Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 5416/2007

23 Cdo 5416/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyň a)K. P. a. s.B., a b) K. Z. a. s. B., proti žalované V.-L. P., a. s., zast. Mgr. T. H., advokátem, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím nebo o poskytnutí reklamní plochy pro inzerci a úhradu úroku z prodlení, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. května 2007, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2007, č. j. -71, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. září 2006, č. j. -45, v rozsahu, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 100.000,- Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 100.000,- Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení žalobkyním a) a b) společně a nerozdílně a zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna žalobkyním a) a b) společně a nerozdílně poskytnout reklamní plochu pro inzerci v rozsahu 1,5 strany v sobotních vydáních J. D. M. – R., a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobkyně a) a b) jsou povinny zaplatit žalované na jejich náhradu 24.900,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. J. P., advokáta.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že v průběhu řízení o ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti žalobkyň, jež bylo vedeno pod sp. zn. , uzavřely žalobkyně s žalovanou mimosoudní dohodu o narovnání, dle které se žalovaná zavázala poskytnout oběma žalobkyním reklamní plochu pro inzerci o rozsahu 1,5 strany v sobotních vydáních „J. d. M. – R.“ ve lhůtě do 31. prosince 2003 s tím, že závazek žalované může být žalobkyním plněn i po částech po vzájemné dohodě. Na základě této dohody vzaly žalobkyně ještě před prvním jednáním zpět žalobu, v níž požadovaly po žalovaném přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 100.000,- Kč z titulu ochrany dobré pověsti. Řízení bylo následně zastaveno. Žalovaná svůj závazek z mimosoudní dohody do stanovené lhůty 31. 12. 2003 podle žalobkyně nesplnila, a proto se žalobou domáhaly zaplacení předmětné částky představující finanční ekvivalent plnění žalované dle dohody o narovnání včetně úroku z prodlení z nepeněžitého nároku. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že mimosoudní dohoda o narovnání v rámci sporu o ochranu dobré pověsti právnické osoby nahradila v celém rozsahu v tomto řízení sporný závazek k úhradě 100.000,- Kč, a proto nelze vyhovět nároku žalobkyň na zaplacení 100.000,- Kč představujícímu finanční ekvivalent k výši přiměřeného zadostiučinění, jež bylo žalobkyněmi požadováno v řízení o ochranu dobré pověsti, které bylo po uzavření mimosoudní dohody a zpětvzetí žaloby zastaveno, čímž došlo k odpadnutí předmětu sporu.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že splnění závazku žalované spočívajícího v poskytnutí reklamní plochy předpokládal součinnost žalobkyň, jež měly do konce roku 2003 žalovanou požádat o uveřejnění inzerce a sdělit jí její obsah, rozsah a termín uveřejnění. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně své požadavky na uveřejnění inzerce v roce 2003 vůči žalované uplatnily, přičemž svědecké výpovědi jimi navrhovaných svědků by se dle odvolacího soudu nevztahovaly k rozhodnému roku 2003, nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení, že provedení těchto důkazů nepřipustil a že žalobu v plném rozsahu zamítl.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 10. 8. 2007 napadly obě žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že dovolání „je přípustné“ a své dovolací námitky podřadily pod dovolací důvody uvedené v ust. a b) , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odůvodnění dovolání žalobkyně uvedly, že žalovaná ve smyslu ust. § 559 odst. 2 občan. zák. řádně a včas nesplnila svůj dluh. Dále uvedly, že dohoda neobsahovala jiné podmínky pro plnění dluhu žalovanou, a proto nebylo nutné, aby žalobkyně žalovanou žádaly o uveřejnění inzerce a zasílaly jí konkrétní obsah inzerátu. Jsou přesvědčeny, že v případě nesdělení obsahu inzerátu žalované do 31. 12. 2003 měla žalovaná povinnost zveřejnit prázdné stránky. Poukázaly na to, že žalovaná po celou dobu existence jejího závazku s žalobkyněmi nekomunikovala a nesplnila dluh ani po výzvě žalobkyň. Rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelky vytkly porušení práva na spravedlivý proces spočívající v nepřipuštění důkazu svědeckou výpovědí k prokázání jejich tvrzení. Nesouhlasí ani s posouzením jejich ekvivalentního nároku na zaplacení 100.000,- Kč za neposkytnutí plochy pro inzerci dle dohody o narovnání z 31. 3. 2003, neboť odvolací soud nevyložil tento žalobní požadavek v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. . Jsou přesvědčeny, že chování žalované, jež uzavřela mimosoudní dohodu, aby oddálila splnění závazku, je v rozporu s dobrými mravy.

Závěrem proto žalobkyně navrhly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k podanému dovolání, jak plyne z obsahu spisu a předkládací zprávy soudu prvního stupně, nevyjádřila.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) s ohledem na čl. II bod 12 projednal a rozhodl o dovolání podle účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „ “) a poté shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – žalobkyněmi a) a b), tj. účastníky řízení ( ), dovolání obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelky byly zastoupeny advokátem ve smyslu ust. a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Nejvyšší soud České republiky dále zjistil z výpisu z insolvenčního rejstříku, že na majetek žalobkyně a) byl v průběhu dovolacího řízení prohlášen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. října 2009, č. j. -72, konkurs a insolvenčním správcem byla ustanovena advokátní kancelář P., Z., L., v. o. s.

Řízení v dané věci je řízením o nároku, který se týká majetku patřícího do konkursní podstaty, a toto řízení se prohlášením konkurzu na majetek dlužníka přerušuje ( , o úpadku a způsobech jeho řešení /dále též jen „ “); současně jde o řízení, v němž lze pokračovat na návrh příslušného subjektu. Proto dovolací soud dle ust. v usnesení ze dne 20. 10. 2009, č. j. -92, vyzval insolvenčního správce – advokátní kancelář P., Z., L., v. o. s., aby ve lhůtě do 7 dnů od doručení tohoto usnesení soudu písemně sdělil, zda podává návrh na pokračování v řízení. Protože ve stanovené lhůtě a ani poté tento návrh na pokračování řízení insolvenční správce společnosti K. P. a. s. B. neučinil, vyzval dovolací soud přípisy ze dne 30. 11. 2009 dle 264 odst. 2 K. P.S. a. s. B. a ostatní účastníky řízení, tj. žalobkyni b) (K. Z. a. s. B.) a žalovanou, aby do 7 dnů od doručení výzvy soudu sdělili, zda podávají návrh na pokračování v zahájeném dovolacím řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení.

V podáních ze dne 7. prosince 2009 obě žalobkyně podaly návrh na pokračování v zahájeném dovolacím řízení, a proto Nejvyšší soud České republiky projednal a rozhodl o dovolání s tím, že dlužník (K. P. a. s. B.) zůstává účastníkem řízení.

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání jako mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

V posuzovaném případě napadly žalobkyně rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (odst. I, II a IV výroku rozsudku soudu prvního stupně) potvrzeno.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení a c) O případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, a důvod založit přípustnost dovolání podle , tj. že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud ČR nemá.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu, popř. na rozpor s hmotným právem, pak nelze usuzovat z hlediska námitek dovolatelek, že jim svědčí právo na zaplacení částky 100.000,- Kč, jejíž zaplacení se domáhaly v soudním řízení vedeném pod sp. zn. . Sporná práva a povinnosti strany vyřešily smlouvou o narovnání ze dne 31. 3. 2003. Závěr soudů obou stupňů, které nevyhověly žalobě na zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní závazek žalované zaplatit žalobkyním předmětnou částku zanikl, neboť byl dle § 585 odst. 3 občan. zák. nahrazen závazkem jiným (poskytnout plochu pro inzerci), je správný a v souladu s hmotným právem. Žalobkyním nepřísluší nárok na zaplacení částky 100.000,- Kč ani jako finanční ekvivalent za nesplnění narovnáním založený závazek, jak je rozvedeno dále. Námitka žalobkyň, že postup nahrazení peněžitého závazku ve výši 100.000,- Kč závazkem nepeněžitým spočívajícím v poskytnutí reklamní plochy pro žalobkyně do 31. 12. 2003 byl výhodnější pro žalovanou, není pro právní posouzení věci rozhodné, poněvadž je věcí účastníků, jaká konkrétní práva a povinnosti, odpovídají-li kogentním ustanovením právních předpisů, si ve smlouvě o narovnání dohodnou.

Žalobní požadavek na zaplacení 100.000,- Kč, který má dle žalobkyň plynout z práv, která byla dohodou o narovnání nahrazena, tj. má jít o peněžitý ekvivalent za narovnáním založený závazek žalované poskytnout žalobkyním stanovenou plochu pro inzerci, který nebyl realizován ve lhůtě do 31. 12. 2003, nevyplývá z předmětné dohody o narovnání, popř. ani z jiné dohody účastníků, popř. nelze právo na úhradu této částky odůvodnit ani odkazem na dobré mravy. Pokud takový závazek žalované neexistuje, nelze jej podle ust. § 3 odst. 1 občan. zák. založit (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. listopadu 2000, sp. zn. , publikovaný v Soudních rozhledech č. 4/2001).

S ohledem na předmět sporu – viz uvedené shora – není pro posouzení věci rozhodné, zda zanikl či nikoli závazek žalované k poskytnutí plochy pro inzerci.

Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že dovolání žalobkyň není podle ani podle ust. přípustné, a proto rozhodl v souladu s ustanovením , jež je účinné od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem ) a podle kterého odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné, tak, že dovolání podle ust. věty první a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn tím, že procesně neúspěšným dovolatelkám (žalobkyním) právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly ( věta prvá , a ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010 JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu