Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3546/2009

32 Cdo 3546/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobce Ing. J.V., zastoupeného JUDr. B. Z., advokátem proti žalované V. S.,  o zaplacení úroků z prodlení, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna 2008, č. j. -98, takto:              I        Dovolání se odmítá.             II.      Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.  

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem  ze dne 21. dubna 2008, č. j. -98, Krajský soud v Brně změnil rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. října 2006, č. j. -66 (v pořadí druhý), jímž byla žalovaná zavázána zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 23.432,- Kč od 18. března 1997 do zaplacení, tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 23.432,- Kč od 18. března 1997 do 6. července 2006 a z částky 22.432,- Kč od 7. července 2006 do zaplacení, jako smluvené úroky za prodlení se zaplacením kupní ceny ve výši 23.432.- Kč za zboží, které jí žalobce dodal na základě dvou objednávek ze dne 24. ledna 1997, vyúčtované fakturou splatnou dne 17. března 1997, když oproti rozsudku soudu prvního stupně zohlednil platbu žalované ve výši 1.000.- Kč ze dne 3. července 2006.

Dovolání žalované proti tomuto rozsudku není přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), neboť jím rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé změněno nebylo v posouzení okolností významných pro rozhodnutí, ani pokud jde o rozsah práv a povinností stanovených účastníkům řízení. Jeho přípustnost podle ustanovení rovněž není dána, poněvadž nebylo potvrzeno rozhodnutí, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání v rozsahu směřujícím proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé nebylo shledáno přípustným ani podle ust. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí jednak v posouzení otázky promlčení, tvrdíc, že promlčecí doba začala běžet nikoliv od splatnosti žalobcem vystavené faktury, ale již od převzetí zboží, a žalované nároky jsou tudíž promlčeny, a jednak namítajíc nesprávné právní posouzení otázky jí tvrzené neplatnosti dohody o výši úroků z prodlení pro rozpor s dobrými mravy a pro nedostatek písemné formy. Uplatněné dovolací námitky však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Pokud jde o posouzení promlčení žalobcových nároků, nemá odvolací soud žádný důvod odchýlit se od právního názoru vyjádřeného v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 26/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s nímž je v souladu i napadené rozhodnutí, a podle něhož ustanovení § 450 odst. 1 věty první obch. zák. upravuje vznik povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu a nikoliv splatnost kupní ceny. Dodání zboží tedy není okamžikem vzniku nároku na zaplacení jeho kupní ceny, ale v souladu s ustanovením § 340 odst. 1 obch. zák. okamžikem vzniku práva prodávajícího o její zaplacení kupujícího požádat, nevyplývá-li z kupní smlouvy něco jiného, a povinnost kupujícího kupní cenu zaplatit vzniká podle druhého odstavce téhož ustanovení na základě výzvy prodávajícího ve lhůtě v ní určené. Teprve není-li kupní cena po výzvě zaplacena lze důvodně žalovat o její zaplacení a tehdy rovněž počíná běh promlčecí doby.

Zásadní právní význam nelze přičíst ani závěru odvolacího soudu, že sjednaná výše úroků z prodlení 0,5 % denně není v rozporu s dobrými mravy. Nejvyšší soud již v rozhodnutí ze dne 30. července 1997, sp. zn. , uveřejněném v příloze časopisu Právo a podnikání č. 10/1997 na str. IV. formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého řádné a včasné plnění závazku, tedy i včasné placení, je jednou ze základních zásad poctivého obchodního styku a zdůraznil, že porušení zásad poctivého obchodního styku při uplatnění nároku na úrok z prodlení nelze obecně pro všechny případy vyvozovat pouze z nepoměru sjednaného úroku a hodnoty zajišťovaného závazku. Ve svých dalších rozhodnutích, např. v rozsudku ze dne 26. září 2007, sp. zn. , pak dospěl k závěru, že dobré mravy netvoří uzavřený a petrifikovaný normativní systém, jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání. Vždy pak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že porušení zásad poctivého obchodního styku je nutno zkoumat individuálně ve vazbě na jeho konkrétní okolnosti. Přitom je třeba se zabývat jak důvody, které ke sjednání konkrétní výše úroku z prodlení vedly, a okolnostmi, které je provázely, tak důvody nesplnění zajištěného závazku, popřípadě i dopady přiznání sjednaného úroku z prodlení na osobu, vůči které je uplatňován. Totéž ostatně vyplývá i z rozhodnutí sp. zn. , jehož závěrů se žalovaná dovolává. Přehlédnout nelze ani rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2006, sp. zn. , podle něhož smluvní pokuta sjednaná ve výši 2,2 % týdně z dlužné částky nepřekračuje účel smluvní pokuty spočívající zejména v pohrůžce citelné majetkové újmy vůči dlužníkovi pro případ nesplnění zajištěné povinnosti a na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka.

V obou případech jde tedy o otázky, jejichž řešením se již Nejvyšší soud zabýval a od jehož rozhodovací praxe se odvolací soud neodchýlil, když uzavřel, že záleželo jen na žalované,do jaké výše její dluh doroste, za situace, kdy samotná výše dlužné částky nebyla nijak vysoká a žalovaná nevyužila nabídky poskytnuté v upomínce žalobce ze dne 20. března 1998 (tedy rok po splatnosti), že pokud neprodleně svůj dluh zaplatí, úroky z prodlení po ní žalobce požadovat nebude.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí by mohla založit pouze skutečnost, pokud by odvolací soud řešil dovolatelkou vymezenou otázku v rozporu s hmotným právem. O takovou situaci však v této věci nejde. Námitkou žalované, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, protože dohoda o úrocích z prodlení nebyla sjednána v písemné formě, se dovolací soud nemohl zabývat, protože dovolání lze z tohoto důvodu podat pouze, je-li přípustné podle ustanovení a b) , a nikoliv – jako v této věci – podle (a námitka by nebyla ani důvodná, protože jde o úroky z prodlení, kde zákon písemnou formu dohody na rozdíl od smluvní pokuty nepřikazuje). Tvrzená skutečnost byla nadto nově uplatněna teprve v dovolacím řízení, a tedy v rozporu s ustanovením

Lze proto uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání  ( , věta první ), jako nepřípustné  odmítl  [ věta první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, a Dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalobci jeho náklady řízení. Žalobce si sice pro dovolací řízení sjednal zastoupení advokátem a jeho prostřednictvím se k dovolání vyjádřil, dovolací soud však s ohledem na obsah i rozsah tohoto podání nepokládá takto případně vzniklé náklady za potřebné k účelnému uplatňování a bránění práva.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. ledna 2010

                                                                                        JUDr. Miroslav G a l l u s                                                                                                      předseda senátu