Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 236/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. července 2007, č. j. -58, potvrdil rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále též jen „

soud prvního stupně

“) ze dne 20. 12. 2006, č. j. -44, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 67.140,50 Kč spolu s 7 % úrokem z prodlení od 29. 1. 2002 do zaplacení a dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradě částku 18.302,- Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalobkyně JUDr. S. G., advokátky; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na jejich náhradu částku 19.320,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. S. G., advokátky.

V odůvodnění rozhodnutí odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání. Jednání nařízené na 29. 11. 2006 bylo odročeno, než k němu došlo, o čemž byli účastníci předem vyrozuměni. Prvním jednáním ve věci bylo proto jednání nařízené na 20. 12. 2006, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni. Z obsahu spisu dle odvolacího soudu plyne, že předvolání na jednání nařízené na den 20. 12. 2006 byla žalované řádně zaslána a dne 13. 11. 2006 právnímu zástupci žalované doručena. Odvolací soud shledal nerozhodnou námitku žalované, že z žalobkyní předložené smlouvy není prokázán tvrzený nárok na zaplacení předmětné částky, a rovněž i v písemném vyjádření ze dne 11. 6. 2006 vznesenou námitku promlčení, neboť pro vydání rozsudku pro zmeškání dle jsou rozhodná skutková tvrzení uvedená v žalobě a k předloženým důkazům se nepřihlíží. Bylo-li možné ze skutkových zjištění dovodit, že nárok promlčen není (podle žaloby měla být požadovaná částka zaplacena na základě faktury ze dne 14. 1. 2002, splatné 28. 1. 2002, žaloba byla u soudu podána dne 2. 1. 2006, a proto nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být nárok uplatněn až po čtyřleté promlčecí lhůtě dle obchod. zák.).

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 5. 10. 2007 napadla žalovaná rozsudek dovolacího soudu s tím, že přípustnost dovolání dovozuje z ust. o. s .ř. a své dovolací námitky podřadila pod dovolací důvody uvedené v ust. a b) , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odůvodnění dovolání žalovaná zejména uvedla, že ve vyjádření ze dne 11. 6. 2006 namítla promlčení a ve vyjádření ze dne 21. 9. 2006 poukázala na to, že s žalobkyní neuzavřela ohledně vyúčtovaných činností žádnou smlouvu o dílo. Zdůraznil, že předmětné činnosti sice provedeny byly, ale jiným subjektem. Dovolatelka v dovolání dále brojí proti závěru, že jí, resp. jejímu právnímu zástupci, bylo doručeno předvolání na jednání nařízené na 29. 11. 2006, přičemž není možné, jak požadoval odvolací soud, prokázat opak, tzn. prokázat nedoručení uvedenéy. Soudům dále vytkl pochybení, že se soud prvního stupně nezabýval posouzením toho, zda žaloba obsahovala potřebná skutková zjištění a zda nárok byl či nebyl promlčen, a proto je rozsudek nepřezkoumatelný. Těmito námitkami se zabýval až odvolací soud, jenž dle přesvědčení dovolatelky posoudil otázku promlčení nesprávně, neboť počátek běhu promlčecí lhůty nelze odvíjet od okamžiku vyhotovení faktury a či termínu splatnosti, který stanovila žalobkyně, nýbrž od okamžiku, kdy věřitelka (žalobkyně) mohla předmětnou částku vyúčtovat poprvé.

Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V podání ze dne 30. 11. 2007 se k dovolání vyjádřila žalobkyně a zejména uvedla, že tvrzení žalované o provedení předmětných prací jiným subjektem jsou účelová a nepodložená, a dále upozornila, že si žalovaná spornou fakturu zařadila do účetnictví a uplatnila z ní zápočet DPH. Žalobkyně se ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že předvolání na jednání, jehož se žalovaná nezúčastnila, jí bylo doručeno řádně a že předmětný nárok k datu podání žaloby promlčen nebyl.

Závěrem proto žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, popř. odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) s ohledem na čl. II bod 12 projednal a rozhodl o dovolání podle účinného do 30. 6. 2009 (dále též jen „“) a poté shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (žalovanou), včas (rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli doručen dne 16. 8. 2007 a dovolání, adresované soudu prvního stupně, bylo osobně podáno u tohoto soudu dne 10. 10. 2007, tj. ve dvouměsíční lhůtě stanovené v ust. ve spojení s ust. věta druhá ), dovolatelka je zastoupena advokátem ve smyslu ust. a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Poté se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

V případě potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu může být dovolání přípustné podle ust. nebo písm. c)

Podle ust. není v dané věci dovolání žalované přípustné, neboť odvolací soud svým rozsudkem potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ust. je dovolání přípustné v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Rozhodnutí soudů obou stupňů postaveno na závěru, že se žalovaná nedostavila na nařízené jednání, přestože k němu byla řádně předvolána, a že byly splněny i další podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání (dostatečná tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech obsažená v žalobě a týkající se sporu).

Dovolatelka v dovolání zejména namítla, že jí nebylo doručeno předvolání na jednání nařízené na den 20. 12. 2006, a proto se ho nemohla zúčastnit, a že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení předmětného nároku.

V posuzovaném případě, jak je patrné z námitek žalované, půjde o zodpovězení otázky, zda byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání.

Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci však nemůže být dovolacím důvodem podle v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí.

Podle ustanovení zmešká-li žalovaný, kterému bylo řádně doručeno předvolání nejméně pět dnů přede dnem, kdy se jednání má konat (), a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které bylo ve věci nařízeno, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání (odstavec 1). Rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky (odstavec 3). Zmešká-li žalovaný z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, při němž byl vynesen rozsudek pro zmeškání, soud na návrh žalovaného tento rozsudek zruší a nařídí jednání. Takový návrh může účastník podat nejpozději do dne právní moci rozsudku pro zmeškání (odstavec 4). Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvolání a soud prvního stupně návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět (odstavec 5).

Pokud žalovaná v dovolání poukazovala na to, že již ve vyjádření ze dne 21. 9. 2006 namítla, že s žalobkyní neuzavřela ohledně vyúčtovaných činností žádnou smlouvu o dílo, je k tomu nutné uvést, že okolnost, že žalovaná již před prvním nařízeným jednáním vznášela námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízela soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. , publikované v Soudní judikatuře č. 10/2001 pod označením SJ 122/2001.

Pokud dovolatelka tvrdí, že jí nebylo předvolání na jednání nařízené na den 20. 12. 2006, je k tomu nutno uvést, že z obsahu spisu a doručenky se podává, že právnímu zástupci žalované bylo předmětné předvolání k prvnímu jednání nařízenému na den 20. 12. 2006 s poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání spolu s vyrozuměním o odročení nebo odvolání jednání nařízeného na den 29. 11. 2006 doručeno dne 13. 11. 2006.

Nejvyšší soud ČR již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že doručenka je (za předpokladu, že vykazuje všechny náležitosti podle , o právech a povinnostech pošty a jejích uživatelů /poštovní řád/, ve znění pozdějších předpisů)u, mající povahuy veřejné; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno ( ). Účastník může popřít správnost (pravdivost) jejího obsahu; v takovém případě nese povinnost tvrzení i důkazní povinnost (srov. např. usnesení ze dne 1. února 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 153). V souzené věci odvolací soud opřel svůj závěr o tom, že žalovanému bylo doručeno předvolání k jednání soudu prvního stupně nařízeného na 20. 12. 2006, o obsah doručenky od zásilky, jež toto předvolání obsahovala. Jak bylo shora uvedeno, s ohledem na povahu doručenky jako veřejnéy se správnost jejího obsahu předpokládá, nicméně žalovaná může tuto správnost zpochybnit a navrhnout důkazy, jimiž bude domněnka správnosti obsahu doručenky vyvrácena.

Žalovaná žádný důkaz k vyvrácení správnosti obsahu nenavrhla; pouze tvrdila, že obsahem zásilky byla jen jedna - vyrozumění o tom, že se soudní rok nařízený na den 29. 11. 2006 nekoná, a nikoli předvolání k jednání nařízené na den 20. 12. 2006, přestože na doručence je uvedeno, že obsahem zásilky jsouy dvě – mimo shora uvedeného vyrozumění též předvolání k jednání nařízené na 20. 10. 2006. K tomu je nutné dodat, že v případě, kdy předmětná zásilka s doručenkou, na níž bylo uvedeno, že zásilka obsahuje předvolání k prvnímu jednání s poučením o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání spolu s vyrozuměním o odročení nebo odvolání jednání, a jejíž převzetí svým podpisem zaměstnanec právního zástupce žalované stvrdil, neodpovídala obsahu doručenky, tzn. že v zásilce byla toliko jedna (vyrozumění o tom, že se soudní jednání nařízené na den 29. 11. 2006 nekoná), je nutno přičíst k tíži žalované, že se (za situace, že tvrzení žalované je pravdivé), nezajímala o to, proč v zásilce chybí druhá, na doručence uvedená. Stvrdil-li právní zástupce žalované (resp. jeho zaměstnanec) na doručence podpisem, že převzaly dvě, přestože, jak tvrdí, byla v zásilce jen jedna, a nevyvíjel žádnou aktivitu, aby zjistil důvod její absence, nelze než uzavřít, že se žalované nepodařilo pouhým tvrzením o absenci předvolání nařízeného na den 20. 10. 2006 pravdivost obsahu doručenky vyvrátit.

Poslední žalovanou v dovolání uplatněnou námitkou, směřující dle obsahu této námitky do zpochybnění správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem ( ), je, že žaloba neobsahovala potřebná skutková zjištění pro přiznání nároku a že otázka promlčení byla posouzena nesprávně, neboť počátek běhu promlčecí lhůty nelze odvíjet od okamžiku vyhotovení faktury a či termínu splatnosti, který stanovila žalobkyně, nýbrž od okamžiku, kdy věřitelka (žalobkyně) mohla předmětnou částku vyúčtovat poprvé.

Ze žalobních tvrzení obsažených v žalobě ze dne 29. 12. 2005 plyne se žalobkyně domáhala zaplacení částky 67.140,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo, na základě které žalobkyně pro žalovanou provedla inženýrskou a technickou pomoc při výběru dodavatele a realizaci terénních úprav na objektu „W.“ ve Š. M. Po provedení prací (prosinec 2001) žalobkyně dne 14. 1. 2002 vystavila na částku 67.140,50 Kč fakturu č., splatnou 28. 1. 2002, kterou žalovaná přes výzvy žalobkyně neuhradila. V žalobě dále žalobkyně specifikovala a odůvodnila výši požadovaného úroku z prodlení.

Z uvedeného je zřejmé, že soudům obou stupňů nelze vytknout pochybení, pokud na základě těchto skutkových tvrzení dovodily, že tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech obsažená v žalobě a týkající se sporu jsou dostatečná pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání dle

Při hodnocení námitky promlčení je nutno vyjít z toho, že v případě práva na plnění závazku běží promlčecí doba podle § 392 odst. 1 obchod. zák. ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním (doba splatnosti).

Dobu plnění obchodních závazků obecně upravuje ustanovení § 340 obchod. zák., podle jehož prvního odstavce je dlužník povinen závazek splnit v době stanovené ve smlouvě, a podle jehož druhého odstavce není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán. Je přitom nutno mít na zřeteli to, že zákon v citovaném ustanovení stanoví dobu splnění (splatnost), nikoliv dobu vzniku práva samotného. Není-li doba splnění (splatnost) sjednána, ani dohodnut způsob jejího určení, stanoví ji věřitel tím, že plnění po dlužníkovi požaduje, a v takovém případě začíná promlčecí doba běžet dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh.

Z uvedeného je zřejmé, že závěr odvolacího soudu, jenž ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě dovodil, že za situace, kdy věřitel plnění po dlužníkovi požadoval fakturou č. 10016, neboť v žalobě netvrdil, že splatnost byla mezi účastníky sjednána jinak, začíná promlčecí doba běžet dnem následujícím poté, kdy vznikl dluh, je správný a není v rozporu s hmotným právem. Je nutno akcentovat, že soud vychází dle toliko ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě a nelze, jak shora uvedeno, přihlížet k tvrzením žalované ohledně neexistence smlouvy o dílo mezi účastníky atd.

Nejvyšší soud ČR s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalované není podle ani podle ust. přípustné, a dovolání proto podle ust. věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a tak, že dovolatelce, která po procesní stránce zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalobkyni k rukám její advokátky částku 9.660,- Kč (, , , a 15, a vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, a 3 vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů).

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k předseda senátu