Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4235/2008

25

Cdo 4235/2008

U S N E S E N Í

R. L.

, zastoupeného advokátkou, proti žalované

K. z., a.s.

, zastoupené advokátem, o zaplacení 397.060,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. dubna 2008, č.j. -217, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení 397.060,- Kč jako náhrady škody vzniklé zanedbáním odborné péče ve zdravotnickém zařízení žalované v souvislosti s úrazem, jejž utrpěl jako hráč při hokejovém zápasu. Požadovaná náhrada zahrnuje příjem ušlý žalobci v důsledku oddálení profesionální hokejové kariéry v celkové výši 360.000,- Kč, školné na soukromém gymnáziu za dobu 5 měsíců, kdy se žalobce nemohl účastnit vyučování, ve výši 17.500,- Kč, náklady na speciálně upravenou stravu v celkové výši 12.960,- Kč a bolestné ve výši 6.600,- Kč.

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. -137, zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 5. 11. 1999 utrpěl jako hráč při hokejovém zápasu úraz v důsledku zasažení pukem do dolní čelisti. Následně byl převezen do M. n. v Ú. n. L. (právní předchůdkyně žalované), kde byl ošetřen, po dobu přibližně 11 hodin hospitalizován, a poté propuštěn do domácího léčení. Pro přetrvávající obtíže byl žalobce dne 10. 11. 1999 vyšetřen stomatochirurgem, který diagnostikoval zlomeninu dolní čelisti, a dne 11. 11. 2001 byl žalobce ve V. f. n. v P. operován, přičemž mu byl do dolní čelisti vložen kovový implantát. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobci bylo v zařízení žalované (resp. její právní předchůdkyně) poskytnuto základní potřebné ošetření, přičemž bylo postupováno zcela obvyklým a odpovídajícím způsobem. Mezi účastníky sice nebylo sporné, že žalobce nebyl během hospitalizace v zařízení žalované vyšetřen stomatochirurgem, avšak tato skutečnost, stejně jako propuštění žalobce do domácího ošetřování, nemělo vliv na délku léčení. Doba léčení a trvání omezení s léčením spojených byla zcela adekvátní charakteru (obtížně diagnostikovatelného) zranění, operativní řešení bylo zvoleno proto, že žalobce byl aktivním sportovcem, nikoliv proto, že zákrok byl prováděn s časovým odstupem od zranění. Jelikož na straně žalované nebylo shledáno porušení právní povinnosti, nebyl splněn jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 4. 2008, č.j. -217, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, když předtím usnesením ze dne 4. 3. 2008, č.j. -206, připustil, aby do řízení na místo dosavadní žalované M. n. v Ú. n. L., příspěvkové organizace, vstoupila žalovaná, na níž smlouvou o prodeji podniku přešel závazek, o nějž v řízení jde. Dle odvolacího soudu zjistil soud prvního stupně náležitě skutkový stav; ve způsobu hodnocení důkazů, ani v namítaném nevyhovění návrhu na vyhotovení revizního znaleckého posudku, neshledal pochybení. Ztotožnil se rovněž s jeho závěrem, že žalovaná za škodu vzniklou žalobci neodpovídá, neboť s ohledem na dobu hospitalizace žalobce, symptomy, jimiž se zranění projevovalo, a subjektivní potíže žalobce, nelze postup žalované hodnotit jako non lege artis. Předčasné propuštění žalobce do domácího ošetřování bez vyšetření stomatochirurgem lze sice vyhodnotit jako pochybení, avšak bez vlivu na celkovou dobu léčení a zcela bez příčinné souvislosti s tvrzenou škodou.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „“). Odvolacímu soudu, stejně jako soudu prvního stupně vytýká porušení zásad hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení Namítá, že soudy nehodnotily důkazy ve vzájemné souvislosti, zejména nepřihlédly k celé řadě (v dovolání vyjmenovaných) důkazů dokládajících zanedbání odborné lékařské péče na straně žalované spočívající v neposkytnutí specializovaného vyšetření. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost napadeného rozsudku odvolacího soudu, a poté napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Dle žalované nejsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení , a proto ve svém vyjádření navrhla, aby dovolací soud dovolání podle a odmítl, popř. shledá-li zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, zamítl jako nedůvodné, neboť rozsudek odvolacího soudu je zcela správný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( o. s. a.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000 Kč a v obchodních věcech 50.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv odvolací soud rozhodl o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobcem požadovaná částka totiž zahrnuje bolestné (6.600,- Kč), náklady na speciálně upravenou stravu (12.960,- Kč), školné na soukromém gymnáziu za 5 měsíců (17.500,- Kč) a ušlý zisk (360.000,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy rozsudkem odvolacího soudu ohledně nároků ve výši 6.600,- Kč, 12.960,- Kč a 17.500,- Kč bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti této části výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že celkový součet požadovaného plnění přesahuje částku 20.000,- Kč.

Jelikož byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozsudek soudu prvního stupně potvrzen a jednalo se o jeho první rozhodnutí v dané věci, posuzoval dovolací soud přípustnost dovolání ohledně zbylé části nároku podle

Hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením lze v dovolacím řízení soudu vytýkat toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle ustanovení , jímž je možno namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod je však uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle a b) ( ) a přípustnost dovolání nezakládá; pro přípustnost dovolání podle jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky, jejichž posouzení nemá význam jen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně ( ).

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a tak, že žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12.360,- Kč včetně 20% DPH ( ve spojení s a ve spojení s a , v platném znění, a 3 , v platném znění, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu