E N Í

Ing. T. K.

, zastoupené advokátem, proti žalovanému

Č. F.-M., a. s.,

za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Č. p. a.s., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 11. 2007, č.j. -152, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 11. 2007, č.j. -152, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 27. 3. 2007, č.j. -122, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení 1.006.150 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Předmětem řízení byl nárok na náhradu škody na zdraví, kterou žalobkyně měla utrpět dne 9. 2. 2001 při pádu v autobusu provozovaného žalovaným. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobkyně neprokázala v žalobě uvedená skutková tvrzení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a uvádí dovolací důvody podle , b) Žalobkyně namítá porušení svých procesních práv v souvislosti s tím, že krajský soud nevyhověl její žádosti o odročení jednání, jelikož nepovažoval její účast u jednání za nezbytnou, a jednal v její nepřítomnosti. Žalobkyně předestírá vlastní verzi skutkového stavu věci, vytýká soudům obou stupňů neúplnost dokazování a chybné hodnocení důkazů, přičemž se domnívá, že kdyby byla přítomna jednání, mohla by být zjištěna určitá skutečnost, která dosud nevyšla najevo, což by mohlo mít vliv na rozhodnutí ve věci. Otázku zásadního právního významu žalobkyně spatřuje v tom, zda je možné akceptovat postup, kdy procesní soud ve sporu, který je závislý na posouzení odborných otázek, provádí selekci důkazních návrhů účastníků a bez dostatku konkrétních informací předjímá, že určitý navrhovaný důkaz není potřeba proto, že jeho výsledku by stejně nemohlo být využito s odkazem na jiné zjištěné skutečnosti. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 6. 11. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu 241 odst. 1 a 4 , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, není dovolání přípustné podle a b) Podle je dovolání přípustné proti rozsudku a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci po právní stránce zásadní význam. Uvedený předpoklad přípustnosti dovolání je naplněn pouze tehdy, má-li odvolacím soudem řešená a dovoláním zpochybněná právní otázka význam nejen pro rozhodnutí dané věci ale též pro rozhodování věcí obdobných.

Přestože žalobkyně výslovně uplatňuje dovolací důvody podle a b) , ve skutečnosti soudům obou stupňů vytýká především nesprávná (neúplná) skutková zjištění a vadné hodnocení provedených důkazů. Jedná se o námitky podřaditelné dovolacímu důvodu podle , jimiž však nelze založit přípustnost dovolaní dle (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994, pod č. 8).

Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká, že neprovedl jí navržené důkazy. Soud není vázán důkazními návrhy účastníků potud, že by byl povinen provést všechny nabízené důkazy, je oprávněn posoudit důkazní návrhy a rozhodnout o tom, které provede, za předpokladu, že takové rozhodnutí řádně zdůvodní. Rozhodnutí o tom, zda bude v řízení proveden určitý důkaz, spadá plně do kompetence soudu (srov. věta druhá, odst. 3 ), a to platí přiměřeně i v odvolacím řízení ( ).

Odvolací soud zdůvodnil, že návrhu žalobkyně na doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví nepřistoupil, neboť z takového důkazu by nemohlo být spolehlivě zjištěno, že k žalobkyní tvrzenému pádu (a jím způsobené škodě na zdraví) skutečně došlo. Zobecnit pravidla pro výběr důkazů soudem tak, jak navrhuje dovolatelka (tj. v podstatě zda je soud oprávněn s ohledem na výsledky dosavadního dokazování odmítnout návrh na doplnění dokazování), nelze, proto jí formulovaná právní otázka nezakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

K námitce dovolatelky, že odvolací soud jí odňal možnost jednat před soudem, pokud jednal v její nepřítomnosti, lze uvést, že odnětí možnosti jednat před soudem je zmatečnostní vadou, k níž dovolací soud přihlíží, pokud je dovolání přípustné, sama však přípustnost dovolání nezakládá.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani námitka, že nelze vyloučit, že by v přítomnosti žalobkyně mohla být zjištěna určitá skutečnost, která dosud najevo nevyšla a která by mohla mít vliv na rozhodnutí, neboť dovolatelka takovou skutečnost nijak nekonkretizuje, a jde tedy zjevně o pouhou nepodloženou hypotézu.

Z uvedeného je zřejmé, že napadené rozhodnutí nelze pokládat za zásadně právně významné ( ), a dovolání tak není přípustné podle

Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl podle věty první,

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu